Učitelka Lucie Pecinová vymýšlí pro děti didaktické hry a mění učení v zážitek, na který se těšíte
Už zítra začíná nový školní rok a tak si s naším hostem budeme povídat o tom, jak proměnit složitou látku v zážitek, na který se budou studenti těšit. Oblíbená učitelka fyziky, biologie a matematiky Gymnázia Josefa Ressla v Chrudimi Lucie Pecinová možná našla recept v didaktických hrách.
Čtěte také
V jejích hodinách místo tradičního biflování vítězí kreativita, strategie a přirozená zvídavost. Paní učitelko, tak co zítra, těšíte se do školy?
Těším i trošku bojím. Čeká mě nová role, od zítřka budu třídní učitelka. Takže jsem na to trošku i zvědavá a zároveň se maličko bojím administrativy a práce okolo. Ale věřím, že se s tím určitě spolu s dětmi nějak popereme.
Jako školačka jste prožívala poslední dny prázdnin? Já se musím přiznat, že jsem to neměl rád, nechtělo se mi do školy.
Asi jako každé dítě jsem měla ráda prázdniny, to volno, nemusí se brzy ráno vstávat, ale na druhou stranu se člověk už zase těšil na spolužáky, na kamarády, na různé výlety, protože naše gymnázium, na které jsem i chodila jako studentka, pořádalo velkou spoustu akcí. Takže to byla taková směs nechuti, ale zároveň i radosti a natěšení.
Jaké byly vaše oblíbené předměty ve škole?
Já jsem měla vždy ráda matematiku a biologii, to mě zajímalo. Fyziky na základní škole jsem se bála a kvůli ní jsme ani nechtěla jít na gymnázium. Ale pak jsem na gymnáziu dostala paní učitelku, která byla úžasná a díky ní jsem se začala fyzice věnovat trošičku víc a začala jsem ji i studovat.
Čtěte také
Takže osobnost učitele hraje velkou roli.
Určitě. Má významnou roli a také by měl vytvořit vztah k tomu předmětu a celkově i vztah k žákům. Jestli učitel s dětmi komunikuje, nějak reaguje, třeba i trošku spolu vtipkují během hodiny. Nebo naopak je to přísný učitel, který se striktně drží hranic. Čistě jsme ve škole, budeme se věnovat výuce a nic jiného nás nezajímá.
Chtěla jste být jako malá holka učitelkou?
Chtěla. Tím, že mě opravdu bavila matematika, pak na gymnáziu se přidala i fyzika a biologie, tak jsem si říkala, co jiného dělat. Protože přeci jen člověk je trošku omezený tím, co zná. A mě to bavilo. Mám sestru a dvě mladší sestřenky, spolu jsme si vždy hrály na školu. A já byla paní učitelka. Opravovala jsem písemky a všechno možné.
Vystudovala jste ale Přírodovědeckou fakultu Univerzity Hradec Králové, nikoliv pedagogickou, jak by se dalo očekávat.
Ale měla jsem obory se zaměřením na vzdělávání a poté pro střední školu navazující magisterské. Je to zvláštní, že to spadá pod přírodovědu, ale já jsem za to ráda, protože na přírodovědě tady v Hradci Králové jsou úžasní lidé, kteří jsou velmi hodní, pomáhali nám, vše vysvětlovali, takže bych neměnila.
Didaktická hra by měla být dobrovolná a mít jasně stanovená pravidla. Aby byla didaktická, musí také něco naučit a procvičit.
Lucie Pecinová, učitelka fyziky, biologie a matematiky
Co jsou to ony didaktické hry, které jsou podle vás receptem pro dobré školství?
To nejde úplně jednoduše říci, protože je to pojem, který se objevuje v pedagogice, v psychologii, takže těch definic je vetší množství. Ale měly by mít společný základ. Tedy je to taková, dejme tomu, hra. Měla by být dobrovolná, měla by mít jasně stanovená pravidla. A aby byla opravdu didaktická, tak ještě musí mít didaktický cíl a obsah. To znamená, musí umět něco naučit, nebo zopakovat, procvičit, zavést něco nového.
Čtěte také
Jak vy jste se dostala k didaktickým hrám?
Právě tady na hradecké univerzitě díky paní doktorce Křížové. Ve druhém ročníku jsme si začali vybírat bakalářská témata a já jsem se obrátila na tehdejšího pana děkana, že bych chtěla dělat pracovní listy ve fyzice. A on mě přesunul na paní doktorku Křížovou, což je didaktička fyziky, a ta najednou vykouzlila pojem didaktické hry. Já v tu dobu vůbec nevěděla, co to je. Maličko jsem se vyděsila, protože jsem si to neuměla představit. Ale jak jsem potom začala vše zkoumat, tak mi to najednou docvaklo. Můžu dělat pexeso, můžu dělat kvarteto, nějakou tajenku. A už mě to začalo bavit a pokračovala jsem v tom na magisterském studiu v rámci diplomové práce. A pak jsem nastoupila i na doktorandské studium.
Chápu to správně, že vy ty didaktické hry v rámci studia vytváříte sama pro studenty?
Vždy čerpám nějakou inspiraci. Třeba pexeso, klasicky známá hra, jen do toho hodím třeba planety sluneční soustavy a žáci to mají propojovat. Takže ano, vytvářím ty hry sama.
