Uršula Kluková se směje ráda, dokonce i v noci. Energii čerpá na Broumovsku
Na otázku, jaký vztah má k Humoriádě, odpovídá Uršula: „No, já miluji Humoriádu!“ Je nadšená a šťastná, že se do ní vůbec dostala, protože je v ní tolik skvělých lidí a umělců. Je to pro ni velká čest, že se mezi ně zařadila. „Hrozně se mi v ní líbí.“
Uršula se směje ráda a dokonce prý i v noci. Kolikrát se ráno probudí a má už z noci na rtech úsměv. Ze všeho nejraději čte a nudí se. Stačí se prý jen dlouze koukat do zdi. To si pak promítá na tu zeď film svého života, své sny, zážitky a je jí dobře. Energii čerpá především ze země, z půdy Broumovska, které tolik miluje a ráda se na ně vrací. Žije tam už od roku 1946.
Kámen života
Uršula nás přivítala ve svém historickém domě na náměstí v Broumově. Zavedla nás ihned do místnosti, kde kdysi bývala hospoda. Zde nás čekalo pohoštění ve formě obložených chlebíčků, svatebních koláčků a babiččiných kostek. Na stole stála i karafa s vodou a v ní byl ve skleněné pipetě uložený šungit. Je to vzácný kámen života. Na otázku, jestli budu nesmrtelný, když se napiju, odpověděla: „To asi ne, zas až tak drahý kámen to není (smích).“
U okna v bývalé hospodě má dnes Uršula krásnou zdobenou dřevěnou postel, do které si občas lehne, když je unavená. Vypadá to sice, že v ní musí spát v polosedě, ale postel je dlouhá dostatečně. Uršula v ní ráda polehává. Někdy se jí ani nechce převléct ráno z noční košile a tak je v ní celé dopoledne. My jsme se přesto vydali i do ulic Broumova, prohlédli si tamní benediktinský klášter, zahrady, náměstí a zajeli i na malou Zoo farmu. Tam jsme krmili velblouda, lamu, ovce, i kozy a prožili pohodový prázdninový den.
Milovaný Miloslav Šimek
Povídali jsme si i o Miloslavu Šimkovi, na kterého tak ráda vzpomíná. Prý nedával rady on jí, jako spíš ona jemu. „Radila jsem mu, aby se hlavně naučil text. Protože jsme hráli už třicátou reprízu a on ho ještě neuměl.“ Šimek trpěl na to, aby se herci chovali slušně. Jak říká Uršula: „Nechtěl, abychom pili alkohol a kouřili cigarety, protože to neměl rád.“ Jednou se stalo, že kapela trochu slavila a napili se. My jsme se pak klaněli a pianista usnul přímo u nástroje. „Zůstal na podiu, oni roztáhli oponu, my byli všichni pryč a on tam spal u piana.“
Připomněli jsme si i Šimkovu lásku k tenisu, kterou ovšem Uršula nesdílela. Jednou se dokonce před ním opovážila prohlásit, že nenávidí tenis. To prý vylítnul a každému to na potkání opakoval. Takhle chodil asi tři dny. Když přišel do Semaforu doktor Miroslav Plzák, hned mu špitnul: „Představte si, doktore, víte, co mi řekla Uršula? Že nenávidí tenis!“ Vypadalo to skoro tak, že od něj bude chtít pro Uršulu léky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
