Spolu kamkoliv! Rodina Tylšova vyráží do světa i s dětmi: Setkávání s jinými kulturami je osvěžující
Teď se s našimi hosty vypravíme do světa a připomeneme vám jednu krásnou rodinu z Hradce Králové, která miluje cestování. Někdy jedou daleko a nadlouho, jindy zase jen na kousek a na chviličku. To vše pod heslem: spolu kamkoliv, což je také název jejich facebookového a instagramového profilu.
Mája a Štěpán Tylšovi jsou zase po čase s námi ve studiu. A dnes přivedli konečně i dceru Elišku. Ahoj Eliško. Jsou to možná tři roky, co jsme se tady viděli poprvé. A to jste tenkrát říkali, že Elišku hlídá babička.
Která ovšem teď také hlídá. Ale její mladší sestřičku Aničku, které teď byl rok.
Tak jste se krásně rozrostli. A Eliška je tady dnes s námi. Jsi už také velká cestovatelka! Kde jsi byla naposledy s rodiči?
Na Vandru na Šumavě. Moc se mi tam líbilo.
Takže pořád platí vaše heslo: Spolu kamkoliv. Jak tohle vaše cestování vůbec začalo? Kam vedly vaše úplně první cesty, ještě bez holčiček?
Když jsme s Májou spolu začali chodit, tak jsme vždy rádi chodili a cestovali. Postupně jsme tak objevovali svět, jak nám čas a finance dovolily. A když se nám narodila Eliška, tak jsme v tom nechtěli přestat. A prostě jsme pokračovali. Řekli jsme si, že když to je náročnější přesouvat se s dětmi, tak zkrátka někde zůstaneme déle. Takže jsme pak byli tři měsíce na Mauriciu, dva měsíce na Bali. A postupně jsme tak pokračovali, jak to šlo.
Čtěte také
Vzpomínáte si na vaši první společnou cestu?
Na to si vzpomínáme moc dobře. Protože to bylo docela dramatické. Hned první noc byla totiž strašná bouřka. A my jsme samozřejmě tenkrát ještě neměli kvalitní vybavení. A také jsme neměli zkušenosti, jaké máme teď. Takže jsme leželi v dolíku, pršelo na nás, voda se hromadila kolem nás. A je to takový ten pocit, kdy se bojíte ve spacáku otočit, aby vám tam nenatekla studená voda. Takže to byla úplně strašná noc. Bylo to tenkrát v Českém ráji, kousek od Jičína. Ale už je to hodně dávno.
Za tu dobu už jste získali bohaté cestovatelské zkušenosti a jezdíte i hodně daleko. Mauricius, také na Lomboku jste byli.
A teď s Eliškou jsme poslední dobou byli v Maroku a minulý rok ve Španělsku.
Jaké to tedy je, takto cestovat s malými dětmi? Neměli jste nikdy strach vzít malou Elišku s sebou?
My jsme si říkali, že když by se náhodou něco strašného dělo, tak to zkusíme nějak zvládnout. Takže jsme si třeba zjišťovali různá zdravotnická zařízení. A postupem času jsme si na ta cizí prostředí, která jsou hodně odlišná od toho českého, celkem zvykli. A už víme, na jaké záležitosti si přesně máme dávat pozor. Například nepít vodu s ledem v restauracích. Kupovat si balenou vodu. A dávat si pozor na hmyz. Takže jsme se za ty roky vycvičili.
Čtěte také
Také asi jezdíte do bezpečnějších zemí, kde je nějaká lékařská pomoc potom v případě nutnosti na blízku.
Ano, jezdíme, ale třeba letos v zimě hodně uvažujeme o Srí Lance s oběma dětmi. Takže i s malou Aničkou.
Jak se vám teď naposledy líbilo na Šumavě?
Bylo to super. Měli jsme vymyšlenou méně frekventovanou trasu, protože v národním parku na Šumavě je hodně lidí na těch hlavních trasách a po hřebeni. Tam je přeplněno, ale my jsme vlastně nepotkali skoro nikoho. Šli jsme ze Sušice víceméně na Železnou Rudu, skončili jsme v Zelené Lhotě, odkud jsme potom jeli zpátky vlakem. Šumava kolem národního parku nabízí spoustu hezkých míst, která nejsou úplně objevena.
A tam se dá asi v pohodě cestovat s malými dětmi.
Tam jsme šli většinu cesty po cyklostezce, protože jsme měli dva sportovní kočárky, abychom to s dětmi zvládli. My jsme měli dvoumístný a ještě jsme šli s kamarády, kteří měli také jeden. A holky se velkou část cesty vezly. Předtím jsme na jaře byli s obytňákem v Rakousku a projeli jsme kousek Slovinska. Eliška si bydlík užívala, je tam nejvýš a má největší přehled o všem, co se děje.
Čtěte také
Kdy chcete vyrazit zase na delší dobu?
Asi v zimě. Já bych chtěla poslední dobou přes léto prostě objíždět Čechy, protože léto je tady u nás hodně pěkné. Je tady spousta vyžití. A v zimě, když je tma a zima, tak je nám naopak zase líto tady zůstávat. Takže přemýšlíme na zimu o Srí Lance, ale uvidíme, jak to dopadne. Měli jsme v plánu i střední Ameriku. Zároveň nás láká třeba i Thajsko.
Co máte na tom rodinném cestování nejraději? Co vám to dává do života?
Nejraději máme, že se dostaneme do prostředí, kde úplně obyčejné věci, které máme už normálně automaticky zažité, musíme znovu objevovat. Kde si koupit chleba, jak se dostat z jednoho místa na druhé, jak vůbec fungovat, kde spát, kdy vstát. Tohle všechno si najednou musíte v novém prostředí znovu objevit. A nedá se to ani pořádně naučit, protože každé místo je trochu jiné.
A moc se nám líbí setkávání s jinými kulturami, s jinými lidmi. Mně to přijde hodně osvěžující. A pak se strašně ráda vracím domů, protože vždy si tam na tom místě uvědomím, jak se tady máme dobře. Často cestovatelé říkají, že si nevážíme toho, co máme tady doma. Že to musíme objevit, až když někam vyrazíme. To je zkušenost mnoha cestovatelů.
A ještě se zeptám Elišky, co tě na cestování nejvíc baví? Když s rodiči a se sestrou někam vyrazíte.
Že tam mám Aničku.
Moc děkuji, že jste nám zase o svých cestách vyprávěli. Mája a Štěpán Tylšovi a jejich čtyřletá dcera Eliška byli dnes našimi hosty. Tak šťastnou cestu, ať se vám daří.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
