Tančí líp, než originální orientální tanečnice. Sahar má speciální cenu Marockého království
Dana Minaříková z Hradce Králové převzala speciální cenu Marockého království za příspěvek k česko-marockým vztahům. Cenu jí předala Její Excelence paní Sourii Omani, velvyslankyně Marockého království v ČR. Ve svém proslovu zmínila dlouholetou spolupráci s Danou Minaříkovou a její taneční skupinou Sahar group, která se zabývá marockými folklorními tanci.
„Velice mne potěšilo, když paní velvyslankyně prohlásila, že tančíme lépe, než originální marocké skupiny. Je to dáno tím, že pro mne i pro skupinu Sahar je tanec nejen prací, ale především koníčkem. Je mi ctí, že patřím mezi čtyři lidi v České republice, kteří obdrželi tuto významnou cenu," říká Dana Minaříková.
Sahar znamená v překladu rozbřesk, počátek něčeho nového. A to bych chtěla Dana Minaříková ženám předat. Kromě všech pozitivních účinků, které má orientální tanec na zdraví, chce ženy naučit, aby do svého života pustily víc radosti, lásky a spokojenosti se sebou a tím pádem i s okolím.
Když řeknu Sahar, tak už určitě víte, že si budeme povídat o půvabech a krásách nejenom orientálních tanců. Ale nejdřív budeme gratulovat. Paní Dano, vy jste nedávno obdržela významné ocenění, je to tak?
Ano, dostala jsem Marockou cenu za příspěvek česko-marockým kulturním vztahům. Osobně jsem ji převzala 25. září na slavnostní recepci v Praze. Bylo to krásné. Já mám zrovna ten den narozeniny, takže to pro mě byla taková dvojitá oslava. Bylo to moc hezké.
To ocenění, to je asi věc, které si hodně vážíte.
Ano. A určitě si toho budu vážit i v budoucnu, protože je to velmi vzácné ocenění.
Vy a vaše taneční škola Sahar s Marockým královstvím dlouhodobě spolupracujete.
Ano. Spolupracujeme hlavně s paní velvyslankyní Maroka v České republice, která je tady už šestým rokem. Šest let spolu velmi intenzivně spolupracujeme.
Paní velvyslankyně prohlásila, že tančíte lépe než jejich originální marocké skupiny. To vás muselo hodně potěšit, jako ocenění vaší práce?
Velmi mě to těší. Paní velvyslankyně je velkým fanouškem naší skupiny. A ona to hlavně myslela tak, že originální marocké skupiny vždy tančí třeba folklor té jedné oblasti. A my, protože potřebujeme mít těch folklorů víc na slavnostní recepce, kde vystupujeme, tak máme větší záběr. Tančíme víc druhů folkloru.
Jak vy jste se k tomu orientálnímu tanci dostala? Proč ne třeba polka nebo valčík? To k těm našim zeměpisným šířkám přeci jen sedí víc.
Určitě ano. Já se orientálnímu tanci věnuji sedmnáct let. Věnuji se hlavně egyptskému kabaretnímu stylu. Tehdy to přišlo do České republiky jako velká novinka, mě to chytlo a zaujalo. Je to tanec, u kterého člověk nepotřebuje partnera, nemusí nikoho přemlouvat k tanci, může si zatančit, kdy chce, jak chce a je velmi svobodný. A k těm marockým folklorům jsme se dostali až tak před šesti, sedmi lety.
Můžeme ještě vysvětlit rozdíl mezi těmi orientálními tanci? Já si představím klasickou břišní tanečnici. A potom ty folklorní, marocké tance? To je asi oblast od oblasti v Maroku. A každá má ty tance své.
Přesně tak. To, co my si představujem pod pojmem orientální tanec, v arabštině se tomu říká raks sharqi, tanec východu, tak to je vlastně egyptský kabaretní styl, který vznikl v padesátých letech minulého století v Egyptě. To jsou ty břišní tanečnice, to princeznovské vystoupení. A to je věc kabaretu, je to sólové tančení. A tančí to už většinou profesionální tanečnice. Kdežto ve všech těch vesničkách a různých regionech vlastně celého světa, to není záležitost jen orientálních zemí, tak tam všude mají svůj folklor. Jako my máme polku, tak oni mají třeba svůj šihád nebo ahidus nebo hagalu. A to jsou tance, které tančí obyčejní lidé na vesnicích při různých oslavách.
Kolikrát jste byla v Maroku?
Hodněkrát. Už mám úplně plný pas, takže hodněkrát.
Jaká je to země: Jak jste ji poznala vy?
Barevná a velmi různorodá. Protože tam jsou ty kulturní vlivy velmi barevné, jsou z různých zemí. Je tam vliv Španělska, Francie, takže ta země je barevná. Co se týče jídla, co se týče tanců, co se týče oblečení, co se týče zvyků. A je to pro mě velmi přátelská země. Doufám, že i pro ostatní.
To mě zajímá. Lidé jsou tam tedy přátelští.
Jsou přátelští a jsou hodně otevření. Samotné Maroko je etnicky hodně namíchané. Jsou tam Arabové, berbeři, je tam spousta dalších národností, je tam také židovská komunita. Takže oni jsou poměrně otevření, na rozdíl třeba od jiných zemí v tomto regionu. A jsou otevření všemu novému.
Orientální tanec nám může do života přinést spoustu pozitivních věcí. Vždy záleží na tom, jak hodně mu otevřeme dveře do svého srdce.Dana Minaříková alias Sahar, orientální tanečnice
Co jídlo? Chutná vám marocká kuchyně?
Ta je výborná. O marockém jídle se říká, že má obsahovat všechny chutě. Takže často najdete sladké a slané dohromady. Je to velmi dobré.
