Studio z písku. Kameraman Michal Dvořáček na Dakaru: Češi si podle mě letos vyžrali kopec smůly
Ohlédneme se za letošní Dakarskou rallye, která před pár dny skončila. Už 11 let objíždí tento slavný závod s kamerou muzikant a také kameraman Michal Dvořáček. Dříve točil záběry pro Českou Televizi z pouště v Jižní Americe, teď totéž dělá v Saúdské Arábii pro televizi Nova a spolu s moderátorkou Nikolou Moučkovou Červinkovou přinášeli čerstvé dojmy pilotů.
Dnes jsi přišel s kytarou. Budeš zpívat?
Pokusím se o to. Po ránu ale nevím, jestli mi bude hlas tak dobře fungovat. Ani jsem se pořádně nerozezpíval.
Letos jsme to vychytali, měli jsme s sebou obytný vůz. Díky němu jsme zvládali naši práci, A vařili jsme si v poušti, byla to romantika.
Michal Dvořáček, kameraman a muzikant
V sobotu skončil závod a dnes je úterý. To musel být docela kalup domů.
Vraceli jsme se v neděli pozdě večer před půlnocí. A než jsem se dostal do postele, tak bylo pondělí ráno.
Čtěte také
Jak sis užil těch letošních 14 dnů v poušti?
Byli jsme tam v podstatě necelé tři týdny, protože jsme odlétali už 29. prosince. A bylo to fajn, bylo to moc příjemné. Máme samozřejmě spoustu zážitků, především co se týče našich závodníků, protože ti si to tam opravdu podle mě letos trošku vyžrali, neměli to jednoduché. Hodně jich odpadlo a nedokončilo. Takže jak se Dakar chýlil ke konci, my jsme měli méně a méně práce. Závodníky vždy oslovujeme v bivaku, a tak se ten okruh lidí zužoval. Byli jsme s Nikol už takto na Dakaru potřetí, takže už to máme najeté. Jsme tak trochu jak brácha se ségou. Bylo to dobrý i v tom, že letos organizátor neudělal žádné chytáky, jako třeba loni jsme řešili problém s internetem. Protože musíme vždy odeslat opravdu hodně dat.
Reportáž prostě odesíláte rovnou z pouště do Prahy.
Vždy uděláme jednu reportáž do Televizních novin a pak je speciální pořad na Nova Action, do kterého odesíláme třeba 5 až 8 gigabyte dat, opravdu je toho mnoho. Uděláme všechny rozhovory s jezdci, studio z písku, nějaké reportáže atd. A samozřejmě je potřeba to vždy ten den odeslat, protože se to ještě vysílá. A v minulosti to bylo tak, že jsme prostě v bivaku neměli signál. Museli jsme za ním jet ještě třeba 50 nebo 60 kilometrů někam do pouště hledat signál. A letos to bylo v pohodě. Nemuseli jsme odesílat data tak složitě.
Čtěte také
Slyšel jsem, že v poušti bývá také pěkná zima.
Bylo krásně letos, všichni nám říkali, bude zima, připravte se na to. A bylo hezky, bylo docela fajn. Některé dny popojedeš v poušti 300 kilometrů a je tam teplotní rozdíl 20 stupňů, což je docela nepříjemné. Těšíš se, že bude hezky. Ráno bylo pěkně a najednou je pět stupňů, pocitově třeba jen jeden nebo dva. Tedy pěkná zima. Ale letos jsme to vychytali, protože jsme měli s sebou obytný vůz, bydlík. Minule jsme měli čtyřkolku a na střeše stan. Nikol měla takový svůj pokojíček u jednoho z týmů, takže byla v pohodě, ale já s kolegou Filipem jsme spali v tom stanu a zima v noci nebyla úplně příjemná. Takže teď v obytňáku otočíš čudlíčkem a zatopíš si. Ráno jsme si mohli udělat snídani, měli jsme teplou vodu, takže jsme se mohli i osprchovat. V bivaku často přijedeš a sprchy jsou už studené nebo ani netečou. Takže to bylo moc příjemné. Opravdu jsme si to letos užívali. Zase na druhou stranu, jak jsme byli pořád spolu ve třech lidech, tak jsme měli někdy už takovou malou krizičku.
Dušan Drdaj dojížděl do cíle jen na kovovém ráfku bez gumy. Ale dojel to. Víš, to se mi líbí, že to nevzdal. Chtěl za každou cenu dojet.
