Svině. Studentský film o posedlosti, manipulaci a lásce, která se proměnila v něco mnohem temnějšího
Teď si budeme povídat o novém filmu, který jako svoji závěrečnou práci natočili studenti pražské Vysoké školy ekonomické. Je to prý drama o posedlosti, manipulaci a lásce, která se ale už dávno proměnila v něco mnohem temnějšího. A natáčelo se i v našem Královéhradeckém kraji, konkrétně v Podkrkonoší.
Našimi hosty jsou David Jan Slaba, Matouš Podroužek a Matouš Michalko. Tak co studujete nebo co jste studovali?
Studujeme Vysokou školu ekonomickou v Praze, je to Fakulta informatiky a statistiky. Ano, je to překvapení, ale natáčí se tam filmy. Ekonomové točí filmy. Naším oborem jsou Multimédia v ekonomické praxi, takže studujeme fotografii, video, grafiku, zvuk, všechno kolem médií.
Co z vás jednou bude, až vás škola vypustí do světa?
Nejlépe kreativní jedinci, protože my se učíme, jak tvořit grafiku, jak pracovat se zvukem, jak tvořit fotky, jak natáčet videa. A pak do toho máme ještě ekonomické předměty.
Takže v budoucnu uplatnění v PR, sociální sítě, marketing, tvorba digitálního obsahu.
Já bych možná řekl, že kdekoliv. Třeba i na stavbě.
Čtěte také
Tak pojďme váš film představit. Jmenuje se krásně: Svině.
Název už docela prozrazuje děj filmu. Mohu říct, že se ve filmu moc nemluví a právě slovo svině se tam objeví jako jedno z mála, možná i jediné. Ale to se dozvíte až na premiéře.
Je to teda hraný film. O čem? O lásce?
Je to hraný film o už rozpadlém vztahu, kdy se s tím hlavní hrdina vlastně srovnává. S tím, že ho opustila dívka. Má sedavou, nudnou práci, tak nad tím má možnost spoustu času přemýšlet, hodně se na svoji bývalou slečnu upíná, vrací se mu vzpomínky, bloumá v tom, až to v sobě živí takovým způsobem, že se něco stane.
David Slaba je režisér filmu Svině, Matouš Podroužek je kameraman a Matouš Michalko produkční. Věděli jste , co to obnáší natočit takový film? Naučili vás to na škole?
Neřekl bych, že by nás to úplně naučili, hodně jsme se toho dozvěděli až za pochodu.
Já si myslím, že na tohle vás nikdo úplně nepřipraví. My jsme tak nějak tušili, co nás čeká, ale pak ona praxe samozřejmě úplně nemusí odpovídat představám. Z mého pohledu to byla větší zábava, než bych čekal, ale bylo to zároveň i mnohem náročnější, než bychom čekali.Čtěte také
Co to tedy obnáší, natočit film? Mít hlavně na začátku nějaký příběh? Námět jste vzali kde?
U nás to funguje tak, že máme v rámci našeho studia předmět Tvorba scénářů. A když točíte film, tak vám dají celou databázi všech napsaných scénářů, ze kterých si můžete vybrat. Já jsem jich vybral pět, které bych osobně chtěl točit, co by mě bavily. A pak jsme společně se zbytkem týmu hlasovali o tom, do kterého námětu půjdeme. Aby nás to bavilo všechny.
A jak jste si rozdělil své roli a úlohy při vzniku filmu? To bylo také demokratické hlasování?
Já bych řekl, že to hodně vyplynulo. Měli jsme nějaké jádro našeho týmu a tušili jsme, že chceme natáčet spolu. Myslím si, že nejdůležitější pro nás bylo natáčet s lidmi, se kterými chceme trávit čas. Protože při přípravách i potom na place spolu lidé stráví opravdu hodně času. Tak jsme do toho chtěli jít s kamarády a už jsme byli schopni vstoupit do nějakých svých rolí.
Vy jste dnes v rozhlasovém studiu tři, ale celkem vás na filmu pracovalo kolik?
Pět. Základní štáb byl pět osob, ale podílelo se na tom strašně moc lidí. Naše přítelkyně, kamarádi, kamarádky. Ty tam i hrály. Maličké role.
