Talentovaný muzikant Jan Jareš je důkazem, že vášeň a talent neznají hranice a překonají i handicap

Kdybyste mohl na jediný den vidět, co byste chtěl spatřit jako první?
Pro lidi, kteří vidí, je docela snadné si představit, jaké to je nevidět. Ale já jsem nevidomý od narození, takže já si nedokáži představit, jaké by to bylo, kdybych viděl. Ale kdybych měl na vaši otázku odpovědět, tak to, co bych moc rád viděl, jsou mí nejbližší lidé, které mám rád. A hned jako druhé bych rád viděl západ slunce.

Jan Jareš ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Nechcete být prezentován jako ten, který to má těžší. Jste člověk, který inspiruje nejen umělce, ale také ostatní lidi.
Toho jsem si vědom. Snažím se na koncertech, které hraji, dodávat lidem energii a optimismus. Aby byli spokojení, užívali si života, byli optimističtí a veselí. To jim chci dodat svými koncerty.

Co bych moc rád viděl, jsou mí nejbližší lidé, které mám rád. A hned jako druhé bych rád viděl západ slunce.
Jan Jareš, klavírista a zpěvák se zrakovým handicapem

Vy jste se narodil předčasně v roce 1981 a o zrak jste přišel v inkubátoru. V té době ještě v Hradci Králové nebyly specializované školky a školy. Proto jste se s rodinou nemuseli odstěhovat. Rád se vracíte k nám na východ Čech?
Do Hradce jezdím moc rád. Dříve jsem na východ Čech jezdil docela často, na hory do Krkonoš, do Špindlerova Mlýna, jezdil jsem lyžovat. Jezdím sem rád na výlety i koncertovat. Třeba tady v Hradci jsem hrál v Country klubu Lucie nebo v městské knihovně.

Čtěte také

Těší mě, že mohu dělat povolání, kterým rozdávám lidem radost, usmívá se pianista Matyáš Novák

Vyrůstal jste v Brně a potom jste šli s rodinou do Prahy. Narodil jste se úžasným a podporujícím rodičům, kteří váš hudební talent velmi brzy odhalili.
Toho si všimli. Já jsem začal vyhledávat piano, protože jeho zvuk se mi líbil moc. Vše začalo na dětských písničkách, typu Skákal pes, ale taková má úplně první písnička, to si pamatuji dodnes, byla Sedí liška pod dubem.

Od té lišky se to tedy všechno odvinulo?
Liška byla začátek, pak už jsem začal hrát složitější skladby a rodiče si všimli, jak moc mě to baví a že bych se chtěl hudbě věnovat. Nevidomý člověk vlastně nemůže toho zase tolik dělat, ale muzika je jednou z věcí. Tak jsem moc rád, že jsem začal s hudbou, že mám talent a že mně začali rodiče podporovat.

Stále platí, že jste jediným nevidomým absolventem pražské konzervatoře v její novodobé historii?
Ano, to stále platí. A obávám se, že už to tak asi možná zůstane. Bylo to sice složité, ale dovedu si to představit. Ovšem já měl velké štěstí na vstřícné učitele, který se mě ujali. A tak jsem různě válčil s teorií, se zpěvem a dotáhl jsem to k absolutoriu. Moc si vážím toho, že jsem mohl školu vystudovat a že se to povedlo.

Váš singl nese název Doktor duší. Dvanáctkrát vyhrál v hitparádě Českého rozhlasu. Jak byste písničku představil?
Je to příběh střapatého kluka, který slyší hudbu a i když na svět nekouká, tak se stane muzikantem. A snaží se rozdávat lidem radost a energii písničkou, aby byla hudba pro lidi lékem. Hudba je lékem a doktorem duší.

Nevidomý člověk toho zase tolik dělat nemůže, tak jsem moc rád, že jsem začal s hudbou, mám talent a že mně rodiče podporují.
Jan Jareš, klavírista a zpěvák se zrakovým handicapem

Skladba zabodovala v rozhlasové hitparádě České dvanáctky. Platinovou dvanáctku už jste získal. Pomáhá vám to, Honzo, oslovovat další a další posluchače?
Platinová dvanáctka, to je cena, kterou dostane umělec za 12 vítězství. A to se bohužel podaří málokomu. Takže já jsem za to byl moc rád, že to tak krásně vyšlo. A určitě to pomáhá, zejména v propagaci, když oslovím pořadatele a dostanu pak příležitost zahrát další koncerty.