Michal Dvořáček, kameraman a muzikant
Zažívali jsme takovou jednu nepříjemnou situaci ve chvíli, kdy jsme jeli na maratonskou etapu a ptali se organizátorů, jestli s dvojkolkou dojedeme. Je to v pohodě? A prý ano, dojedete. Bylo to uprostřed pouště a my jsme s tím obytňákem absolutně neměli šanci tam dojet. Takže jsme zůstali někde uprostřed pouště, organizátoři na nás zapomněli a zachránili nás až Češi, který tam vůbec neměli být, neměli oprávnění tam jet, organizátor je honil, ale ti nás nakonec vysvobodili a dovezli do dalšího bivaku a pak zpátky k bydlíku. A tam jsme se docela pohádali s Nikol, protože ona byla naštvaná a chtěla dát organizátorům co proto. Ale já jsem říkal, musíme to vyřešit v klidu, ať je to na pohodu, oni za to nemůžou. Tak jsme si všechno vyříkali a nějak jsme to dali.
Teď nám jako muzikant zahraješ svou dakarskou písničku Křivolaký cesty. Zpívali jste si ji tam?
Asi dvakrát jsme si ji pustili v autě, to už je taková naše tradice. Po cestě jsme si vůbec hodně zpívali a pouštěli české písničky, protože si potřebuješ zpestřit dlouhé přejezdy, třeba až 800 km každý den. Říkali jsme si například, dnes jedeme do Chorvatska, protože to množstvím kilometrů odpovídalo. Přejezdy jsou tam dlouhé, nicméně silnice jsou relativně fajn. Ovšem člověk si vždy uvědomí, jak se tady v Česku máme skvěle. Protože tam jedeš po dobré silnici a najednou brutální díra, do které najedeš. Jsem měl pocit, že auto zničíme, byl jsem z toho docela nešťastný. A vůbec nikde žádné upozornění. To je jedna věc. A druhá věc, přijde mi, že místní lidé nemají vůbec řidičák. Opravdu. Neznají pravidla, prostě jedou. Přijedeš na kruhový objezd, jeden z jedné strany, druhý z druhý strany, teď tě objíždějí, najíždějí, neblikají, prostě šílené. Jsou úplně nekontrolovatelní. Jsou sice milí, troubí na tebe a pak ti mávají, ale máš pocit, že prostě jedou a jsou úplně mimo. Tohle je tam je šílené. To byl vlastně můj největší strach, aby se nám něco nestalo, protože bouraček jsme denně potkávali nespočet. Pro nás Evropany, nebo pro mě, to bylo dost šílené.Čtěte také
Když se podíváme výsledky letošní Rallye Dakar, tak Aleš Loprais obsadil druhé místo v kategorii kamionů, Martin Macík, loňský vítěz, skončil čtvrtý. Mezi automobily byl Martin Prokop třiadvacátý a v motocyklech byl Milan Engel dvacátý. Který ze závodnických příběhů tě nejvíc zaujal?
Určitě Dušan Drdaj, který spadl z motorky. On měl dva zajímavé příběhy. První byl ten samotný pád, kdy to vypadalo, že má zlomené prsty na noze, což se nakonec úplně nepotvrdilo, bylo to jen nalomené nebo naražené. Ale jel dál i s obrovskou bolestí, nadopovaný prášky. Pořád šíleně kulhá, stále ho to bolí. A pak v maratonské etapě, kdy máš zakázané asistence, závodníci jsou 48 hodin sami na trati, bez jakýchkoliv asistencí, vše si musí opravovat sami, tak on píchl zadní gumu. A dojížděl do cíle jen na kovovém ráfku bez gumy. Ale dojel to. Víš, to se mi líbí, že to nevzdal. Chtěl za každou cenu dojet. Dakarskou rallye chcete dokončit za každou cenu.
Takže za rok zase pojedeš do pouště?
Pokud mi to bude nabídnuto, tak moc rád. Zatím jsem si pokaždé po návratu říkal, že už nepojedu, ale tento ročník byl opravdu v pohodě. Nebyly tam žádné větší zádrhely, vše dobře fungovalo dobře. Díky bydlíku jsme dobře zvládali i naši práci, Nikča mohla v klidu stříhat u stolečku, kolega Filip také mohl pracovat, bylo to příjemné. Dokonce jsme si i vařili v poušti, byla to romantika.
Naším hostem byl kameraman a muzikant Michal Dvořáček, kterému děkuji za dnešní vzpomínky a vyprávění o Dakaru.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
