Tomáš Řízek ilustroval knížku Jeď, jeď, kouzelný vláčku! aneb Cestujeme s dětmi kolem Tchaj-wanu
Výtvarník a nakladatel Tomáš Řízek, který vlastní české a tchaj-wanské nakladatelství, je hostem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové. Prý se pro něj tento ostrov v Tichém oceánu stal doslova druhým domovem. A pozveme vás na výstavu jeho prací do Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové.
S čím jste tentokrát přijel na svou výstavu do Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové?
Tentokrát vystavujeme ilustrace ke knížce Jeď, jeď, kouzelný vláčku! Což je knížka zobrazující nádražní budovy na začátku 20. století, z období, kdy se začínala rozvíjet železnice na Tchaj-wanu. Budovali ji Japonci, protože tenkrát byl Tchaj-wan byl součástí Japonského císařství. Tedy je to takový mírný pohled do historie. Autorem textu je známý tchaj-wanský autor Liu Keqiang, který má samozřejmě moc rád železnici a cestuje. Je to vyhlášená celebrita na Tchaj-wanu, zejména co se týká cestování a přírody.
Je to poznávací knížka pro děti, protože se vydáváme na výlet a jsou tam zastávky na celé cestě okolo Tchaj-wanu.
Tomáš Řízek, výtvarník a nakladatel
Je to tedy knížka pro děti?
Je to knížka pro děti, protože se vydáváme na cestu kolem Tchaj-wanu. Je to poznávací knížka, jsou tam zastávky na cestě kolem Tchaj-wanu. Vždy je jedna stránka s konkrétním nádražím a druhá stránka zobrazuje, co je okolo zajímavého.
Tak mne napadá, že jste musel celou cestu okolo ostrova po železnici projet, abyste znal reálie.
Já jsem Tchaj-wan v podstatě procestoval tolikrát, že naprosto znám to prostředí.
Čtěte také
Jaká je tedy v současnosti železnice na Tchaj-wanu?
Je to samozřejmě velká výzva pro našince, protože tam mají rychlovlaky. Na jihu ostrova jste tchaj-wanským šinkanzenem asi za dvě hodiny. Je to moderní způsob cestování a v podstatě velmi komfortní a pohodlný.
Knížka ovšem ale prý vznikla přes hudbu?
Na úplném počátku té knížky jsem byl osloven Národním tchaj-wanským orchestrem, jestli bych jim nepřipravil pár ilustrací pro jejich koncert pro děti. A tam jsme se dostali zpátky do času, zhruba do let 1920 až 1930, kdy vznikaly skladby, které jsem pak ilustroval. A ty se týkaly právě nádraží a záležitostí okolo. Když už jsem měl základ ilustrací, tak už chyběl jen krůček k tomu říci si, že udělám ještě pár obrázků a budu mít krásnou knížku. Stalo se a knížka je na světě knížka.
Z ilustrací knížky tedy vychází i vaše výstava.
Přesně tak. Vystavuji ony ilustrace. Knížka je vlastně formou výstavy představena veřejnosti.
Mám nakladatelství v České republice i na Tchaj-wanu. Tam vydávám českou literaturu a tady vydávám tchaj-wanské autory pro české publikum.
Tomáš Řízek, výtvarník a nakladatel
Jak vy jste se vůbec ocitnul na Tchaj-wanu, protože už je to váš druhý domov. Přes léto jste tady a na zimu jedete tam.
To je dané našimi aktivitami. Protože kromě toho, že jsem výtvarník a ilustrátor, jsem také nakladatel. Mám nakladatelství jak v České republice, tak na Tchaj-wanu. Tam vydávám českou literaturu pro Tchaj-wance a tady vydávám tchaj-wanské autory pro české publikum. Zároveň funguji jako výtvarník a tím pádem jsem rozkročený a spolupracuji se spoustou institucí, se spoustou lidí, setkávám se se zajímavými autory jak na Tchaj-wanu, tak v České republice.
Čtěte také
Když jsme se viděli naposledy, tak jste Tchaj-wancům představoval Erbenovu Kytici.
