Tréma i trocha zdravého strachu je kořením života, usmívá se tisková mluvčí hasičů Martina Götzová

5. říjen 2022

Premiér Petr Fiala předal v září v pražském Lichtenštejnském paláci v Praze ocenění zástupcům všech složek, které se podílely na záchraně přírody Českého Švýcarska. Šlo o největší lesní požár v novodobé historii České republiky. Pamětní list a stříbrného lvíčka převzala i tisková mluvčí Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje Martina Götzová.

Blahopřejeme k ocenění. Co vám běželo hlavou, když jste ho přebírala?
Moc děkuji. Co mi běželo hlavou? Když jsem se rozhlédla a viděla všechny kolem v krásných slavnostních uniformách, protože jsem ty kluky z Hřenska znala v zaprášeném oblečení, kdy chodili na večerní štáby a na porady, viděla jsem je v terénu, tak jsem si tam možná připadla malinko navíc. Ale na druhou stranu jsem moc ráda, že se nezapomnělo ani na oblast informování veřejnosti. Neberu to jako ocenění mé osoby, ale jako ocenění pro celý tým, který se o tuto stránku staral. Nebyla jsem to pouze já, ale všichni kolegové, tiskový mluvčí Martin Kavka z Prahy, kolegové z Ústeckého kraje Lukáš Marvan a Milan Rudolf a samozřejmě ještě široký tým kolegů, kteří se starali o dokumentaristiku. Protože to byla důležitá součást, předávat obrazové, fotografické a video materiály novinářům. Byl to opravdu široký tým dokumentaristů, fotografů, kameramanů, kolegové, kteří létali s drony. Je to ocenění pro celý tým.

Martina Götzová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Celkem bylo premiérem oceněno 50 lidí. Jak dlouho jste se zdržela při zásahu v Českém Švýcarsku?
Byla jsem tam na místě, tuším, asi 10 dní. Nebyla jsem jen v Hřensku, ale ještě zpočátku částečně i v Praze na národním operačním středisku, kde jsem pomáhala kolegům z generálního ředitelství s vyřizováním obecných dotazů. Práci tiskového mluvčího u hasičů má totiž v každém kraji na starosti pouze jeden člověk. A když potom máte takovou ohromnou událost, tak se to nedá v dlouhodobém horizontu jedním člověkem zvládnout. Střídali jsme se, pomáhali si navzájem. Tedy z Prahy jsme řešili dotazy obecného charakteru k lesním požárům a k technice. Národní operační středisko mělo také důležitou roli v koordinaci mezinárodní pomoci, tedy jsme komunikovali i tuto záležitost.

Vždy se mi osvědčilo někam přijít a říct, že nic neumím, ale moc ráda se všechno naučím. Tato věta mě provází celým mým profesním životem.
Por. Martina Götzová, tisková mluvčí HZS KHK

Pro vás to asi byla ohromná nejen osobní, ale také profesní zkušenost, ne?
Obrovská zkušenost. Jsem u hasičů 5 let a skutečně jsem nic takového dosud nezažila. Vůbec vidět, jak se řídí tak ohromný zásah, kdy štáb velitele zásahu musí uřídit několik tisíc lidí na jednom místě každý den. K tomu se skutečně jen tak člověk nedostane. Já moc ráda za takovou zkušenost a beru ji s respektem a pokorou.

Čtěte také

Jak vypadal takový všední den přímo na místě během zásahu?
Vybavuji si, když jsem poprvé přijela do Hřenska, tak jsme se museli nejdříve vůbec prodírat dýmem, protože skutečně v celém tom údolí v Hřensku mezi skalami se držel kouř a nedýchalo se tam úplně dobře. Když jsme vyjížděli na průzkum terénem, tak ty prostory byly silně zakouřené. Koneckonců dokonce i tady v Hradci Králové cítili lidé kouř. Tedy to prostředí nebylo vůbec pro práci příjemné. Na druhou stranu i s tím se zkrátka musí počítat, hasiči si musí poradit. Museli jsme si zapínat na vozidlech majáky, protože v tom kouři byla vozidla hůře viditelná, museli jsme se navzájem upozorňovat, že jedeme. To byl takový můj první dojem.

