Terapie Tlapkami! Fyzioterapeutka malých zvířat Elen Konečná je Živnostníkem roku v hradeckém kraji

5. říjen 2026

O odvaze a také úspěchu budeme teď mluvit na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové. Většina lidí dnes hledá v práci jistotu, klid po pracovní době. Být v dnešní době živnostníkem znamená neustálou zodpovědnost, práci o víkendech a také nejistotu. Pozvání do studia ale dnes přijala žena, která tu odvahu našla.


A přestože vystudovala filologii, tak se věnuje fyzioterapii a rehabilitaci malých zvířat. Díky tomu drží v rukou titul Živnostník roku Královéhradeckého kraje za rok 2026. Ve studiu vítám Elen Konečnou z Hronova.

Těší mě, že můžu pomoci rozšířit povědomí o tomto oboru. A jestli to pomůže alespoň jednomu zvířátku, tak účel byl splněn.
Elen Konečná, Živnostník roku Královéhradeckého kraje za rok 2026

Hned na úvod samozřejmě gratulace. Čekala jste vítězství?
Děkuji moc, vůbec jsem to nečekala. Já popravdě pořád úplně nepobírám, co se to vlastně stalo. Od té chvíle je to neustálý shon. Ale i tak jsem se samozřejmě vrátila do práce a musím do běžného režimu, myslet na své pacienty a starat se i o své psíčky.

Čtěte také

Vy jste velká srdcař, to je na vás vidět. Nepřijela jste dnes sama. Na klíně máte Koko. Ale to není pacientka?
Ne, to je moje pětiměsíční holčička, tak jsem si ji vzala s sebou. Je to štěňátko holandského kachního psa, alias plemeno Kooikerhondje.

Prý jste už zvyklá na to, že když vás lidé vidí s Koko nebo jiným pejskem, tak běží za psíkem a pozdraví ho, teprve pak až vás.
Ano, ale tak je to, dle mého hlediska, v pořádku. Takže tomu úplně rozumím a schvaluji to.

Byla to bláznivá odvaha pustit se do podnikání, o kterém mnozí lidé možná ani neměli tušení, že něco takového existuje v naší republice?
Možná i ano, ale nelituju jediného dne. Samozřejmě, že jsou někdy dny, kdy je to těžší, ovšem pak jsou zase dny, kdy je to lepší. To je život. Mě to opravdu naplňuje a dává mi to smysl, že pak přijdou lidé úplně rozkvetlí s těmi pejsky. Jsou to pak krásné příběhy, nejlépe se šťastným koncem. To je pro mě to nejkrásnější na tomto oboru.

Čtěte také

Porota soutěže o vás řekla, že je pro vás práce spíše posláním než obživou. Potěšilo vás toto hodnocení, nebo co jste na ně říkala?
Bylo to pro mě velice dojemné, že to lidé opravdu zaznamenali. A nejvíce mě těší, že můžu aspoň malinkatým dílem pomoci rozšířit povědomí o tomto oboru. A jestli to pomůže alespoň jednomu zvířátku, aspoň jednomu člověku, tak si myslím, že účel byl splněn. A jsem za to velice vděčná.

Možná je potěšující, že zvířata dostala přednost před betonem a dřevem. Protože za vámi skončili muži živnostníci, kteří se věnují obrábění designovému dřeva a betonu.
Zvířata dostala přednost, ale já jsem to opravdu nečekala. Já všem živnostníkům moc fandím, protože podnikání v dnešní době není vůbec jednoduché a každá odvaha by se měla cenit. Ale samozřejmě asi jsem trochu subjektivní, pro mě zvířata vyhrávají na celé čáře, to je jasné.

Klientům říkám, že jsem takový mezičlánek mezi veterináři a nimi. Já jsem určitě otevřená, ale pracovat musí oni sami. Je to na nich.
Elen Konečná, Živnostník roku Královéhradeckého kraje za rok 2026

Co bylo hlavní pohnutkou, že jste se pustila na tuto nejistou dráhu podnikání?
Když jsem se dozvěděla, že něco takového existuje, tak jsem si řekla, to je možná ono. Když jsem byla na základní škole, tak jsem si říkala, že bych chtěla být veterinářka. Ale mě úplně chemie ani biologie v té době příliš nenadchla a navíc už teď vím, že to je obrovská dřina a klaním se před veškerým veterinárním personálem, jak to zvládají. A když jsem se dozvěděla, že můžu být takový mezičlánek, taková prodloužená ruka veterinářů a můžu pomáhat dál, tak mě to moc oslovilo a pohltilo. Nedokáži si představit, že bych dělala něco jiného.

Čtěte také

Kolik máte doma zvířat?
Mám dva pejsky a nastartovala to má první fenečka Eby, zástupkyně stejného plemene jako Koko. Podnikat v tomto oboru jsem začala v roce 2023. Ale Ebinka se narodila v květnu 2018 a tak jsme si společně žili náš krásný spokojený život. A pak během covidu jsem si chtěla rozšířit obzory a začala jsem studovat, jezdit na workshopy a webináře. Tak jsem se k tomuto oboru dostala.

Vy jste ale vystudovaná filoložka se zaměřením na anglický a španělský jazyk. Pomohlo vám to nějak v komunikaci a péči o zvířata?
Věřím, že ano. Hlavně teď vnímám obrovskou výhodu toho, že mohu číst i různé studie, ať už v anglickém nebo španělském jazyce. Mohla bych jezdit i na kongresy, věřím, že to by mohl být obrovský benefit. Klienti mi veškerou energii vrací. Takže i když občas je taková chvíle, že si postesknu, tak to okamžitě hodím za hlavu a je mi dobře v tom, čem jsem.

Rodinná podpora je jistě také na místě.
Obrovská, ano. Koko také podporuje. Já si to nedokáži představit bez jejich podpory. Vůbec by to nešlo. Ať už během studií na vysoké škole, tak i během studia fyzioterapie, protože první dva odborné víkendy jsem z filologického základu přešla do tajů anatomie, kostí a svalů.

Čtěte také

Máte nějaký veselý příběh, který vás také nakopnul na vaší cestě vpřed?
Nejdojemnější příběh. Jen ze začátku nebyl tak veselý. Protože přišla klientka se štěňátkem po autonehodě. Došlo ke zlomení zadní nožičky a hrozila i amputace. Ale já jsem si řekla, že ani ne roční zvířatko nedám amputovat. Zabejčila jsem se a společnými silami s kolegyní jsme pejskovi pomohli a dnes zase ťapká po všech čtyřech. Jsem za to moc vděčná, ale musím říct, že klientům říkám, že jsem takový mezičlánek mezi veterináři a nimi. Já jsem určitě otevřená, ale pracovat musí oni sami. Je to na nich.

Mění vás i lidsky tato práce?
Možná ano, nedokážu to ale sama posoudit. Myslím si, že mi to rozšířilo obzory a přidalo na velké pokoře i vůči tomuto oboru a veterinářům. A celkově medicíně.

Co byste vzkázala jako slova podpory, kdyby přišel mladý člověk po škole, který má třeba i nápad na nový obor, ale bojí se udělat krok do nejistoty?
Já si myslím, že je v pořádku cítit strach, nechat ho přijít a prožít ho. Ale i přes ten strach do toho jít.

Elen Konečná ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Vzkazuje Elen Kolečná, živnostnice roku 2026 Královéhradeckého kraje. A bude nás i reprezentovat v celostátním finále soutěže na pražském Žofíně. Budeme vám držíme pěsti.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.