Tserennadmid Boldbaatar pochází z Mongolska a hraje na hoboj: Ale také moc ráda zpívám, miluji jazz

S tím vaším jménem je to zajímavé,, vy jste mi hned řekla, že u vás v Mongolsku máte jen křestní jméno a příjmení nepoužíváte.
My nemáme příjmení, každý máme své specifické jméno. A příjmení potřebuji na cestovní pas, kde musí být dvě jména. Takže nemůžu psát jen Tserennadmid. Boldbaatar je jméno mého otce.

V Hradci se mi líbí, je tu klid, ticho a čistota. A mám pocit, že díky univerzitě jsou tady hodně intelektuální lidé.
Tserennadmid Boldbaatar, hobojistka Filharmonie Hradec Králové

To je zajímavé. Jak jste se vzala v Hradci Králové a vůbec v Česku z Mongolska?
Česká republika nebyla má volba. Když jsem byla studentka, tak moje maminka chtěla emigrovat do Evropy, nějakou dobu cestovala přes několik evropských zemí, a pak si vybrala Českou republiku, protože jí vyhovovala a líbila nejvíc. Říkala, že budeme bydlet v Praze. V té době jsem ještě nebyla dospělá, takže jsem musela respektovat rozhodnutí maminky. A poslouchat.

Čtěte také

Hradec je už můj druhý domov, směje se japonská violistka hradecké filharmonie Eriko Špinglová-Araki

A jaká cesta potom vedla do hradecké filharmonie?
Všichni studenti se snaží sehnat práci, být zaměstnaní. A funguje to tak, že filharmonie vypíše konkurz a přijedeme všichni a zkusíme to. Ten, kdo konkurz vyhraje, tak tu začne pracovat.

Vy jste hobojistka, přinesla s sebou i svůj nástroj.
Přinesla jsem anglický roh. Hoboj a anglický roh jsou jakoby z jedné rodiny. Je to příbuzný nástroj a každý hobojista má povinnost se naučit hrát i na anglický roh, protože tento nástroj má poměrně velké role v orchestru a hraje hodně sólové věci. Anglický roh je trochu delší a barva jeho tónů je trochu temnější, je to trochu tenorový hlas než hoboj. Jinak je podobný hoboji, hmaty jsou podobné, funguje to stejně, drží se stejně.

Vy jste ale prý původně hrála v Mongolsku na bubny.
Ano, do konzervatoře jsem se dostala na bicí nástroj a za nějakou dobu za mnou přišel pan profesor hobojista a zeptal se, jestli nechci vyměnit hlavní obor s jedním klukem, který hrál na hoboj. Protože on si zlomil přední dva zuby a dlouhou dobu nemohl hrát na hoboj, vůbec kousnout ten nástroj. A bicí je nástroj jednodušší, tam se nemusí foukat. Tam nepotřebujete zuby. S rodiči jsme mluvili, pro holku je hezčí hrát na hoboj než na bicí nástroj, tak jsme si prohodili hlavní obor. Začala jsem hrát na hoboj a ten kluk začal hrát na bicí nástroj.

Čtěte také

Každý nádech je šance, zkuste zpomalit a zjemnit své prožívání. Petra Chmelařová o vědomém dýchání

V ruce máte anglický roh a také štamprli, ve které je voda. Malá sklenička a proč ta voda?
Protože my hrajeme na strojek, který je vyrobený ze dřeva. Je to dřevěné jako z bambusu. A to musíme namočit, aby to vůbec vydávalo zvuk. Je to náústek a dvojplátkový strojek. Musíme to namočit, aby se dřevo otevřelo. Strojek se upevní, jako takový krk do nástroje.

Vy mluvíte krásně česky.
Děkuju, snažím se. Pro mě je čeština pořád těžká. Zejména gramatika. Snažím se, ale občas mi to nejde.

