Tatínek byl varhaník v katolickém kostele, tak jsem musel před revolucí pracovat ve fabrice

Práce v archivu
Práce v archivu

K mikrofonu ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové dnes usedl muž, který má k rozhlasu hodně blízko, nějakou dobu totiž pracoval i jako hudební rozhlasový režisér právě v hradeckém studiu. Dlouholetý pedagog Hudební katedry Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Mgr. Jan Kyselák převzal před několika dny ocenění, výroční cenu děkana fakulty. 

Moc rád vás vidím. Nevím, jestli si na mne vzpomínáte, protože když jsem jako malý hoch zpíval ve sboru Boni Pueri, tak jste vy spolupracoval s královéhradeckými sbory. Dělal jste nám hlasového poradce.
Já jsem si samozřejmě na vás vzpomněl, protože na to nejde zapomenout. A vůbec ne už na tu dobu spolupráce s Jiřím Skopalem, Boni Pueri, s kterými jsem vlastně procestoval celý svět.

Mgr. Jan Kyselák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Ano, pamatuji si zájezd do Ameriky tuším v roce 1992.
Tak to bylo obrovské turné, na to nelze zapomenout.

Vy jste Brňák, protože jste se tam narodil, mám pravdu?
Ano, v Brně-Králově Poli jsem se narodil. Já jsem se tenkrát, už mám tolik let, že jsem se ještě narodil doma. Ještě se nemuselo jezdit do porodnice. Navíc pocházím z pěti dětí. Čtyři jsme se narodili doma, až můj poslední bratr, violista Ladislav, se narodil v porodnici.

Se špatným kádrovým profilem jsem dělal hlasového poradce našim pěveckým sborům. Myslím, že ani dnes nemají po světě konkurenci.
Mgr. Jan Kyselák, držitel medaile za dlouhodobý přínos k rozvoji Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové

Vy všichni, vás pět sourozenců, máte hudební vzdělání, je to tak?
Ano. Tatínek byl varhaník a učitel hudby, maminka byla výtvarnice a později se z ní stala zpěvačka. A všech pět, já jsem čtvrtý v pořadí, nás má konzervatoř a AMU.

Mgr. Jan Kyselák, držitel medaile za dlouhodobý přínos k rozvoji Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové

Takže hudbě se u vás doma, když jste byl malý kluk, nedalo prostě utéct.
Tatínek se s tím nemazlil. Prostě v první třídě jsme museli přijít k němu do třídy, vzít si deníček Aloise Sarauera a tím to začalo. Učil nás i hudební nauce a maminka nám musela denně podepisovat, kolik hodin jsme cvičili na klavír.

Vy jste potom vystudoval konzervatoř v Brně.
Já jsem šel napřed na gymnázium, tenkrát SVVŠ, střední všeobecně vzdělávací škola a až po maturitě jsem šel na konzervatoř, protože jsem šel na sólový zpěv. Kluky raději brali starší než v těch 15 letech, až jsou více dospělí, po mutování. U děvčat je to trochu dříve. Takže v 18 letech jsem nastoupil na konzervatoř.

Snaha o dokonalou hudbu posílí vůli dětí. Získají vlastnosti, které pak využijí ve svém životě

Profesor Jiří Skopal ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Královéhradecký dětský sbor Jitro je takovým broušeným diamantem mezi pěveckými sbory nejen u nás, ale i ve světě. Před 45 lety v roce 1973 sbor založil Josef Vrátil. Od roku 1977 však stojí v jeho čele umělecký vedoucí a sbormistr profesor Jiří Skopal.

A pak jste odešel do Prahy studovat na vysokou školu, na Akademii múzických umění. Proč jste šel do Prahy a nestudoval v Brně?
Tam začaly takové složitosti, protože tatínek byl varhaník v katolickém kostele. Tak jsme měli, řekl bych, hodně pokažený kádrový profil. Když jsem se přihlásil ve čtvrtém ročníku na konzervatoři na JAMU, tak jsem zkoušky vyhrál. Byl jsem přijat, ale než jsem nastoupil, tak mě zase vyhodili. Ani jsem nestačil nastoupit a hned jsem musel ze školy odejít. Můj mladší bratr, violista, který hrál celý život v Janáčkově kvartetu, tak se už do Brna ani nehlásil, šel rovnou do Prahy. Já jsem se potom přihlásil také na AMU a tam jim to nevadilo. V Praze jsem vystudoval akademii o profesora René Tučka. Sólový zpěv, to byla Katedra zpěvu a operní režie.

Pořád máte krásný a hluboký hlas.
Byl jsem basbaryton.

Mgr. Jan Kyselák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Já si pamatuji, když jste byl s námi se sborem v Americe, tak všichni účastníci zájezdu museli zpívat. I hlasový poradce a lékař. Takže jste se celý náš repertoár naučil.
Ano, tenkrát bylo nejtěžší převést sbor za moře. Nejtěžší a nejdražší. Takže každý, kdo jel, i hlasový poradce i lékař, tenkrát to byl Michal Frank, tak musel ve sboru zpívat. Všichni jsme se podíleli na tom, aby byl zájezd ještě zajímavější.

Jak vzpomínáte na začátky tady v Hradci Králové? Dělal jste hudební režii i rozhlasovou. Jak dlouho jste byl hudebním redaktorem v hradeckém rozhlase?
Byl jsem tady jen asi rok, okolo roku 1990. Ale potom jsem dělal několik dlouhých let ještě externě, protože jsem se vrátil na Pedagogickou fakultu.