Dopředu jsme si představovali, že v pěti lidech to určitě všechno sami zvládneme a že nevíme, jestli budeme potřebovat nějaké dobrovolníky. A pak jsme jich měli spoustu a byli jsme rádi za každého, kdo nám přišel pomoci.
Čtěte také
Matouš se teda ujal kamery.
To také nějak vyplynulo, protože já jsem měl ten předmět o půl roku později než kluci a oni na mě v podstatě počkali a dali jsme se dohromady. A tím, že se ve svém osobním životě primárně věnuji natáčení, z toho vyplynulo, že jsem se chopil kamery.
My jsme cítili, že se vyplatí na něj počkat.
Natočili jste tedy drama o posedlosti, o manipulaci, o lásce, která se dávno proměnila v něco mnohem temnějšího. Proč drama? Proč jste si nevybrali něco úsměvného, komediálního?
Měli jsme spoustu možností, ale na tomto tématu jsme se prostě shodli. Původně jsme ještě chtěli točit takovou temnější krimikomedii o kanibalismu atd., ale z toho nakonec sešlo a tohle nám přišlo jako nejlepší volba.
Čtěte také
Kde všude jste natáčeli a podle čeho jste si vybírali místa? Ve filmu se tomu říká lokace? Vím, že se natáčelo i v našem kraji.
Měli jsme to poměrně specifické v tom, že původní plán byl, že film bude asi osmiminutový, a zároveň jsme na to potřebovali zhruba 10 lokací. Takže konkrétně já jako produkční jsem se vůbec nenudil při tom shánění. Specifikem studentského filmu je, že my nemůžeme nikomu nabídnout mnoho peněz, protože je sami nemáme. Nic jsme na film nedostali, všechno jsme si původně platili z vlastních peněz, takže to vyžadovalo jistou kreativitu. A protože pocházím z Královéhradeckého kraje, z Černého Dolu, tak to pro mě bylo pohodlnější, protože tam znám lidi. Nedokážu si představit, za kým bych šel v Praze, ale v Černém Dole se vždy někdo našel, koho jsme mohli poprosit, jestli u něj můžeme natáčet.
Myslím, že nám v nějakých fázích pomohlo, že jsme z regionu. Protože jsme domlouvali například centrum UFFO v Trutnově, kde nám vyšli vstříc. Půjčili nám prostor a ještě nám dali člověka, kterému také moc děkujeme za pomoc. Mohli jsme natáčet v obrovském sále s černým pozadím. Tak to bylo úplně super.
Čtěte také
Jak dlouhý je váš film? Říkali jsme, že původně měl mít osm minut.
Má necelých 16 minut, trochu se to protáhlo.
A už jste ho někde promítali?
Už jsme ho promítali dokonce dvakrát, na předpremiéře a premiéře v Praze. A teď nás právě bude čekat ještě jedno promítání.
1. srpna v letním kině v Trutnově se na film budeme moci zase společně všichni podívat. Těšíme se na to, protože tam je obrovské plátno, takže film uvidíme konečně na pořádně velké obrazovce. V plánu máme samozřejmě více promítání i účast na filmových festivalech. Nejaktuálnější informace o promítáních mohou lidé najít na našem Instagramu.
Máte za sebou krásnou zkušenost, tak co dál? Studujete ekonomku, chcete se tedy vydat v životě spíše ekonomickým nebo uměleckým směrem?
Já se ekonomickým směrem určitě vydat nechci, spíše tím kreativním. Ještě si nejsem úplně jistý konkrétním polem působení, třeba to bude i tím filmovým směrem. Ještě nejsem úplně rozhodnutý, mám na to naštěstí ještě rok, než školu dokončím.
Říká pan režisér. Co kameraman Matouš Podroužek?
Já bych se chtěl vydat nějakým uměleckým směrem, byl bych moc rád, kdybych mohl točit filmy delší než 15 minut. A uvidíme, co se z toho vyklube.
A Matouš Michálko?
Mě překvapilo, jak moc mě to bavilo. Takže i kdyby zrovna film nebyl předtím na mém prvním místě, tak teď je to rozhodně něco, co zvažuji.
Našimi hosty byli David Jan Slaba, Matouš Podroužek a Matouš Michalko, studenti Vysoké školy ekonomické v Praze. Moc děkuji za rozhovor, ať se vám daří ve všem, co budete v životě dělat.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