Čtěte také

Hudba je především o tom, co do ní kdo dokáže ze sebe přidat, říká skvělý klavírista Matyáš Novák

Mnoho lidí bojuje s předsudky ohledně lidí s handicapem, zejména v oblasti práce. Ale vy jste důkazem, že to jde. Vnímáte to jako jisté poselství i pro ostatní?
To, co říkáte, je pravda, pro lidi s handicapem je opravdu těžké práci najít. Chtěl bych lidem, kteří mají nějaký handicap nebo problém, dodat odvahu, ať to nevzdají. Ať jsou pilní a pracovití a že jim také bude třeba přát štěstí.

Pochlubte se největším úspěchem. Je to zmíněná hitparáda nebo ještě něco jiného?
Za velký úspěch považuji především to, že se hudba stala mojí profesí. Mohu dělat něco, co mě baví a co dělám rád. Chodím hrát do hotelů a pražských restaurací na koncerty. Největší radost mám, když lidé tleskají a po koncertě třeba někdo požádá o podpis, nebo jestli se může se mnou vyfotit. To je příjemné. Objímám se s lidmi a fotíme se.

Slyšela jsem, že kromě hudby jste i vášnivým cestovatelem. Co vás na poznávání světa tak fascinuje?
Na cestování se mi líbí samozřejmě kultura, dobré jídlo a nejvíc mám rád moře, protože to nám tady chybí. A pak zkoumám tamější zvyky, mám rád různé dopravní prostředky, vlaky, autobusy, lodě, letadla, všechno.

Snažím se rozdávat lidem radost a energii písničkou, aby pro ně byla hudba lékem. Hudba je lékem a doktorem duší.
Jan Jareš, klavírista a zpěvák se zrakovým handicapem

Ukazujete, že jde zkoumat svět i jinými než zrakovými vjemy. Byl jste například na Eiffelovce, plavil jste se kolem Jižní Ameriky, jak jste to prožíval?
Na Eifelovce jsem měl trošičku strach, protože je to přeci jen výška a kdyby se něco stalo, tak jsem si říkal, jak se dostanu dolů. A plavba kolem Jižní Ameriky, to byly vlny jako houpání. Až jsem si říkal, jestli to náhodou s naší lodí necvičí moc. Ale zároveň jsem měl krásný pocit, že jsem na moři, cítím vítr ve vlasech, plavím se úžasnou krajinou, jsem zkrátka na cestách.

Čtěte také

Brunneriana. Klavírista Martin Brunner ml. napsal sólovou skladbu k výročí svého rodného města

Řekla bych, že láska k cestování bude u vás genetická záležitost, protože vaše maminka vždy velmi ráda cestovala, je to tak?
Ano, moje máma dokonce vystudovala cestovní ruch v Karlových Varech a chvilku pracovala jako průvodkyně. Potom toho zanechala a starala se o nás. Ale vždy nám zájezdy zprostředkovává a zorganizuje, kam se pojede.

Co vám v životě dělá úplně největší radost, Honzo?
Největší radost mi dělá samozřejmě hudba. A pak cestování. A kdybych měl odpovědět na to, co mi dělá opravdu velkou radost, tak to je, když mohu sám rozdat lidem svými koncerty optimismus a energii.

Jste velmi optimistický člověk, to je znát, rád se usmíváte a rozdáváte radost. Kde vás tedy lidé mohou vidět a poslechnout si vaši tvorbu?
23. srpna budu hrát na Zámeckých slavnostech v Kostelci nad Orlicí na zámku hraběte Kinského. A potom 20. prosince to bude také krásná akce, budu hrát na Svátcích smiřické hudby, to je kousek od Hradce Králové. A pak budu mít i jeden koncert přímo v Hradci, a to 6. prosince, pod Bílou věží. Teď také chystám krásný a zajímavý projekt, který se jmenuje Hudba ve tmě. Oslovil mne přední ruský dirigent Alim Šach a projekt bude mít premiéru 14. září v Praze v divadle Image na Národní třídě.

Jan Jareš a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Talentovaný muzikant Jan Jareš byl dnes naším hostem. Děkuji za ten optimismus, který přinášíte kamkoliv přijdete. Držím vám palce nejen na hudební cestě, ať se vám daří. Na shledanou.