Umění čepovat. Výčepní musí natočit aspoň 1000 piv, aby za něco stál

Udělej mi šnyt, pěnu jako Krkonoše. Natoč mi hladinku, dotáhni to, udělej mi mlíko. Těmito způsoby a řadou dalších se mluví na výčepáka nebo chcete-li vrchního. V hospodě Járy Cimrmana ve Rpetech mimo jiné říkají, že výčepní musí natočit aspoň 1000 piv, aby za něco stál. Teprve pak se dá pivo podle štamgastů pít.

„Základem úspěchu je zchladit a namočit sklenici, jinak bude pivo příliš pěnit,“ říká výčepní Václav a ukazuje, jak funguje zařízení zvané „špílboy“. Sklenice myje proudem vody, ve které jsou rozpuštěné tablety se speciálním složením, co neodbourává pěnu. Po této lázni se sklenice ještě jednou opláchnou a teprve pak se jde točit pivo.

Zdá se, že na tom vlastně vůbec nic není. Kdo ale někdy zkoušel čepovat, ví, že zdání klame. „Důležité je začít s pěnou hned odspoda,“ říká výčepní Václav a ukazuje, že mok se musí točit pod úhlem cca 45 stupňů, výhradně na stěnu sklenice. A na závěr je potřeba pohlídat správnou míru. Jak dobře pivo natočit se můžete naučit praxí, v kurzech nebo na to můžete mít zkrátka talent, jak říká zkušený hostinský.

Problémy může dělat pivo tzv. mladé, které je hodně pěnivé. Svou roli hraje také technika výčepního zařízení a pochopitelně také individuální chutě a zvyky hosta. Víc než na technice ale dobré pivo závisí na zkušenosti a umu výčepního.

autor: pek