Spisovatelka Marie Formáčková: Takovou koncentraci slušných lidí, jakou jsem potkala ve vězení, jsem zažila málokde
Spisovatelka, publicistka a novinářka Marie Formáčková učila deset let vězně jazyky a Xaverovi se svěřila, že dodnes na to má hezké vzpomínky. Se známými osobnostmi napsala mnoho knih, ty nejpopulárnější s Helenou Růžičkovou, Zitou Kabátovou a Petrem Novotným. Ve své novinářské profesi v časopise Vlasta se seznámila i s Gustou Fučíkovou, která tehdy byla čestnou předsedkyní Svazu žen.
K učení ve vězení přivedla Marii Formáčkovovou náhoda. Psala zrovna knihu se zpěvačkou Věrou Bílou, když k ní zavítal kamarád. Hledal učitele jazyků, ochotného chvíli vězně učit. Marie kývla a z chvíle se nakonec stalo deset let. Na výuku vězňů vzpomíná ráda, s některými je dodnes v kontaktu a sleduje jejich život na svobodě.
Má radost z žáků, kteří se uchytili, mají práci, rodinu. Nedávno si přečetla slova jednoho žáka, který napsal: „Děkuji vám paní učitelko a páni učitelé, že jste ze mě udělali člověka.“ Někdy jí dávali vězni kontrolovat i dopisy, které psali domů, jestli tam nemají chyby. V jednom dopise se dočetla: „Uvědom si, že až se vrátím na svobodu, tak už to nebude ten Vojta jako předtím, já už jsem jiný člověk. Já už mám středoškolské vzdělání.“
Deník mezi životem a smrtí Heleny Růžičkové
První impuls k psaní knih dala Marii její kamarádka Helena Růžičková a nakonec napsaly společně deset knih. Za nejlepší považuje spisovatelka první z nich „Deník mezi životem a smrtí“. Poslední roky života Heleny prožily přítelkyně společně, včetně posledního Štědrého večera. Onu štědrovečerní noc požádala Helena, aby jí Marie odvezla do plzeňské nemocnice: „Na tu cestu úplně prázdnou dálnicí nikdy nezapomenu. K zemi se najednou začaly snášet obrovské vločky a já jsem pustila stěrače. A Helena mi řekla: ‚Nech to být, to příroda se se mnou loučí, ty vločky jsou jako krajkové dečky, které háčkovala moje maminka‘.“
Ringo Čechovi řekla jednou Gusta Fučíková: „Soudruhu Ringo, vezmu tě do Svazu žen“
„Já jsem poznala Gustu Fučíkovou v ženském časopise Vlasta, který patřil Svazu žen. Naší hlavní šéfovou byla tehdy Marie Kabrhelová a Gusta Fučíková byla čestnou předsedkyní Svazu žen. Chodila k nám občas na porady, byla to milá a příjemná paní. Když se jí líbil nějaký můj článek, tak říkala: ‚Z tebe by měl Julek radost‘. Jednou chtěla vidět Dívčí válku Ringo Čecha, a tak jsme nakonec seděly spolu v první řadě, a já čekala, co bude. Představení se jí líbilo a po skončení Ringovi řekla: ‚Soudruhu Ringo, vezmu tě do Svazu žen‘.“
Pokud vás zajímá, jak Marie Formáčková vzpomíná na Zitu Kabátovou, včetně památné hlášky herečky: „Mě bavilo být mužům věrná, každý měl svůj měsíc,“ pusťte si záznam pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
