Stačí vám boty, hakisák a hlavně trpělivost. Je to lehký sport, směje se druhý muž světa footbagu
Dnes vám Český rozhlas Hradec Králové představí sport, který hrají mladí lidé po celém světě. Každý rok se pořádá mnoho footbagových turnajů a festivalů po celém světě. Ve studiu vítáme Patrika Černého, stříbrného, druhého nejlepšího muže na světě ve footbagu.
Už jste stihl ranní rozcvičku? Rozcvičujete se jako správný sportovec každý den nebo jak to máte?
Takhle po ránu myslíte? To ne. Já mám rána rychlá, jen vstanu a hned jdu do práce.
Kdy tedy přichází váš čas na cvičení a na trénink?
Většinou buď po práci anebo navečer. Já mám rád, když se před spaním hezky unavím.
Patriku, vy jste byl druhý na letošním MS ve footbagu, které se konalo ve Varšavě. Moc gratulujeme ke stříbrné medaili. V kolika letech jste ji získal?
Ve 24 letech.
Úspěchů už ale máte na kontě víc. Kolikrát jste byl například na světovém šampionátu?
Na světovém šampionátu asi pětkrát. A minulý rok jsem dokonce vyhrál, to se mi podařilo.
Spíš než sport vnímám footbag jako umění. Ne úplně každý to umí a není tak lehké se to naučit.
Patrik Černý, stříbrný z Mistrovství světa ve footbagu
Letos tedy chyběl krůček ke zlatu?
Nevím, asi jsem trošku podcenil přípravu. Měl jsem maličko problém s kotníkem a do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli vůbec na MS odjedu.
Ale v takovém případě je to tedy velký úspěch, dá se říct.
Docela ano, ale chtěl jsem titul obhájit. Chtěl jsem buď první místo, nebo nic.
Třeba se to povede příště. Představme trochu váš sport. Footbag je sport s malým látkovým míčkem, kterému se říká hakisák. Ten je naplněný čím?
Jsou tam olůvka. Ale záleží, kdo si tam co dá. My vystupujeme s kolegou a máme tam písek. Ty míčky jsou větší, aby byly lépe vidět a aby pomaleji létaly, aby to prostě bylo zajímavější pro lidi. Ale profesionální míčky, s kterými se hraje na závodech, tam mají olůvka. Jsou maličké a létají rychle.
Údajně ale není vůbec určeno, jak má být soutěžní míček velký nebo jak má být těžký. Je to pravda?
Je to pravda. Každý si zvolí, co mu vyhovuje.
Ale to přeci může hodně ovlivnit výsledek nebo ne?
Ani ne. Když je ten míček těžší, tak létá rychleji a stihnete víc triků. Když si ovšem někdo zvolí pískový míček, který bude létat pomaleji, tak toho za dvě soutěžní minuty tolik nestihne.
Vy umíte nejrůznější triky, nadhazování nohou, házení kolem těla za hlavu, všechno možné. Vtip je ale v tom, že se to vše dělá pouze nohama, nesmíte se míčku dotknout rukama. K footbagu jste se prý dostal přes klasický fotbal.
Já jsem dřív hrál fotbal, táta ze mě chtěl mít fotbalistu. Ale já nemám úplně rád kolektivní sporty. Potom jsem potkal kamaráda Tomáše Tučka, který je z Hradce Králové. Ten mi footbag předvedl a od té doby, od roku 2007, se tomuto sportu věnuji.
Je to úplně jiná disciplína. Velký fotbalový míč, velké rány a naopak malý míček a precizní práce s ním. Šlo vám to hned?
Hned mi to nešlo, ale po dvou letech už jsem nastoupil proti profesionálům a docela jsem se umisťoval na dobrých místech.
Máte dobrou trpělivost? Řekla bych, že ta asi musí být.
Na tento sport určitě. Tady jde o to, že první krok míček zvedá jen ze země. Kdežto u fotbalu si zakopete hned, nemusíte ho umět. Ovšem tady kopnete do míčku a hned spadne na zem.
Kolik času v životě vám footbag zabírá? Stíháte se věnovat ještě něčemu jinému?
Pracuji a jiný sport dělám jen jako koníček. Hraji například nohejbal, ten mě baví.
Ve školách o přestávkách nebo i na hřištích jsou občas k vidění kluci, kteří si s hakisáky pohrávají. Je nějaký speciální předpoklad kromě trpělivosti, který musí mít, aby se vypracovali až na vaší úroveň?
To si myslím, že ne. Je to víceméně úplně lehký sport. Stačí vám jen trenýrky, boty a hlavně trpělivost.
Musíte mít speciální boty?
Máme speciální boty, ale nemusí být. Footbag můžete klidně dělat třeba i v sandálech.
Co pro vás bylo úplně nejtěžší, když jste začínal?
Asi přijít před lidi na závodech a začít před nimi hrát. Na to jsem nebyl úplně zvyklý, na takovou publicitu.
Vy soutěžíte s nějakou sestavou. Můžeme ji trošku popsat, jak je dlouhá a co při ní přesně děláte?
Soutěž trvá dvě minuty, jak kvalifikační, semifinálová, tak finálová. Vyberete si hudbu, která trvá dvě minuty, a do ní připravujete sestavu triků. To potom musíte předvést a především nezapomenout.
Ale je to spíš taková, řekla bych, sportovní show než sport samotný. Berete to také tak?
Já vnímám footbag spíš jako umění. Ne úplně každý to umí a není tak lehké se to naučit. Proto je to pro mě spíš umění.
Jste asi založením exhibicionista, ne? Protože není jednoduché vystoupit před lidmi a předvést nejen samotný sportovní samotný, ale dát tomu ještě něco navíc.
