Svatý Václav zemřel 28. září rukou bratra Boleslava a jeho kumpánů. Mírumilovný způsob jeho vlády jim vadil
Patron České země vládnoucí na našem území v 10. století, svatý Václav, vnuk knížete Bořivoje, byl panovník pevný, rozhodný a vzdělaný. Za to vděčil své babičce Ludmile, která ho učila číst a psát – což v jeho době uměl málokdo – a vedla ho ke křesťanské víře.
Aby zabránil válce se sousedním Německem, zavázal se odvádět východofranckému vládci Jindřichu I. Ptáčníkovi pravidelný poplatek. Od něj pak získal ostatky svatého Víta. Aby jim zajistil důstojné místo k spočinutí, dal vystavět na pražském hradišti rotundu, na jejímž místě dnes stojí Svatovítská katedrála.
Mírumilovný způsob vlády knížete Václava byl trnem v oku jeho matky Drahomíry i bratra Boleslava. A tak Boleslav se svými pobočníky vypracovali plán, jak se staršího bratra zbavit. Na oslavy svátku svatých Kosmy a Damiána pozval Boleslav Václava na své hradiště. Když v chladném podzimním jitru spěchal kníže na ranní mši, před kostelem ho překvapil Boleslav se svými kumpány, a ti mu zasadili několik smrtících ran.
Podle pověsti Boleslav do spiknutí zapojil i kněze, aby držel dveře kostela a znemožnil Václavovi uniknout. Kníže Václav se v průběhu času stal svatým patronem a symbolem české státnosti. Den jeho úmrtí, 28. září, slavíme jako jeden z našich nejvýznamnějších svátků.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