Já ani nevím, co si pod tím pojmem marocká kuchyně mám vlastně představit.
Kuskus je takový nejznámější. Tažín, to jsou takové velké nádoby, kde se vaří všechno dohromady, marocké sladkosti jsou velmi známé a výborné.
Vy máte svoji taneční školu nejen v Hradci Králové, ale také v Novém Městě nad Metují a v Náchodě. Mají ženy zájem naučit se to co vy?
Občas se najde i odvážný muž, ale je to výjimka. A často ho ta odvaha brzy přejde, když vidí tělocvičnu plnou žen.
Ale když mluvíte o mužích, tak co se týče orientálních tanců, tak je ve světě běžné, že se mu věnují také muži?
Já se zase vrátím k těm folklorům, oni tančí s folklory. Ve folklorech mají muži své nezastupitelné místo. Takže tam je můžete vidět velmi často. Prostě polovina tančících jsou muži. V tom klasickém orientálním tanci, tam je zase tolik nevidíme.
Takže k vám přijde muž a hned se vyděsí a uteče.
Většinou to tak je.
A ženy? Mají zájem o orientální tanec?
Mají. Já jsem moc ráda, že ten zájem trvá. Jsou takové periody, kdy je to slabší, kdy je to silnější. Teď bych ráda zaklepala na dřevo, že je ten zájem poměrně velký a mám z toho velkou radost.
Můžeme připomenout, kde jste se to všechno učila vy? Protože vy jste také kvůli tanci viděla pěkný kus světa.
Já se pořád ještě učím, pořád se vzdělávám. Teď 2. listopadu zase jedeme do Maroka. A já se těším, co nového se tam zase naučím. Na jaře se chystám do egyptské Káhiry, kde jsem pozvaná jako lektor na festival. Ale zároveň chci navštěvovat všechny semináře. Takže se pořád vzdělávám.
Můžete nám trošku vysvětlit, v čem je ten tanec jiný než běžné tance. Říkáte, že je prospěšný a blahodárný nejen pro naše tělo, ale i pro psychiku.
Určitě ano. O našem tanci, jako třeba polka, se říká, že je to tanec kroků. My rozlišujeme polku a valčík podle toho, jaké se tam dělají kroky. O orientálním tanci se říká, že je to tanec svalů a snažíme se vždy o izolaci jednotlivých pohybů. To znamená, že se hýbe jednou částí těla a druhou částí těla se nehýbe. Řekla bych, že je to trošku jako jóga. Snažíme se mít své tělo pod kontrolou a ovládat jednotlivé pohyby.
To je asi náročné. Člověk si musí hlavou uvědomit, kterou částí těla má hýbat.
Je to možná spíš o vypnutí hlavy. Je to o tom naučení se fyzických drilů, naučení se jednotlivých technických věcí. Na to je určitě dobré mít učitele, který vás opraví, který vás pohlídá, aby všechno zůstalo v těch zdravých mezích. A potom je to o tom vypnout tu hlavu. A to už se dostáváme k dalším účinkům tance, jako je relaxace a tak.
Takže vypnout hlavu a příliš u toho nepřemýšlet.
Přesně tak. Já to ženám říkám vždy na lekcích, nepřemýšlejte.
Úžasné jsou také vaše kostýmy. Protože při těch vystoupeních to je opravdu nádhera. Kde to šijete? Nebo si to šijí ženy samotné?
Ne, ty egyptské kostýmy, pokud mluvíme o kabaretním vystoupení, tak ty nám šije moje designérka Hana Mahmúd v Egyptě. To je úplná kouzelnice. A když se bavíme o těch folklorních kostýmech, tak ty se většinou snažíme nakupovat v místě, kam patří. Protože to je samozřejmě nejvíc autentické.
Možná i díky tomu marocká velvyslankyně říkala, že tančíte lépe než místní marocké skupiny. Že jdete po všem, i po těch kostýmech.
Ono nám ani nic jinýho nezbývá. Protože vždy na to máme smlouvu. Když třeba vystupujeme v Praze na Marockém národním dnu, to je velký svátek a přenáší to marocká televize. A tam nás oni hlídají, abychom měli přesně proužky na zástěrkách tak, jak mají být. Aby je třeba alžírské velvyslanectví nepomluvilo, že jsme jim to ukradli. Musí to být přesné, aby to bylo opravdu autentické.
Moc hezky se o tom povídá, ale ještě lepší je vidět vás tančit. Kdy je to možné? Až v březnu na tom festivalu?
V březnu. 9. až 11. března zase bude mezinárodní festival v Hradci Králové, který se jmenuje Kouzlo Orientu. A na ten všechny posluchače srdečně zvu.
Vy jezdíte pořád do světa. Předvádíte třeba v Maroku také to kabaretní vystoupení orientálních tanců?
Určitě. My tam jezdíme s taneční skupinou Sahar vždy na Silvestra. Máme tam velké vystoupení v Esavíře. Máme hodinovou show a předvádíme tam jak ty kabaretní styly, tak ty folklory.
To musí být asi bouřlivé, ne? Když vás tam vidí. Možná ti Maročané reagují úplně jinak než naše publikum.
Oni reagují jinak, protože ty tance znají. Oni to ještě mají tak, že jsou pyšní vždy na ten svůj region. Takže když zatančíme tanec, který přesně padne do regionu těch lidí, kteří tam jsou, tak oni bouřlivě reagují. Už jen proto, aby všem ukázali, jak je ten jejich region známý. A to je potom samozřejmě radost tančit.
My vám přejeme, ať je vždy potlesk po vašem vystoupení co nejbouřlivější. A ať stále ukazujete ve světě, že nejlepší a nejkrásnější orientální tanečnice, nebo ty folklorní, máme tady u nás.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.