Učitel o Martinu Zounarovi: Pošlete ho na vyšetření, při hodině jezdí tramvají

Martin Zounar se narodil v Hradci Králové, vystudoval konzervatoř v Praze, hrál v Národním divadle, v Divadle pod Palmovkou, v Divadle Komedie, dnes je členem divadelního spolku Háta. Už jako student se začal objevovat ve filmech, televizních inscenacích a také v seriálech. Moderoval pořady v televizi a svůj pořad měl také na rádiu Kiss Hády.

Je mi jasné, že když přijdete do studia, bude tady kopa energie, ale že jí bude tolik, jsem opravdu nečekala. Byl jste i živé dítě?
Ano, byl jsem zlobivý, ale ne ošklivě. Moc jsem nedával ve škole pozor. Když jsme se přestěhovali do Prahy z Hradce Králové, to jsem byl ve třetí třídě, tak mě fascinovaly tramvaje, takže jsem si tužkou vyryl do lavice takové potůčky, to byly trasy tramvají. Jak jsem jezdil perem po těch trasách, tak jsem nedával pozor. Pak mě odhalil pan učitel Formánek a řekl mamince, která byla doktorka: „Paní doktorko, prosím Vás, nevím, co se děje, bude muset na nějaké vyšetření. On jezdí při hodinách tramvají.“

Žil jste přímo v Hradci, než jste odešli do Prahy?
Já jsem žil přímo v Budovatelské 825, naproti byla škola. Tam jsem vyrůstal. Pamatuji si také na svoji první učitelku Bělu Martínkovou, také jsem zpíval v pěveckém sboru Klubíčko, taky jsem chodil na housle, ale to mi moc dlouho nevydrželo, protože jsem byl líný cvičit. Také jsem dojížděl do Osečnice, kde se narodil tatínek, musím říct, že Orlické hory plus Deštné a zimní sporty, to mi zůstalo. Je to kraj mého dětství, já jsem to dětství měl nádherné.

Když jsem probírala vaše filmové a divadelní role, tak si myslím, že velkou roli hrál ve vašem hereckém životě film Martina Holého, který vás obsadil spolu s Milanem Kňažkem do hlavní role ve filmu …nebo být zabit.
Bylo to pro mě něco neuvěřitelného. Poprvé jsem zažil, co to je film, co to je točit. Byla práce, kde se věci promýšlely. Mně bylo šestnáct, takže to pro mě byla úplně gigantická věc. Já jsem ten film dlouho neviděl, možná se na něj po dlouhé době ve svých padesáti letech, které mě čekají 26. května, podívám.

Alena Zárybnická při natáčení v Martinem Zounarem|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Vaše asi nejpopulárnější seriálová role je v Ordinaci v růžové zahradě Bobo Švarc. Neřekla bych, že zrovna vy uspějete u diváků jako záporňák.
Je to o důvěře, kterou vám určitý producent dá. Tenkrát před šesti lety to byla Lenka Hornová. Člověk je nějaký typ, mění se a já jsem hrál vždycky spíše sluhy, pár princů, spíše jsem byl vesnický balík. Je pravdou, že u mě nikdo nečekal, že by se ta role mohla takto záporně vyvinout. Ona pak sklouzla z té záporné role do takové tragikomické, spíše byla k smíchu. Kam půjde ta role dál, nevím. Uvidíme, točím to rád. Pro mě to byl, zlomový seriál v rámci mé postavy, protože lidé mě takto neznali.

Co vás čeká v roce 2017?
Jsem rád, že pokračuje Ordinace, protože ta linka je příjemná a lidi se na ni těší, píší si o ni. Potom mě čeká velice krásné práce s Antonínem Procházkou, vynikajícím režisérem a autorem mnoha komedií. Čeká mě moc pěkná práce v srpnu, a to obnovená premiéra Krysaře. Já jsem za to nesmírně rád, protože tam mám krásnou roli starosty. Najdu si samozřejmě i čas na svou dceru, prázdniny strávíme určitě společně. A ještě jednu věc musím říct. Vážení posluchači, budu hubnout, neb jsem tlustý jako prase. Budu hubnout, rozhodl jsem se, měl bych dát dolů takových 15 kilo.

Posledně seděla na vašem místě operní pěvkyně Dagmar Pecková a nechala vám tady otázku: „Vzhledem k tomu, že pocházíte z doktorského prostředí, konzultujete svou roli v Ordinaci v růžové zahradě také se svojí maminkou?“
No, maminka samozřejmě sleduje Ordinaci a občas říká: „To, co tam vyvádíš s rukama na tom operačním sále, já nevím, to operuješ, nebo zabíjíš?“ Fakt je ten, že ji zavolám, ona mi řekne, co je co, abych třeba fibularis nehledal v oku. Tím, že jsem mírná dyslektik, tak mi některé věci dělají problémy. Mám ale fotografickou paměť, pamatuji si detaily z dětství. Musím to na závěr říct. Vrátíme se teď do Hradce. V té Budovatelské 825 naproti domu byla školka, v té školce byl betonový bazén a kanálku byl malý bílý zabetonovaný kamínek.

Více o jeho rolích, studentském působení v Národním divadle, spolupráci s panem Munzarem, o seriálu Přístav, představení Světáci se společností Háta, si poslechněte v záznamu pořadu.