Spouští troje závory před příjezdem vlaku. V Chotěvicích pracuje jedna z posledních závorářek u nás

Železniční zastávka v Chotěvicích na Trutnovsku s trojicí historických mechanických zařízení na zvedání závor nabízí opravdový výlet do minulosti. Kolem jezdí moderní vlaky i automobily, ale zdejší prostředí je opravdovým rájem pro ty, kteří si libují v troše té nostalgie.

Čtěte také

Železniční nádraží v Martinicích je kulturní památkou a vrátí vás do časů z filmu Přednosta stanice

Miloslava Glosová stahuje závory před příjezdem jednoho z vlaků, a to hned troje. Vyzkoušet si, jak je to fyzicky náročné, podle drážních předpisů nesmím, ale bez fyzické kondice by to tady určitě nešlo. „My vždy říkáme, že tady máme takové fitko. Samozřejmě v létě, když je teplo, tak je ta obsluha jednodušší. V zimě je všechno více ztuhlé, takže to nám to potom i upravují a více napínají dráty. Aby to šlo snáze.“

Kliky jsou doslova vyleštěné, je vidět, že jsou v provozu opravdu dlouho, říká Miloslava Glosová. A když říká dlouho, tak tím myslí opravdu dlouho. „Musí to tady fungovat od té doby, co funguje trať. Takže asi hodně zpátky do 19. století.“

Obsluha zastávky v Chotěvicích má i spoustu dalších povinností, musí například komunikovat s okolními stanicemi. Jednotlivé stanice spolu komunikovat musí, ve hře je opravdu hodně. Zapomenout závory nahoře by byl obrovský problém.

Hned troje závory před příjezdem vlaku. V Chotěvicích pracuje jedna z posledních závorářek u nás|foto:Tomáš Lörincz, Český rozhlas

A tak i když se zdá, že obsluha má přes den spoustu času - mezi jednotlivými vlaky je třeba půl hodiny pauza - nemůže si číst, luštit křížovky nebo dokonce hrát hry na mobilu. „To v žádném případě. Není možné se tímto rozptylovat. A nejhorší je, když člověk začne dělat věci automaticky.“

Čtěte také

Rudolf Půlpán se celý život věnuje zabezpečovací technice na železnici. Je i správcem jejího muzea

Závory v Chotěvicích musí dolů dřív, než vlak vyjede ze sousední stanice - takže řidiči čekají třeba i více než pět minut. Jinak to nejde, krčí rameny Miloslava Glosová. „Je to tady pro řidiče o trpělivosti, obzvláště na těch vzdálených přejezdech, kam my nevidíme. V případě, že se vlaky křižují ve vedlejší stanici, tak na té straně se přejezd neotvírá. Tam zůstávají závory i více než čtvrt hodiny zavřené.“

Sem tam troubící a podrážděné řidiče ale vyváží i hezké příhody, usmívá se Miloslava Glosová. „O jarních prázdninách sem přijel dědeček s asi desetiletým vnukem, který dostal výlet do Chotěvic jako odměnu za vysvědčení. Protože je to malý nadšenec do železnice, fanda do vláčků.“

Čtěte také

Desítky železničních přejezdů v Královéhradeckém kraji čeká modernizace

Miloslava Glosová je jednou z posledních závorářek v republice - vedle Chotěvic jsou ještě na zastávkách Pertoltice pod Ralskem, Velký Valtinov a Žim. A neměnila by. „To si člověk ani nepředstavoval, že tady tak dlouho vydrží. Když jsem sem nastupovala, tak by mne nikdy nenapadlo, že se tu dožiji důchodu. Ale je to krásné a už by se mi ani nechtělo nic nového učit.“

Celkem eviduje Správa železnic ještě téměř 150 mechanicky ovládaných přejezdů, a i když se tohle číslo měsíc od měsíce s postupující modernizací mění, ještě nějakou dobu si zájemci o trochu té nostalgie výlet do dob dávno minulých udělat ještě budou moci. Jasné ovšem je, že i tohle časem zmizí.