Ano, Erbenova Kytice je dokonce doporučenou četbou pro studenty základních a středních škol na Tchaj-wanu. Ministerstvo kultury ji vybralo v roce 2022. Spousta lidí si klepala na čelo, co je to ta Erbenova Kytice. Ale pro mě, pro výtvarníka, to byla velká výzva, protože to je úžasné téma. Erbenova Kytice se svojí poetikou a svým obsahem velmi rezonuje mezi tchaj-wanskými čtenáři. Ale jako ilustrátor jsem to musel pojmout úplně jinak, aby kresbám rozuměli tamní lidé. A zároveň nám nepřímo Erbenova Kytice otvírá prostor pro představování dalších autorů, kteří s tím tématem trošku souvisí.
Co dalšího patří mezi vaše aktivity?
Kromě výtvarné práce, protože se cítím především jako malíř a ilustrátor, tak prezentuji tchaj-wanskou literaturu v České republice a českou literaturu na Tchaj-wanu prostřednictvím svých nakladatelství, které mám v obou zemích. V Česku pořádáme každý rok festival Myslet jako ostrov, jehož součástí vždy bývá i výstava, o níž hovoříme. Zveme významné tchaj-wanské autory do České republiky. A na Tchaj-wanu organizujeme něco podobného. Letos jsme poprvé organizovali Czech Literature Tour, v rámci této nové aktivity vydáváme české knihy a zveme autory. Pozvali jsme na tchaj-wanský kniží veletrh paní Kateřinu Tučkovou, protože jsme vydali její Žítkovské bohyně v tradiční čínštině pro tchaj-wanské čtenáře.
Tchaj-wanci velmi rádi jedí. Jídlo je pro ně mystické a blízké téma. Když si chtějí něco užít, tak prostě jdou společně na bezvadné jídlo.
Tomáš Řízek, výtvarník a nakladatel
Román Žítkovské bohyně byl nejpůjčovanější knihou od českého autora v českých knihovnách v roce 2013. Takže měla tato knížka na Tchaj-wanu úspěch?
Troufám si říct, že máme s touto knížkou velký úspěch. Předpokládáme, že brzy budeme dělat další dotisk. Na veletrhu byly naše akce naprosto neuvěřitelně navštěvované čtenáři. Na autogramiádě jsme spolupracovali s organizátorem veletrhu, takže byla na hlavním pódiu. A celý sál u hlavního pódia byl plný čtenářů, dokonce byli lidé i na okolních balkonech.
Co vás na Tchaj-wanu nejvíc vzrušuje a přitahuje? Co na něm máte rád?
To se obtížně definuje, pro mě je to takový zvláštní pocit. Je to nějaké teplo, samozřejmě exotika, i když tam funguji již dlouho, žiji tam minimálně deset let, mám tam své přátele, mám tam své zázemí, lidé mě poznávají. Je to prostě pro mě takový milý exotický svět, do kterého dnes, troufnu si říct, už patřím a je to můj druhý domov. Je to velmi významná část mé osobnosti a mého života.
Čtěte také
V čem jsou Tchaj-wanci jiní než my? Nebo v čem jsme si podobní?
Oni hodně rádi jedí. Jídlo je v podstatě pro ně velmi mystické a blízké téma. Dokonce, když jsem jim začal více rozumět, tak jsem zjistil, že jídlo je jedním z hlavních témat rozhovorů. Myslím, že v tom se Tchaj-wanci opravdu liší od Čechů. My jíme, užijeme si jídlo, ale není to takové, že bychom o něm snili, že bychom měli sny o jídle. Ale troufnu si říct, že dost často, nechci hovořit za všechny Tchaj-wance, je to velmi frekventované téma, velmi významná součást jejich života, společenského i osobního. Když si chtějí něco užít, tak prostě jdou společně na nějaké bezvadné jídlo. I kdyby neměli na bankovním účtu mnoho peněz, tak tohle je nutné.
Kdo by tedy chtěl vidět něco z vaší tvorby, může zavítat do Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové na výstavu vašich obrázků a ilustrací ke knížce Jeď, Jeď, kouzelný vláčku! My na ni srdečně zveme. Kdy se vracíte zpátky na Tchaj-wan?
Až na podzim, protože ještě připravuji velkou výstavu pro Oblastní galerii a muzeum v Mostě, kde budou mé obrazy a ilustrace. Bude to velké téma a mnoho práce, ale jsem velmi rád, že mohu malovat a užívám si to.
Říká malíř, výtvarník, ilustrátor a nakladatel Tomáš Řízek. Moc děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
