V 10 letech jsem uslyšel skladbu od Johanna Sebastiana Bacha. A to rozhodlo, že jsem varhaníkem
Kostel Nejsvětější Trojice v Kuksu má nádherné opravené varhany, které teď prostory rozezní v rámci Hudebního léta Kuks. Ale nejen varhany budou znít letním Kuksem. Varhaník, hudební teoretik a pedagog Vít Havlíček vás všechny zve na festival Hudební léto Kuks.
Máte doma svoje varhany?
Doma určitě ne.
Varhany, to je královský nástroj. Jak vy jste se k tomuto noblesnímu nástroji dostal?
Bylo to tak, že asi v 10 letech jsem uslyšel známou skladbu od Johanna Sebastiana Bacha, a to Toccatu a fugu. A od té doby mě to chytlo natolik, že se varhanám věnuji dodnes. Předtím jsem samozřejmě chodil do ZUŠky na klavír.
Kolik let tedy už hrajete?
Asi 25 let.
Bohužel těch krásných nástrojů po republice zase tolik není, v mnoha kostelích varhany chátrají. Ale na Kuksu, tam už tomu tak není. Tam se vám podařilo s varhaníkem Pavlem Svobodou vybrat na opravu dostatek peněz. A už za sebou máte i první koncert.
Rád bych upřesnil tu informaci o shánění finančních prostředků. Protože bych hlavně rád poděkoval panu kastelánu Liboru Švecovi z Kuksu, který byl natolik otevřený, že do té opravy šel. Protože není to vždycky pravidlem, že vlastník varhan chce opravovat varhany.
Ale lidé přispívali ve sbírce na tyto varhany.
Tady to bylo ještě zase trošku komplikovanější, protože pan kastelán vymyslel, že na některých akcích, které se v Kuksu konají, tak část toho výtěžku ze vstupného šlo právě na opravu varhan.
To je chytrá myšlenka. O tom prvním koncertu jsem četla samé superlativy, lidé byli nadšeni. Také jste z toho měl ten pocit?
Já určitě. Jsem hlavně rád, že se daří na Královédvorsku. To znamená v regionu, kde působím, opravit aspoň jedny varhany v současné době. Jinak na tom koncertě účinkoval ještě doktor Koukal, což je hlavní organolog Národního památkového ústavu. A v rámci koncertu proběhla přednáška o varhanách, takže posluchači se dozvěděli zajímavé informace nejen o kukských, ale i o varhanách v celé republice.
Každého určitě fascinuje, jak je možné, že zvládnete ovládat ruce, nohy, myslet na přepínání rejstříků. Asi každý se to nenaučí.
Je to asi otázka cviku a nějakých dispozic, nějakého hudebního nadání. Myslím si, že to je asi obdobně těžké jako třeba hrát na housle, hrát na klavír, na jakýkoliv jiný nástroj.
Největší varhany na světě mají dohromady sedm klaviatur a jsou v Americe. Vy jste říkal, že ty varhany znáte, ale nehrál jste na takto velké varhany.
Já bych podotknul, že ne vždy největší varhany jsou ty nejlepší. Často máme i nějaký menší nástroj, třeba z baroka, který má jen několik rejstříků, ale jedná se o velice vzácný nástroj. Daleko cennější než nějaký velkostroj, který je často poruchový a není v pořádku.
Kde jsou tedy nejlepší varhany?
Tak to je otázka, jestli hodnotit Českou republiku nebo nějaký evropský kontext. Rozhodně lze říci, že kvalitní varhany jsou například z doby Bachovy. To znamená, když si vezmeme třeba Lipsko, kde Bach působil, tak tam se dochovalo několik nástrojů od varhanáře Silbermanna, což je takový top varhanář.
Připravit festival na Kuksu je asi organizačně náročné.
Není to nic jednoduchého, ty přípravy jsou v podstatě celoroční. Takže se začátkem festivalu už to je taková pro nás odměna, že slyšíme výsledek naší práce. Teď už jen dolaďujeme drobnosti. Už je v podstatě vše připraveno.
Zahajovací koncert bude 24. června. Ten odpich bude jistě noblesní. Koho jste pozvali?
Letos je ten začátek obzvlášť speciální, protože zahajovací koncert se koná mimo Kuks. Konkrétně v kostele svatého Jana Křtitele ve Dvoře Králové. A půjde o koncert ke 200. výročí nalezení Rukopisu Královédvorského. A z těch interpretů, kteří se představí publiku, to bude houslista Ivan Ženatý a Filharmonie Hradec Králové s dirigentem Vojtěchem Spurným.
Je těžké sehnat na váš festival známější jména? Nebo si vybíráte a zájemců je hodně?
Určitě si vybíráme interprety. Snažíme se vybírat zejména podle kvality, ale také dostupnosti jak finanční, tak i ohledně termínů. Doufám, že se nám daří vybírat interprety, kteří oslovují posluchače. Koncertů bude dohromady pět. Zahajovací bude jediný ve Dvoře Králové nad Labem, zbývající budou již tradičně v kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu.
Který z těch plánovaných koncertů považujete vy za nejatraktivnější?
Z mého pohledu jsou samozřejmě atraktivní všechny a záleží na posluchači, který koncert si vybere. Vždycky je důležitá věc, aby byla dramaturgie pestrá a aby nebyly samé housle nebo samé varhany. Aby to bylo opravdu pestré pro všechny posluchače. Dramaturgie se dělá dlouho dopředu, takže dnes už předjednáváme některé koncerty na rok 2018. Je to náročný proces.
Letos se koná již 8. ročník festivalu. Jaká bývá návštěvnost?
Myslím, že si nemůžeme stěžovat. Koncerty máme vždycky dobře zaplněné. Takže věříme, že to bude pokračovat i nadále.
Když srovnáte dramaturgii předchozích ročníků, liší se to nějak ten letošní ročník?
Liší se zejména tím zahajovacím koncertem v kostele svatého Jana Křtitele ve Dvoře Králové. Tam může vystoupit symfonický orchestr. V Kuksu ten prostor není takový, že by umožnil nějaké větší těleso. Když si vezmeme, že Filharmonie Hradec Králové bude v obsazení 40 až 50 hudebníků, tak do Kuksu by se to nevešlo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
