Upřímný úsměv je nejhezčí. Baví mě fotit a překvapovat lidi, směje se street fotograf Dušan Vaško

Na snímcích jsou obyčejní lidé z ulic, parků, zastávek, kteří jsou prý většinou pak rádi, když se na Instagramu na fotkách a videích najdou. Dušan Vaško nám to všechno vysvětlí. Jak to děláte, že jsou na vašich fotkách lidé tak hezcí?
Snažím se. Ale ne pokaždé jsou na všech fotkách lidé hezcí. Ale většinou, v 9 případech z 10 se podaří vyfotit lidi moc pěkně.

8 fotografií

Napadá mne, jestli to není tím, že oni nevědí, že je fotíte.
Někdy o tom vědí a někdy ne, ale snažím se, aby o tom nevěděli. Aby to bylo naprosto autentické.

Venku je spousta lidí, které je možné fotit. Po Hradci Králové chodí tisíce lidí, takže máte tisíce modelů, které můžete náhodně vyfotit.
Dušan Vaško, street fotograf

Díky tomu, že na Instagram dáváte i videa, jak fotka vzniká, tak jsem si všiml, že fotíte na ulici z velké dálky, teleobjektivem.
Přesně tak. Na začátku se snažím, aby o tom focení lidé nevěděli, ale potom si mne kolikrát všimnou a když už mě znají, tak hezky zamávají, já zamávám na ně, hezky se na sebe usmějeme, případně proneseme mezi sebou i pár vět a potom jdu zase dál.

Čtěte také

Trpělivost, světlo a staré osvědčené postupy. Pavel Žabka zůstal věrný světu klasické fotografie

Když je vyfotíte, tak za nimi jdete, jestli snímek můžete někam dát, jestli se jim líbí?
Ano, ale někdy také ne. Ne vždy se to úplně podaří, protože jak fotím z dálky, tak lidé kolikrát už odběhnou, skočí na autobus, takže už je nezastihnu.

Když lidé vidí vaše fotky na Instagramu, tak se tam možná i hledají, jestli tam náhodou také nejsou, ne?
Hledají se, hodně lidí mi napsalo, že doufají, že se tam jednou objeví, chtějí tam být. Píšou mi, jestli se třeba nebudu odpoledne pohybovat kolem nábřeží, abych je vyfotil.

Jak vás tohle fotografování napadlo?
Bylo to v loňském roce na podzim, když jsem měl domluveno spoustu focení především se slečnami a nevyšlo to. Ať už z důvodu nemoci nebo počasí. Tak jsem si říkal, že mne už to organizování nebaví, venku je spousta lidí, tak je půjdu fotit. A ono to hezky vyšlo, protože po Hradci chodí tisíce lidí, takže mám tisíce modelů, které můžu náhodně vyfotit.

Čtěte také

Fotograf Petr Kleiner: Existují jen dva druhy snímků, dobré a špatné. A je jedno, čím byly pořízeny

Co vás na tom konkrétním člověku, nebo na té situaci zaujme?
Je to právě ona neobvyklost, že si to nemůžete naplánovat. Nikdy nevíte, který člověk kudy půjde, nevíte jaké bude světlo a pozadí a pro dobrou fotku. Všechno se musí dobře zkombinovat. Takže občas chodím třeba hodinu po Hradci a nevyfotím vůbec nic. A občas mi stačí pár minut, projdu se po nábřeží a mám snímků na tři další videa.

Zaujme vás ta situace nebo tvář?
Úplně všechno. Je to výraz toho člověka, vlasy, fousy, jeho oblečení, nebo i třeba jak sedí na lavičce, kam se dívá. Je toho spousta a pokaždé je to jiné. A moc času na to nikdy nemám.

Stane se někdy, že vás někdo pošle takzvaně do háje?
Stane se. Už jsem vyfotil lidi v různých situacích a potom, když se ten člověk na videu viděl, tak tam nechtěl být. Což samozřejmě respektuji a snímek smažu. Ale stalo se mi také, že jdu po ulici s foťákem a slyším, hele, to je ten fotograf, co fotí lidi. Tak potom už ty lidi nevyfotím, protože jsem ztratil ten moment překvapení.

Zajímavé je úplně všechno. Výraz člověka, vlasy, fousy, oblečení, jak sedí na lavičce, kam se dívá. Je toho spousta a pokaždé je to jiné.
Dušan Vaško, street fotograf

Kdy člověk neví, že ho fotíte, většinou se tváří úplně přirozeně.
Nejhorší je, když někoho fotíte a on ví. Míříte na něj objektivem a chcete, aby se usmál nebo něco udělal. Mohou nastat dvě situace, že se někdo podívá zamračeně, ale potom jsou lidé, kteří se mi na fotku krásně usmějí. A je to upřímný, hezký úsměv. To je nejhezčí.