Nějaká euforie přišla během těch několika dní? Něco pozitivního vás napadne?
Pamatuji si jeden veselý moment na štábu velitele zásahu. Vždy jsme ráno dostali zprávu od kolegů, kteří létali s drony a vyhledávali skrytá ohniska požárů, a vždy jich bylo na mapě hrozně moc. Ale jedno ráno přišla zpráva, nakreslená mapa asi se třemi nebo čtyřmi hvězdičkami. Měli jsme z toho velkou radost a říkali si, tak se to už konečně daří likvidovat. Opravdu na tvářích lidí ve štábu bylo vidět obrovskou úlevu.

Jak vy jste se dostala k hasičům a k mediální práci?
Abych byla upřímná, vždy se mi osvědčilo někam přijít a říct, že nic neumím, ale moc ráda se vše naučím. Tato věta mě provází celým mým profesním životem a začalo to už studiem žurnalistiky na vysoké škole v Brně, když jsem dělala mediální praxi. Ale přeci jen jsem si to chtěla zkusit i z té druhé strany, tedy být zdrojem informací. Takže po škole jsem se vrtla na práci v rámci tiskového oddělení, nejdříve jsem pracovala na Krajském úřadě Královéhradeckého kraje a jsem přešla k hasičům.

Čtěte také

Tam jste musela absolvovat i nějaké fyzické testy?
Určitě. Protože jsem ve služebním poměru, na hrudi nosím hvězdičky, jsem poručík, tak jsem musea projít nejen pohovorem, ale samozřejmě splnit i nějaké fyzické testy. Je tam celkem rozsáhlé psychologické vyšetření, protože samozřejmě v rámci sboru bezpečnostního jde o náročnou práci i po této stránce. A pochopitelně i zdravotní testy. Vším jsem musela projít.

Zvládla byste také vzít do ruky hadici a začít hasit?
Asi bych to zvládla. Prošla jsem i základním kurzem, který samozřejmě není pro kancelářské příslušníky tak náročný jako pro výjezdové hasiče. Ale protože jsem se musela všechno naučit, tak musím říci, že si mi hasiči, já jim říkám familiárně kluci, dost věnovali a spoustu věcí mě naučili. Jsem za to opravdu ráda, že mě vzali mezi sebe.

Čtěte také

Protože dobrý tiskový mluvčí musí vědět, o čem mluví. Znát nelehkou a zodpovědnou profesi všech kolegů.
Tohle pravidlo určitě zastávám. Pokud mám o něčem mluvit a mám to přiblížit lidem tak, aby všemu rozuměli, tak si to, pokud možno, chci vyzkoušet na vlastní kůži nebo být minimálně u toho. Snažím se být s hasiči v úzkém kontaktu, jezdím s nimi na výcviky, vyzkoušela jsem si nějaké věci, dokonce jsem dělala i figuranta v podvěsu pod vrtulníkem. Letěla jsem v trojcípém šátku i v transportní síti. Najednou jsem byla na heliportu a už jsem seděla ve vrtulníku a letěli jsme.

Takže strach nemáte. A co tréma před televizními kamerami?
Časem se to lepší. Tréma tam malinko je, ale to je podle mě v pořádku, protože člověk musí být tak trochu ve střehu a připravený. Tréma je takovým zdravým kořením živého mediálního vstupu. Ze začátku jsem byla hodně nervózní, ale s přibývajícími zkušenostmi už se to mírní. A myslím si, že i strach trošku musí člověk mít, aby měl stále pud sebezáchovy.

Jakub Schmidt a Martina Götzová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Co vás ještě baví kromě vaší práce?
Turistika. Chodím si čistit hlavu na hory, protože někdy je té práce velmi hodně. Jako tisková mluvčí jsem stále na telefonu, tedy i o víkendech. A hory jsou pro mě takový únik a relax. Tam si ráda čistím hlavu.

Říká Martina Götzová, tisková mluvčí Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje, oceněná premiérem Petrem Fialou za práci při letošním lesním požáru v Českém Švýcarsku. Ještě jednou moc gratulujeme.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související