V květnu 1945 Hradec zaplavily davy lidí vítajících sovětské vojáky. Libuši Jámové bylo 23 let

Němci doslova vyklidili město a utíkali před blížícími se sovětskými vojáky. Od brzkého rána plnili ulice města hradečtí obyvatelé, aby viděli a vítali projíždějící vojenské jednotky sovětské armády. Teprve v odpoledních hodinách se zde vojáci zastavovali a věnovali čas občerstvení a setkávání se s oslavujícími lidmi.

Čtěte také

Jak vypadal konec války ve východočeských Smiřicích očima tehdejšího školáka Jiřího Zahálky?

Tak popisuje 9. květen 1945 panelová výstava Muzea východních Čech na náměstí Osvoboditelů v Hradci Králové.

A právě o těchto událostech jsem mluvila s Libuší Jámovou, které je dnes 103 let. „Dovedu si to živě představit, když sem přijely ruské tanky.“

S paní Jámovou se potkáváme v domově seniorů v Exnárově ulici a na krátkou chvíli se teď společně vracíme do doby, kdy žila s rodiči a dvěma sourozenci na okraji města. „Já jsem z vesnice, ze Svobodných Dvorů, tam jsem bydlela, tam jsme měli baráček. Žila jsme tam s rodiči a měla jsem dva sourozence, starší sestru a mladšího bratra.“

Přitom byla Libuše Jámová ve svých třiadvaceti letech svědkem přelomových událostí v centru města. „Bavilo mě být mezi lidmi. To jsem ještě prodávala losy. Na Ulrichově náměstí byla speciální trafika a prodej losů.“

Čtěte také

Karel Hodek vzpomíná na květen 1945. Bylo mu 15 let, když do Hradce Králové dorazila Rudá armáda

Do prvního zaměstnání nastoupila paní Jámová v šestnácti letech. Za prodejním pultem následně strávila několik dalších desítek let. „Já jsem byla v zaměstnání jako prodavačka celý život. Nejdříve losy a potom jsem byla skoro třicet let v obuvi u Avionu u Bati.“

Příjezd sovětských vojáků si, jak sama říká, dodnes živě pamatuje. Zároveň ale mluví o tom, že v ní jejich přítomnost budila rozporuplné pocity. „My jsme měli z Rusáků obavy, protože se o nich moc dobře nemluvilo. To bylo samé davaj časy… A brali kola. Někdo jim fandil, někdo ne.“

I přesto příjezd Rudé armády do Hradce Králové 12. května roku 1945 oslavovaly tisíce lidí. Dobové fotografie na zmiňované výstavě „Bylo jaro a konec protektorátu“ zachycují například ženy v národních krojích nebo transparenty s tvářemi československého prezidenta Edvarda Beneše.