V druhé nejlepší školní jídelně roku 2015 se děti naučily jíst i králíka
Jídelna Základní školy ve Velkém Beranově se má čím chlubit. Téměř v ní neznají zbytky, frontu na přidání vidí každý den a děti v ní jedí i králíka. Kvality místních kuchařek potvrdilo také druhé místo v soutěži o nejlepší školní oběd. Jak úspěchů dámy docílily?
Králičí maso bylo tématem letošního ročníku soutěže o nejlepší školní oběd. Z téměř stovky přihlášených školních jídelen se vybere deset nejlepších a jejich zástupci pak přijedou před komisi uvařit svůj soutěžní oběd. Ten musí být přesně takový, jak ho dostávají školáci ve své školní jídelně.
Kuchařky ze Základní školy ve Velkém Beranově bojovaly s jarní zeleninovou polévkou, pečeným králičím stehnem s marinádou a paprikou a šťouchanými bramborami jako přílohou. Dezert byl tvarohový s piškotem a ovocem.
„Na králičí maso se děti skutečně musely nejprve naučit. Jeden trik je v tom nechat králíka péci déle, než se doporučuje, aby bylo maso skutečně měkké a šlo dobře od kosti, a druhý je motivace. Vždy dáváme ke králíkovi dobrý dezert, děti si ho potom objednávají ve velkém množství, řekla bych, že tady s králíkem trháme rekordy, a také jim opravdu chutná,“ říká vedoucí školní kuchyně a hospodářka školy Jarmila Kalivodová.
Suroviny jsou vždy čerstvé
Nejen králičí maso, ale i jiné druhy masa, ovoce i zeleninu objednávají podle jídel, která si děti vyberou týden dopředu. „Nahlásíme data a každý den nám přivezou objednané suroviny čerstvé. Když se náhodou na něco zapomene, tak ještě skočíme ten den nakoupit,“ směje se Jarmila Kalivodová. „Dodavatelé jsou spolehliví, protože hledíme na kvalitu. Snažíme se nekupovat a nevařit z polotovarů nebo mraženého masa, například lososa, který je u dětí velmi oblíbený, kupujeme vždy chlazeného,“ dodává.
S moučníky je potíž
I když porota na soutěži obědy chválila, k moučníkům měla výhrady. „Jak se ale mohou kuchařky zlepšovat a rozvíjet v přípravě dezertů, když jsou ve školních jídelnách sladká jídla v podstatě zakázaná?“ ptá se Jarmila Kalivodová. „Přitom sladká tečka na závěr oběda by pro děti mohla být ideální.“
Množství sladkých jídel, stejně jako ostatních surovin, určuje takzvaný spotřební koš. Sestaven byl na začátku 90. let, přesto stále platí a školní jídelny se jím musí řídit. „Sladká jídla můžeme vařit jen dvakrát do měsíce, houskový knedlík také smí být jen dvakrát za měsíc. Podobně je rozpočítáno všechno ostatní. Za měsíc musí být dvakrát v jídelníčku ryba, dvakrát luštěniny, dvakrát luštěninová polévka a podobně,“ vysvětluje vedoucí kuchařka Markéta Prokešová.
Dětem chutná i zelenina, když se dobře připraví
Ve Velkém Beranově téměř neznají zbytky, jejich množství se za posledních několik let rapidně snížilo, zatímco fronta na přidání je u okénka v jídelně vidět každý den. Děti si mohou jednou za měsíc i vybrat oběd na přání, který jim v kuchyni připraví. Nejvíce dětem chutnají špagety, kuřecí řízek, pizza a dokonce i tortilla – novinka z poslední doby.
„Tam je hodně zeleniny, čínské zelí a rajčata, kuřecí maso, samé vhodné suroviny,“ vypočítává Markéta Prokešová. Děti si tortillu ihned zařadily mezi svá nejoblíbenější jídla. Jediná potíž je s jejím výdejem. „Zatímco některá jídla jsou náročnější na přípravu a s 360 obědy musí zdejších 5 kuchařek začínat už v 6 hodin ráno, jiná jídla jsou náročnější na výdej. Právě tortilu než zabalíte, aby to trochu vypadalo, už se vám tvoří fronta,“ vysvětluje Jarmila Kalivodová.
Rodičům se musí některé věci vysvětlovat
Děti jsou na zdejší škole velmi spokojení strávníci. Na začátku školního roku je ale nutné rodičům nově příchozích dětí vysvětlit, jak to v jídelně funguje. „Často si stěžují ti, kteří o chodu školní jídelny nic nevědí, netuší, že existuje nějaký spotřební koš, že musíme vyjít s financemi, jak náročná jsou pravidla a čím vším se kuchařky musí řídit.“ S rodiči, kteří si informaci vyslechnou, se pak spolupracuje velmi snadno.
Dětem chutná a ocenění z druhého místa na celostátní soutěži, které je vystavené ve školní jídelně, má radost doslova celá škola.