Jiří Suchý a Jan Kyselák

Jak jste se vůbec dostal z Prahy nebo z Brna sem k nám do Hradce Králové?
Když jsem někde nastoupil do práce, například učit nebo na hudební školu, tak mě vždy většinou za rok zase onu práci zrušili. Dělal jsem v mnoha fabrikách, dělal jsem ve škrobárnách, dělal jsem v průmyslu mléčné výživy. Nejkrásněji vzpomínám na to, když jsem natíral loďky na Brněnské přehradě na Kozí Horce, spisovně na Pryglu.

To byla doba normalizace.
To byla doba, kdy se mne ten můj kádrový profil neustále dotýkal. Ale udělal jsem potom konkurs sem do Hradce Králové na Katedru hudební výchovy. To bylo v roce 1985, a zase v roce 1986 mě paní děkanka Ducháčková vyhodila, den před rigorózní zkouškou, zakázali mi ji složit. A tak jsem zůstal zase na ulici, vrátil jsem se do Brna. Kam by se měl člověk jinam vrátit, než domů. A začal jsem dělat ve škrobárnách, tam jsem házel brambory. A potom se asi za 3 měsíce uvolnilo místo na Starém Brně, tam jsem se stal varhaníkem a ředitelem kůru. A tam jsem byl do změny režimu. A bylo zajímavé, že ještě předtím, než jsem přišel do Hradce Králové, ještě než se vůbec vědělo, že přijde k těm velkým společenským změnám, tak jsem si sem dal žádost na to místo hudebního redaktora v rozhlase. To bylo tenkrát rádio ještě na Vrchlického ulici. A byl jsem přijat ještě před tou změnou, před revolucí. To bylo velmi zajímavé. Psal jsem tenkrát panu řediteli, jaké mám problémy a on říkal, že mu to nevadí.

Mgr. Jan Kyselák, držitel medaile za dlouhodobý přínos k rozvoji Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové

Takže jste se potom vrátil do Hradce Králové kvůli rozhlasu?
Já jsem tady měl také manželku. Dlouhá léta, ještě když jsme spolu chodili, tak jsme za sebou dojížděli a to bylo velmi komplikované. Dovedete si představit jezdit z Brna do Hradce a zpátky. Takže jsem nastoupil do hradeckého rozhlasu. Pak jsem byl mimosoudně rehabilitován politicky a vrátil jsem se na univerzitu. V rádiu jsem zůstal externě.

Ještě se vrátím zpátky k těm pěveckým sborům. Jak vzpomínáte například na první setkání s profesorem Skopalem? Protože to je dlouholetá spolupráce a velké osobní přátelství, ne?
To je samozřejmé, ale já to mám trošku z jiné strany. Já jsem se znal velmi dobře s jeho tatínkem. Když jsem učil tenkrát na Základní umělecké škole v Zábřehu na Moravě nebo Liduška se tomu říkalo. Tam jsem se seznámil s jeho tatínkem, to byl úžasný člověk, neuvěřitelný. To byl dirigent Severomoravských učitelů, velmi jsem se s ním spřátelil. A tam jsem se poprvé setkal i s profesorem Skopalem, naším společným známým.

Boni Pueri prošlo už 3 000 chlapců. Je to vždy radost, když z nich vyrostou dobří kluci

Český chlapecký sbor Boni Pueri

Dnešní povídání je velkou srdeční záležitostí také pro moderátora Jakuba Schmidta, protože řeč bude o Boni Pueri, o chlapeckém pěveckém sboru, který už od roku 1982 působí v Hradci Králové. A ve kterém i on několik krásných klukovských let prožil. Naším hostem je sbormistr a ředitel Boni Pueri, českého chlapeckého pěveckého sboru se sídlem v Hradci Králové, Pavel Horák.

To jste řekl moc hezky, s naším známým. Mě tedy vychoval k té hudbě, jako spoustu dalších dětí. A dodnes sbory pan profesor Skopal dělá, tedy Jitro, které zpívá pod jeho vedením stále báječně. Co vy a zpěv, hudba? Vy jste také zpíval nejen v Boni Pueri, ale když bylo potřeba zpívat, tak jste účinkoval i v jiných sborech v Hradci Králové?
Co se týkalo mého zpěvu, tak jsem hlavně tedy vystudoval sólový zpěv. Jenomže, jak jsem měl neustále tu přerušovanou práci, že děláte třeba rok co chcete, a potom najednou jste zase ve fabrice a tu kariéru vám pořád posunují, tak se potom už těžko nastavuje. Vrhl jsem se na pedagogiku a pro sbory jsem většinou dělal hlasového poradce. To jsem dělal i u sboru Smetana, Boni Pueri a Jitro. To jsou naprosto jednoznačně světové sbory, které si myslím, že ani dnes nemají konkurenci. Nejen v republice, ale po světě.

Vám se blíží jedno významné životní jubileum.
Ano to se blíží, sedmdesátka, střemhlav. Tak jsem se rozhodl, že už došel věk na to, abych opustil aktivitu, to znamená výuku na Katedře hudební výchovy, ale poněvadž dál natáčím s Václavem Vlachým kompaktní disky, tak tuto aktivitu si ponechám. Doufám, že to vydrží.

Mgr. Jan Kyselák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Stále velmi činorodý Mgr. Jan Kyselák, hudební pedagog, který před pár dny převzal medaili za dlouhodobý přínos k rozvoji Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. I k tomu ještě jednou moc blahopřejeme. Pane magistře, moc rád jsem vás viděl, ať se daří.
Děkuji mockrát, vám také. A děkuji za pozvání, moc mě to potěšilo. Na shledanou.

Spustit audio

Související