Čtěte také

Fotograf Jadran Šetlík chce projektem Ve stopách vzorů pomoci mladým najít jistoty a smysl existence

Stane se, že vás třeba lidé o fotografii požádají? Že by si ji chtěli vytisknout a vzít domů?
Stalo se mi to už vícekrát. Lidé mě náhodně zastavili a říkali mi, jak krásně fotím, že mě sledují, koukají na videa, že se těší na další. A já jim nabídnu, že když je možná vyfotím, udělám jim fotku, mohou mi na Instagram napsat zprávu a tu fotku jim pošlu.

Moc se líbí na vašich fotografiích, že to nejsou žádní modelové, ale obyčejní lidé v parcích, na nábřeží, na zastávkách. Jak jste se dostal k fotografování? Protože to není vaše profese.
Není to moje profese, pouze částečně. A k focení jsem se dostal čistě náhodou, kdy moje ex-manželka chtěla jako dárek fotoaparát, který pak dlouho ležel ve skříni. Tak jsem si říkal, že je škoda ho nevyužít. Začal jsem fotit ji a dceru, postupně jsem se to navrhl. Když jsem potom začal fotit slečny, tak to postupně před 6 lety začalo vznikat.

Čtěte také

Divoký svět jazzu a přirozená krása vážek. Dvě životní témata fotografa Patricka Marka

Musíme zmínit i vaše videa, protože ta na Instagramu hodně zaujmou. Ukazují proces, jak fotografie vzniká. Jak vás to napadlo?
To bylo také čistě náhodou, když jsem něco podobného viděl u jiného fotografa v Dánsku. Říkal jsem si, že udělám podobná videa, ale ve svém stylu. Připnu na sebe malou kameru, aby to lidé viděli z mého pohledu, jak to vzniká. Celý ten proces od začátku, kdy jdu po místech, která lidi znají. A potom jen rychle vytasím foťák a cvaknu. Nakonec už vidíte tu krásnou výslednou fotku. Kolikrát se musí do fotky dodat třeba pozadí, modrou musíte udělat víc modrou, světlo musíte udělat víc světelné, udělat snímek tmavším, aby to dávalo hezkou fotku. Protože samotný snímek je takový syrový a to není úplně ono.

Funguje to i obráceně, že už vás lidé znají a uvidí někde na ulici a řeknou si, že chtějí vyfotit?
Řeknou si o fotku. Většinou to dělají tak, že za mnou přijdou, pochválí mi moji práci, což vás samozřejmě pohladí po duši. A potom jim nabídnu, že je vyfotím. Jsem rád, když za mnou na ulici lidé přijdou.

Kolikrát se musí do fotky dodat třeba pozadí, modrou musíte udělat víc modrou. Samotný snímek je takový syrový a to není úplně ono.
Dušan Vaško, street fotograf

Hradec je také krásné město, nebavilo by vás fotit třeba i architekturu nebo přírodu?
Zkoušel jsem to před pár lety, jak architekturu, tak přírodu, wildfire, všechny fotografické žánry. Ale mě prostě baví fotit lidi. Fotka mi potom přijde živá. Lidé mě na fotkách nejvíc baví.

Čtěte také

Cestovatel a fotograf Rudolf Švaříček: Věřím na náhody. Ty s prima vyústěním jsou nejkrásnější

Kde to máte v Hradci Králové rád? Kde vás můžou lidé nejčastěji potkat?
Nejvíc jsem samozřejmě v centru, nábřeží je nádherné, tam fotím nejčastěji. Šimkovy a Jiráskovy sady, ale už se chystám i do odlehlejších míst Hradce, třeba na Benešovku, protože tam je to takové více urbanistické.

Pojďme se ještě podívat na váš Instagramový profil, kde vás posluchači mohou najít?
Je to dv.stories.and.visuals, s tečkami mezi tím. Tam je všechno moje tvorba, všechny fotky, videa, tam dávám nejvíc věcí.

Na co se teď v nejbližší době těšíte? Čeká vás nějaké pěkné fotografování?
Teď mám právě domluvených pár slečen na své projekty, které jsem si vymyslel. A zároveň to bude další streetfocení, mám v plánu udělat i video Hradce Králové, ale trošku jiné, než na co jsou lidé zvyklí. Všechno určitě uvidíte na mém Instagramu. Teď se chystám na víkend, bude závod Ironman v Hradci. Ale nechystám se tolik fotit účastníky závodu, ale spíše lidi, co budou kolem.

Říká fotograf Dušan Vaško, kterého možná někdy v Hradci Králové potkáte s foťákem v ruce. Tak před ním rozhodně neutíkejte a nechte si udělat parádní fotku. Moc děkuji za rozhovor.