Určitě jsem exhibicionista, dokonce s kolegou v Hradci Králové Tomášem Tučkem vystupujeme, objíždíme s vystoupením celou republiku. Takže s lidmi hodně komunikujeme.
Když je vystoupení pro lidi a show, tak je jistě uvolněná atmosféra a zábava, všechno v pohodě. Ale při soutěži je jistě nutné velké soustředění, určitě to vyžaduje velkou koncentraci. Jak to zvládáte všechno dohromady?
Dřív jsem to opravdu nezvládal. Ty dvě minuty jsem si připravil a hned na začátku jsem všechno zapomněl. Ale už jsem se s tím vypořádal a naučil jsem se to. Když jsem na závodech, tak přijdu na plac a vůbec nic nevnímám. A když jsem na vystoupeních, tak s těmi lidmi komunikujete, pořád jste s nimi v kontaktu.
Sestava trvá dvě minuty. Je to hodně rychlé, i hudba je rychlá. Triky opravdu jdou za sebou jeden za druhým. Tedy to chce trénink a trénink, pořád dokola?
Tím, že jsem se začal pozdě připravovat na mistrovské závody, tak jsem připravil celou sestavu týden předtím, než jsem odjížděl na MS. A ten poslední týden, který mi zbýval, tak jsem sestavu opakoval každý den třeba 10krát a netrénoval jsem nic jiného.
Nejdřív vyberete hudbu, kterou máte rád?
Určitě, hudba to je pro mě polovina úspěchu.
Hudba je tedy základ a co triky? Nemáte tam žádné povinné prvky jako třeba v krasobruslení?
Ne, záleží to čistě na vás, jak si sestavu připravíte. Já si většinou nějakou hrubou sestavu připravím sám, a potom ji dolaďujeme s kolegou Tomášem.
Čtěte také
Jsou nějaké triky, které dělají všichni stejné, nějaké základní kroky?
Jsou, to se jmenuje clippers. Například když nahodíte míček na špičku a chytíte ho. Tak víceméně všichni začínají.
Jak vymýšlíte jednotlivé triky? Snažíte se vždy zařadit něco nového, co rozseká soupeře, nějakou vyšší náročnost?
Letos jsem se snažil, ale na závodech je především důležité, aby míček nespadl. Takže úplně není dobré dávat do sestavy neobvyklé triky, které normálně neděláte. Takže ve finále jsem tam dal ty úplně klasický triky, který dělám. Nemusí to být nic oslnivého, ale musí to být přesné, precizní a nesmí míček spadnout.
Kdo soutěž hodnotí, boduje se nějak sestava?
Jsou tam body a ty přiděluje pět porotců, většinou z různých zemí.
Na Mistrovství světa jsou tedy nějaká základní kola, vyřazování, semifinále a finále? Jste nějak rozděleni na nějaké skupiny?
V hlavní kategorii jsou tři kola. Takže kvalifikace, semifinále a finále. Do finále už postupuje jen osm lidí ze všech.
Kdo tedy ve Varšavě zvítězil? S kým budete o titul bojovat třeba příští rok?
Paradoxně to byl také Čech. Můj kamarád z Prahy, on teď bydlí v Rusku, ale jinak je to původem Čech.
Hecovali jste se trošku?
Docela ano, nějaká rivalita na závodech je, ale úspěch si přejeme navzájem.
Jak často je dobré trénovat, když chcete jet na takové mistrovství světa?
Alespoň dva měsíce každý den třeba hodinku, dvě. Nemusím se do toho nutit, mě to baví. Dokonce jsem měl takové období, že jsem chtěl přestat, a pak mě to znovu chytlo a to drží mne to pořád. A myslím, si, že už to tak zůstane.
Kromě soutěží děláte také různá exhibiční vystoupení. Takovým vaším oblíbeným kouskem je vyměnit hakisak za mobilní telefon od diváků a dělat triky s ním. Jak vás to napadlo?
Protože to je velký adrenalin. Když třeba někoho mé vystoupení nezajímá a najednou jim vezmete telefon za 10 000, tak potom to lidi začne zajímat.
Mají k vám důvěru?
Docela ano, půjčují mi telefony, musím říct. Přestože mají úplně jiný tvar než míček, dělám s nimi takové triky, při kterých to většinou nespadne.
Chystáte se to ještě nějak obměnit? Kopat a dělat triky s něčím jiným?
Chtěli jsme to zkusit s medicinbalem, ale ještě jsme k tomu nedošli, možná příští rok. Vždy před Vánocemi připravujeme nové vystoupení na další rok. Třeba to letos vyjde.
Budete teď v dohledné době někde k vidění?
Budeme mít vystoupení v Žirči, což je u Dvora Králové nad Labem, za Jaroměří. Myslím, že je to posledního srpna. Kdo bude chtít, tak si nás tam najde.
Další plány Patriku jsou asi jasné. Zase získat světové zlato?
Přesně tak, mistrovství bude v Kolumbii příští rok. Nevím, jestli se tam dostanu, ale rád bych. Mohl by to být i krásný výlet. Určitě bych tam nejel jen na závody, procestoval bych ji potom.
Tak vám budeme moc držet palce. Footbager Patrik Černý byl naším hostem. Děkujeme a ať se footbagu dál daří.
Také děkuji, na shledanou.
Související
-
Pojďte se trochu proskákat světem. Lukáš s Honzou spojili parkour s cestováním do Jump N Travel
Studio Českého rozhlasu Hradec Králové dnes přivítalo dva šikovné kluky z východních Čech, kteří už svými filmy a také svojí sportovní šikovností ohromili svět.
-
Hradec Králové má první parkourové a workoutové hřiště
První workoutové a parkourové hřiště vzniklo v hradecké Labské kotlině. Město vybudovalo komplexní místo pro venkovní cvičení pro širokou veřejnost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
