Spletitá pouť redaktora ukrajinského rozhlasu Mykoly Omelčaka do Dvora Králové a hradeckého rádia

Ludmila je také původem z Ukrajiny, ale žije už nějaký čas u nás a lidem prchajícím před válkou ve Dvoře Králové nad Labem pomáhá. Jak dlouho už žijete v České republice, paní Ludmilo? Protože umíte krásně česky.
Děkuji. Přijela jsem do České republiky před 30 lety, vdala jsem se za Čecha, ale rychle jsem se rozvedla. Musela jsem zrušit mateřskou dovolenou a nastoupila jsem do zaměstnání jako asistentka ředitele soukromé firmy. Následně jsem nastoupila do prosperující české firmy nejdříve jako asistentka, pak jako manažer. Za sebou mám rekordní prodej výrobků, získala jsem zkušenosti i s prací na městském úřadě, ale nejvíc mě nadchlo, že mohu teď pomoci. Protože jsem ukrajinské národnosti, mám tam svoje kořeny a půlku rodiny, ta pochází z Charkova, který je rozbombardovaný. A fakticky i historické a krásné město Černigov.

Čtěte také

Socioložka Augustová: Hodně lidí chce něco dělat s nespravedlností ve světě. Jen nejsou tak na očích

Partnerské město Hradce Králové.
Ano. Viděli jsme tady hotel Černigov, což je hezké. Pak jsem se zúčastnila besedy se studenty Univerzity Hradec Králové. Byla jsem tam pozvána, protože syn studuje na vysoké škole, a byla jsem úplně nadšená. Jsou tam mladí lidé z celého světa a všichni se velmi zajímali se o Ukrajinu, na spoustu věcí se ptali. Já jsem odešla s obrovskou energií, protože mládež je úžasná a je v ní naše budoucnost.

Mykola je náš rozhlasový kolega. Jak se mu líbí v Českém rozhlase Hradec Králové?
Moc se mi tady líbí, je tu velmi přátelská a srdečná atmosféra. 22 let jsem pracoval v rozhlase, takže to je moje parketa. Byl jsem režisér a moderoval 22 let vysílání tamního regionálního rozhlasu.

Mykola je velmi aktivní a vitální. Chce se odvděčit Čechům za srdečné přijetí, pořád děkuje. A chce se odvděčit tím, co umí.
Ludmila Burdová, Ukrajinka žijící v České republice

Mykola pochází z města Malin, to je Žitomirská oblast. Jak daleko je to od Kyjeva?
Asi 90 km. Je zajímavé, že vedle se nachází Malinovka a tam žije české diaspora. Byly sem evakuovány děti senioři, takže i Mykola mohl přes české velvyslanectví odejít, když začalo bombardování Malina a okolí.

Čtěte také

„Krabice od srdce“ připravili školáci ze ZŠ Lhota - Červený Kostelec pro potěšení dětí z Ukrajiny

Mykola se také hodně věnuje hudbě, rád zpívá, dokonce se zapojil už ve Dvoře Králové do sboru Záboj.
Ano, každé pondělí chodí zpívat

Ludmilo, jak vy jste se potkala s Mykolou?
Byla jsem pozvána na ubytovnu. Já totiž chodím i na zastupitelstvo města a tam teď ohlásili, že přijedou uprchlíci. Asi po týdnu jsem navštívila ubytovnu, mluvila jsem s lidmi a byla jsem představena panu Mykolovi. Když jsme si začali povídat, tak jsem zjistila, že je velmi aktivní a vitální. Chce se odvděčit, pořád děkuje a chce se odvděčit Čechům za srdečné přijetí. A chce se odvděčit tím, co umí.

Je jaro, vše začíná růst. Tak si přejeme, abychom si to všichni užili tady v Čechách i na Ukrajině. A konečně válka skončila.
Mykola Omelčak, moderátor ukrajinského rozhlasu

Mykolo, jaká byla vaše cesta do České republiky?
Cesta byla strašně těžká. A začala od prvního bombardováni, kdy první bomba rozbila náměstí. Potom se mi přes přes známé za pomoci konzula a velvyslance České republiky v Ukrajině podařilo odejít.

Jak dlouho by tady chtěl zůstat?
Chci se vrátit domů, mám tam rodinu, dva syny s jejich rodinami. Ale jelikož jsem etnograf a zajímají mne krajiny a historie, tak se zde chci věnovat spolupráci s českými lidmi nebo odborníky, abych mohl přiblížit českou kulturu na Ukrajině po návratu domů.

Ludmila Burdová a Mykola Omelčak ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Když jste přijeli a Mykola se podíval z okna, venku krásně svítilo sluníčko, tak začal zpívat písničku. Je to pozitivní energie, která člověka rozezpívá.
Ano, je jaro, všechno začíná růst, takže si přejeme, aby tohle vše bylo i na Ukrajině, i tady v Čechách. Abychom si to všichni užili a konečně válka skončila. Doufám, že to přinese radost nejen Ukrajině, ale celé Evropě, která je teď ohrožena. Na konci bych chtěla říct: Slava Ukrajině. Herojam slava! A děkujeme moc za pozvání.

Našimi hosty byli Mykola Omelčak a Ludmila Burdová.