Tibetská vlajka, výraz solidarity s okupovaným národem, teď vlaje i v nejvyšších českých horách

Proč je třeba i v těžkých časech neustále připomínat tragický osud mírumilovného národa na himálajské „střeše světa"? O tom si povídal ředitel vrchlabského kulturního domu Vladimír Jindra s redaktorkou Eliškou Pilařovou v hale vrchlabského zámku.

Čtěte také

Tibet, jak ho už nikdy nikdo neuvidí. Jen v unikátním československém dokumentu z roku 1954

Loni tady byl na zemi krásný veliký pískový obraz mandaly. Onoho principu, kdy se chaos převádí v harmonii.

„Představu, že někam mohli chodit lidé a setkávat se bez jakýchkoliv omezení, si už skoro ani neumím vybavit. Ovšem naprosto neuvěřitelný aspekt byl ten, že onu mandalu, ten křehký pískový obraz, tady nikdo nehlídal a ani po deseti dnech nebyla poničena a přečkala až do závěrečného symbolického rozmetání, kdy jsme to krásné barvy smíchali a pustili po vodě."

I když se letos nebude sypat mandala, nebudou výstavy ani koncerty, tibetská vlajka vlát bude, i modlitební praporky.

„Vlajku samozřejmě vyvěsíme nejen my, ale město na budově zámku, základní umělecká škola i Správa Krkonošského národního parku. V žádném případě kvůli čínskému viru nesmíme zapomenout na výročí snahy tibetského lidu o osvobození a udržení svého způsobu života."

„Že mají proti sobě velkého protihráče, to všichni víme, ale to, co vytvořili Tibeťané a jiné malé národy, stojí za to uchovávat.. Pokud je některá kultura cíleně decimována a ještě za použití těžké techniky, tam se zkrátka civilizovaný svět musí ozvat."

Čtěte také

Co se vám vybaví, když se řekne slovo Tibet?

Z hor do hor tedy poletí modlitby i z modlitebních praporků. A také připravovaný live stream 27. března bude z části věnován Tibeťanům.

„Náš host, herečka Nela Boudová, byla výraznou tváří iniciativy na podporu vzdělávání tibetských dětí v exilu, pomoci seniorům. Pomáhat někomu, kdo je vzdálen tak, že to snad ani nemůže mít smysl, ale ono to smysl má, bez ohledu na to, kde se ten člověk na planetě právě nachází."

Takže zavlají vlajky se šesti červenými pruhy původních tibetských národností, se dvěma sněžnými lvy a s odkazem Buddhy. Ale připomeňme, že jedna strana vlajky je otevřena i těm vírám a názorům, které nejsou budhistické.

„Symbolika mírového soužití je skutečně podstatou tibetského lamaismu. Já jsem moc rád, že dalajlama se těší zdraví a stále může posílat pozitivní myšlenky," dodává Vladimír Jindra.

Byli jsme jedním z prvních států, ne-li dokonce vůbec první, který dalajlamu pozval na oficiální návštěvu.