Líbí se vám v Hradci Králové?
V Hradci Králové se mi líbí hodně. Já jsem tady stoprocentně spokojená. Když jsem vyhrála konkurz, tak to pro mě bylo neznámé město, nikdy předtím jsem tady nebyla, protože jsem studovala konzervatoř v Praze, pak jsem šla do Ostravy na univerzitu. A tady se mi líbí, je tu klid, ticho a čistota. A mám pocit, že díky univerzitě jsou tady hodně intelektuální lidé. Když přijedu třeba o půlnoci na nádraží a jdu domů pěšky, tak vůbec necítím žádný strach.

Chtěla bych udělat koncert a zazpívat si jazz. A chtěla bych si pořídit pejska, samojeda. To je můj sen. A domeček se zahradou.
Tserennadmid Boldbaatar, hobojistka Filharmonie Hradec Králové

Proč je těžké naučit se hrát na hoboj nebo na anglický roh?
Myslím, že anglický roh a hoboj jsou nejtěžší z dechových nástrojů. Je specifické, jak do nich foukat, potřebujete sílu a i podporu břicha. Celé tělo při hraní funguje.
Není vůbec jednoduché do nich fouknout. Vyžaduje to obrovskou kontrolu a ještě trochu cítíme tlak v hlavě. Takže se může klidně zamotat i hlava, dětem se to stává. Hodně. Takže někdo s takovým hraním musí skončit, protože to nezvládá vůbec fyzicky.

Čtěte také

Zobcová flétna je nástrojem, na který když hrajeme, můžeme se také léčit! Tvrdí učitel Pavel Linha

Také se vám už někdy zamotala hlava?
Třeba když jsem hrála v opeře Rusalka, která trvá tři hodiny a půl, s pauzami jsou to čtyři hodiny a víc, tak se to občas stane. Třeba mě bolí hodně ramena, zamotá se mi hlava. Ale ne tolik, když jsem byla mladší, tak se mi to několikrát stalo.

Když se zastavíme u kultury v Česku a v Mongolsku, jak se řekne mimochodem mongolsky dobré ráno?
Dobré ráno je Öglöönii mend. Öglöönii je dobré, mend je zdravíme.

Setkala jste se tady s nějakým kulturním šokem, co se třeba v Mongolsku neděje a u nás ano, nebo obráceně?
Ano, je tu rozdíl, kulturní šok. Mongolsko je sice také hodně autentické a specifické, ale hodně mě překvapilo smrkání v publiku. A nejen na koncertech. Všude. U stolu, u večeře, ve škole, během výuky. Protože v Asii nebo v Mongolsku to neděláme. Když se potřebujeme vysmrkat, tak jdeme na záchod nebo se prostě někde schováme. Musíme to řešit osobně. Je to dost intimní záležitost. Takže tady mne hodně překvapilo, že je to normální. U nás to tak není.

Čtěte také

Náš vztah s klarinetem vznikal postupně, byla to taková pomalejší láska, směje se Laura Karpišová

Jezdíte do Mongolska, vracíte se domů?
Občas ano, ale maminku mám tady a to je celá naše rodina. Nemám už prarodiče, takže nemám žádný obrovský důvod jezdit často do Mongolska. Mám tam sestřenice a bratrance a jejich děti, snažím se je navštívit třeba jednou za dva až tři roky. To mi stačí.

Co vás čeká v nejbližší době? Na co se těšíte?
Hraji v Německu muzikál, Rudolf a poslední polibek, s českou kapelou. Budu tam celé léto u jezera na zámku Neuschwanstein. Tam se těším. Hodně hraji různě v muzikálech, nejen tady ve filharmonii, jsem hodně žádána, hraju i v Plzni. Lidé jsou se mnou spokojení, takže se těším na letní hraní.

Máte ještě nějaké velké sny do budoucna?
Je to trochu jiné téma než hoboj, ale já ráda zpívám. Jazz a zpěv. Takže bych chtěla udělat koncert a zazpívat si jazz. A chtěla bych si ještě pořídit pejska. Samojeda. To je můj sen. A domeček se zahradou.

Tserennadmid Boldbaatar ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tak ať se vám všechny sny splní. Hobojistka Tserennadmid Boldbaatar byla dnes naším hostem.