Sokolka „Máša“ Fialová má od mala radost z pohybu. I v důchodovém věku ji s gustem předává lidem dál

S obdivuhodnou a svižnou ženou, které valdičtí sokolové a sokolky říkají Máša, vás v rozhlasové Návštěvě seznámí redaktorka Vlaďka Wildová.

8 fotografií

A jaká je „Máša“ Fialová podle mladých cvičenců? Prý hodná, dobře naučí základy, třeba kotouly, přemety, ohebnost, což se pak při dalším sportování určitě hodí. „Ale když zlobíme, tak se umí i naštvat,“ dodává s úsměvem Denis.

Čtěte také

Kde je pohyb, tam jsem já! Sokolka a pohádkářka Blažena Bohuňovská je laureátkou Ceny města Jičína

Podle Jakuba je to jedna z nejlepších cvičitelek, jakou kdy potkal. Nikdo z těch kluků ve valdické tělocvičně nelituje času, který hodinám všestrannosti věnuje.

„Baví nás to. Většinou cvičíme na kruhách, na kladině. Kdybychom zůstali doma, tak pak bychom nejspíš hráli na počítači, koukali do mobilu a moc se nehýbali. A tady je navíc sranda,“ shodnou se.

Pak už všichni zbystří, protože zazní první povely. Nejprve k nástupu do dvojřadu, pak následuje pozdrav od Marie Fialové, na který zakřičí „Nazdar!“, pak povel k zahájení rozběhů.

Čtěte také

Promoklý, ale přesto i přes nepřízeň počasí vydařený, byl Krajský sokolský slet v Hradci Králové

Prostor se změní v místo plné pohybu a vybíjení energie. „Dělám to tak, jak to nejlépe dovedu,“ říká paní Marie.

I když všichni cvičenci nejsou stoprocentně sportovně nadaní, Máša se jim věnuje a vždy je za sebemenší pokrok ve cvičení pochválí. Nejvíc se pak těší na sokolský tábor, který náčelnice ve spolupráci s ostatními organizuje.

Když se loučíme, tak předává vzkaz: „Přijďte mezi nás, pojďte si zacvičit. Nejen ženám určitě prospěje, když vyplaví endorfiny a zapomenou na starosti pracovní i rodinné. Najednou je to nabíjí.“

8 fotografií

Z historie valdických sokolů:
Valdická tělocvičná jednota byla založena až po 1. světové válce a to 1.5.1919, starostou byl zvolen br. Alois Bečka. V době vzniku měla jednota 113 členů. Cvičilo se venku na louce nebo na dvoře hostince U Poláků (později je do tohoto domu umístěna Elektropraga).

Čtěte také

Každý je sochařem svého těla. A pohyb je život. To je krédo Sokolů tělem i duší

V letech 1921 až 23 nechal postavit br. Fikejs hostinec s velkým sálem a sokolským emblémem nad hlavním vchodem. Sokol dostal sál k užívání zcela zdarma. Tady se cvičilo, pořádali se šibřinky, plesy a sokolská ochotnická divadelní představení.

Po vpádu Němců do republiky Sokol zakázali, mnoho jeho členů odvlekli do koncentračních táborů. Z Valdic jsou to br. Medlík, Drahoňovský a Kypta. Ten byl členem skupiny „Silver“, která připravovala atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Po válce se vrátil pouze br. Medlík a ujal se funkce starosty znovuobnoveného Sokola. V roce 1952 v rámci sjednocení tělovýchovy byl Sokol zrušen. Název je ponechán pouze malým jednotám a veškeré další aktivity jsou už pod hlavičkou ČSTV.

Čtěte také

Jedinec nic, celek vše! Ni zisk, ni slávu! Kupředu, zpátky ni krok! Hesla sokolů umučených nacisty

Slety jsou nahrazeny spartakiádami. Někteří činovníci odcházejí, dál pro tělovýchovu už pracovat nesmí nebo nechtějí. Jiní ale zůstávají a snaží se myšlenky Dr. Miroslava Tyrše udržet při životě.

Na valné hromadě 8. 11. 1991 členové odhlasovali přechod celé jednoty pod správu ČOS a stali se součástí obnovené župy Krkonošské-Pecháčkovy. V roce 1995 pak byla obnovena činnost župy Jičínské-Bergrovy (nové pojmenování je na počest br. Bergra, který zahynul v koncentračním táboře).

Valdičtí sokolové o sobě dávají vědět na župních přeborech všestrannosti, postupně vzniká oddíl florbalu, činí se také oddíl stolního tenisu, konají se příměstské tábory, plesy i výlety.