Ale to biflování učební látky se asi nedá úplně nahradit.
Nedá. Bohužel ne. Tam je přeci jen zapotřebí, aby se žáci něco naučili, něco si propočítali. Ale takto si musí něco zopakovat nebo připomenout, i procvičit trošku jiným způsobem, než klasicky, tady máš příklad a počítej.
Čtěte také
Vzpomenete si na svoji první didaktickou hru, kterou jste pro studenty vymyslela?
Myslím, že to bylo Divočákovo bludiště, což je hra, kdy děti chodí takovým bludištěm, mají tam jednotky délky a mají za úkol je převádět, sčítat, odečítat. Tak si najdou cestu, kterou se propočítají a dojdou do cíle. A tam jim vyjde hodnota v kilometrech za hodinu plus mínus, jakou rychlostí dokáže běžet prase divoké. Aby děti věděly, jak rychle před takovým prasetem mají utíkat.
Jaký ohlas mají didaktické hry u vašich studentů?
Já myslím, že pozitivní. Co jsem se bavila s těmi ročníky, kde jsem tyto aktivity plně využívala, tak to více méně chválili. Ale zase vždy záleží na konkrétním ročníku a studentech. Já učím na gymnáziu, takže už jsem se také setkala i s tím, že studenti už nechtěli žádné hračičkování, ale spíše až vysokoškolský způsob učení, prostě čistě přednášky, přednášky, přednášky. A pak jsem naopak měla třídu, kde byli z her nadšení, byla to pro ně změna. A sami uznali, že když vytáhnu nějakou takovou aktivitu, hlavně na opakování a procvičování, tak potom před písemkou najednou zjistí, kolik už toho umějí a vlastně se nemusí ani tolik učit.
Když hru vytvářím, nepromyslím úplně všechno. Potom když hru zkouším v hodině, tak zjistím, že je potřeba něco poupravit a dovymyslet.
Lucie Pecinová, učitelka fyziky, biologie a matematiky
To je klasická škola hrou Jana Amose Komenského. A je to i takový restart pro mozek, ne?
Já to mám ráda třeba na začátku vyučující hodiny, protože si děti vzpomenou, co jsme vůbec dělali, zopakují si látku a zároveň je to takový pěkný start. Nezačínáme tak, vezměte si papír a tužku, jdeme psát. Ale pojďme si zahrát, vezměte si mobilní telefony nebo ode mne pracovní list. Je to veselejší. Potom také používáme papír a tužku, děláme zápisky, ale ten začátek je takový trošku jiný.
Čtěte také
Kolik času vám zabere, než vymyslíte nějakou didaktickou hru?
Hodně záleží na tom, o jakou se jedná aktivitu. Pokud je to třeba v online prostředí, tak to mám hotové třeba za 10 minut nebo i dříve. Ale pak jsem třeba zkoušela online únikovku a tam příprava zabrala řádově hodiny. Než jsem všechno propojila a dala dohromady. Pak jsem šla s tou hrou do výuky a po 20 minutách na mě děti koukaly, že mají hotovo. Ale výhoda je, že když už to mám hotové a vytvořené, tak to mohu opakovaně používat.
Stává se, že děti třeba odhalí nějakou chybu ve hře a opravují vás?
Dost často, protože i učitel je jen člověk. Já jim vždy říkám, když něco dělám, zkontrolujte to po mně, přepočítejte si body v písemce, jestli tam někdy nemám nějakou chybičku. A v těch hrách oni chyby objeví, protože když to vymýšlím a vytvářím, nepromyslím úplně všechno. A když pak tu hru zkoušíme v hodině, tak zjistíte, že je potřeba třeba něco trošičku poupravit a dovymyslet, lépe formulovat zadání. Když hru tvoříte a poprvé ji dáte do výuky, tak to nevíte. Je tedy potřeba vše ještě dovymyslet, dovytvářet a upravovat.
Čtěte také
Bavíme se o výuce matematiky, biologie a fyziky. Co ostatní předměty? Jsou vaši kolegové zvědaví, jak děláte didaktické hry? A zajímají se, jestli by je mohli použít i ve svých hodinách při výkladu učiva?
Většina didaktických her je univerzální. Tam jde o nějaký princip a pak už je na učiteli, jestli si tam dá něco z fyziky, nebo z angličtiny. Jde o propojování pojmů. Tedy ty hry se opravdu dají použít více méně skoro ve všech předmětech. Ale záleží jistě na učiteli. Kolegové se zajímají, co jsem vymyslela a jak to funguje. Nebo kolegům fyzikářům jsem automaticky řekla, že je tohle vytvořené a kdykoliv, cokoliv z toho budou chtít, ať přijdou a probereme to.
Co byste popřála a vzkázala dětem a studentům, kterým se zítra nebude chtít do školy?
Ať se školy nebojí, ať ráno vyrazí pravou nohou a s úsměvem na tváři. Ve škole je spousta možností, jak si to zpříjemnit, užít, zasmát se.
Říká Lucie Pecinová, učitelka fyziky, matematiky a biologie chrudimského Gymnázia Josefa Ressla. Přejeme příjemný a hravý nový školní rok, paní učitelko.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
