Studentka práv a bojovnice za lidská práva Eliška Zástavová z Hradce Králové se snaží zachránit svět
Zhruba po dvou letech se znovu potkáváme s Eliškou Zástavovou, studentkou práv z Hradce Králové, která je velkou bojovnicí za lidská práva. Před lety se přidala k organizaci Amnesty International, kde začínala jako dobrovolnice a ambasadorka kampaně Maraton psaní dopisů, která pomáhá nespravedlivě vězněným lidem po celém světě.
Pořád studujete práva a zachraňujete svět?
Stále studuji práva a snažím se zachraňovat svět.
Po prázdninách nastupujete už do čtvrtého ročníku studia práv v Praze na Univerzitě Karlově. Jak to bylo s Amnesty International, kdy jste o této nevládní organizaci slyšela poprvé?
O Amnesty International jsem se dozvěděla už na střední škole od mého učitele. Dříve jsem si říkala, že je to jen další nezisková organizace, která bojuje za lidská práva, ale v poslední době si uvědomuji, že Amnesty International je především hnutí dobrovolníků po celém světě, kteří bojují za lidská práva. Všichni máme stejný cíl a ten je, aby byla lidská práva ve světě respektována.
Amnesty je hnutí dobrovolníků po celém světě, kteří bojují za lidská práva. Všichni máme stejný cíl, aby byla lidská práva respektována.
Eliška Zástavová, Amnesty International
Před dvěma lety jsme si povídali o dopisech, které jsou psány každý rok, tuším v prosinci, na podporu nespravedlivě vězněných lidí. Je to tak?
Ano, kampaň probíhá vždy na přelomu listopadu a prosince, její vrchol je kolem 10. prosince, což je světový Den lidských práv.
Čtěte také
Jak kampaň funguje? Lidé píší dopisy a posílají je mocným tohoto světa?
Je to tak. V rámci kampaně se píší dopisy po celém světě politickým vězňům nebo obětem bezpráví, což jsou často členové určitých menšin. Zaměřujeme se i na klima, takže máme například klimatické uprchlíky. A píší se dva druhy dopisů. Jedny jako apel na vlády těch zemí, aby změnily stávající situaci. Cílem je zaplavit kanceláře těch mocných lidí milionem dopisů po celém světě. A pak je druhý typ dopisů. To jsou solidární vzkazy, které se posílají přímo konkrétním, vězněným lidem. Pisatel tak může vyjádřit podporu vězněnému člověku a napsat mu přímo buď do vězení, nebo k němu domů.
Když byl vězněn náš pan prezident Václav Havel, tak tenkrát psali lidé vládě tehdejší Československé socialistické republiky dopisy a jemu do vězení jako podporu. A můžeme zmínit i konkrétní příběh z této kampaně, který pomohl.
Můžeme zmínit jeden velký úspěch, a to je případ Alexandri Skočilenko, což je ruská umělkyně, která se provinila tím, že při začínající válce na Ukrajině vyměňovala cenovky v supermarketech za protiválečná hesla. Za to byla odsouzena k sedmi letům vězení. A v roce 2024 byla v rámci výměny vězňů, a také díky našim dopisům, propuštěna a teď je na svobodě.
Setkala jste se také s dalším člověkem, kterému dopisy v minulosti pomohly, a to je Oleh Sencov. Člověk, který na Ukrajině natočil dokument přímo z válečného zákopu. Za ten byl také vězněn Ruskem.
Ano, to bylo už po anexi Krymu v roce 2014. Poté byl vězněn. A pro mne to bylo velmi inspirativní setkání. Položila jsem mu takovou zvídavou otázku. Ptala jsem se, co pro něj bylo horší, jestli ruské vězení a nebo válka. On říkal, že horší bylo to vězení a bezmoc. V ruském vězení jsou hrozné podmínky k žití. Vyprávěl nám, že občas vězně dávají na samotku. Dali ho třeba takové trubky, ve které musel mnoho stát a nemohl se hnout. Takže podle něj je ruské vězení možná ještě horší než válka na Ukrajině.
Píší se dopisy po celém světě politickým vězňům nebo konkrétním vládám. Jako solidární podpora nebo apel na změnu jednání moci.
Eliška Zástavová, Amnesty International
Začínala jste jako dobrovolnice, dnes už jste zaměstnanec nevládní organizace. K jakým projektům se dostáváte? Vím, že jste byla nedávno v Budapešti.
Ano, to je další z věcí, za které bojujeme, zlepšení života LGBT. Byli jsme pozváni maďarskou sekcí Amnesty do Budapeště na jejich Pride, který byl ale zakázaný. Mají tam zákon, který zakazuje propagovat a vůbec mluvit o LGBT problematice. Průvod byl zakázaný a místo toho se konalo shromáždění, které si vzalo pod sebe město, pořádal ho přímo primátor města. A v rámci solidarity tam přijelo nakonec asi 200 000 lidí z celého světa. Bylo to velmi inspirativní, současně i náročné psychicky. Měli jsme strach, nevěděli jsme, jestli můžeme chodit po ulici s duhovou vlajkou. Jestli vás někdo nezavře jen za to, že se držíte s osobou stejného pohlaví za ruku.
Jak to dopadlo?
Dopadlo to nejlépe, jak mohlo. Díky solidaritě přijelo 200 000 lidí a policisté se ani nepokusili průvod nějakým způsobem zastavit, nemůžete zavřít do vězení 200 000 lidí. Bylo tam i mnoho europoslanců, politiků, významných osobností. Pro policii i vládu byl obrovský problém, kdyby se pokusili udělat něco vůči těmto lidem.
Čtěte také
Máte tedy někdy při vašich akcích strach?
Měla jsem strach, ale nejela jsem tam sama. Jelo dalších pět lidí z kanceláře a věděla jsem, že za mnou stojí organizace, celá Amnesty International. Sešlo se nás tam asi 90 lidí z různých světových sekcí, měli jsme i podrobný plán všech bezpečnostních opatření, co máme dělat, pokud by třeba policie nějakým způsobem reagovala. Kam máme utíkat, za kým jít. Byla jsem tedy trošku uklidněna, že tam podporu organizace mám.
Mluvili jsme o psaní dopisů na podporu nespravedlivě vězněných lidí po celém světě. Jak se do kampaně může obyčejný člověk zapojit?
Každý člověk se může zapojit tak, že si rozklikne naše webové stránky. Aby se přihlásil do kampaně, tak si musí vytvořit tzv. svůj maratonský profil, kde se zaregistruje a pak získá všechny podpůrné materiály, bude mít vzorové dopisy i informační karty a celé příběhy těch konkrétních případů.
Studentka práv z Hradce Králové a velká bojovnice za lidská práva po celém světě Eliška Zástavová byla dnes naším hostem. Ať se vám daří ve vaší práci.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
