Smuteční Čelisti: Vdovy, Romy Schneider a Godard ze záhrobí

„Dneska to bude takový pohřební díl. Do ananasu na dně moře se odebral tvůrce SpongeBoba Stephen Hillenburg,“ konstatuje Tonda. „Kdybych já vymyslel SpongeBoba, tak můžu umřít druhej den, já bych chtěl taky něco takovýho dokázat. Třeba jako Kamil Fila, ten se stal gendermanem roku,“ přeje si Aleš. Zemřela také „doktorka scénářů“ Gloria Katz. Starala se například o scénáře filmů American Graffiti, Indiana Jones a chrám zkázy nebo Star Wars. „Napsala k nim se svým manželem asi 30 % dialogů a díky ní je princezna Leia mnohem emancipovanější, než jak by si ji představoval George Lucas, známý sexista,“ říká Vítek. „Takový genderman,“ říká Aleš. Zemřel také český herec Lubomír Kostelka, režisér Nicolas Roeg a Bernardo Bertolucci. „Zemřel také Rocky. Sylvester Stallone oznámil, že Rocky končí. Nicméně my víme, jak to se Slyem chodí, on si to zase rozmyslí,“ věří Vítek.

Po funerálním zahájení pořadu se moderátoři přesunuli k Jeanu-Lucu Godardovi a jeho filmu Kniha obrazů. „Godard je taková instituce. Svůj hlavní přínos do kinematografie měl před padesáti lety a od té doby sbírá věhlas. V jeho tvorbě je znát dnes už staromódní důvěra ve filmové médium jako něco uměleckého, jako dialektický jazyk s revolučním potenciálem. Film s divákem funguje hodně jinak, než jak jsme zvyklí z dnešních artových filmů,“ říká Tonda. „Je to taky docela funerální film,“ doplňuje. „Pro mě je to takové huhlání mistra v mentální hrobce. On se netají tím, že se izoluje, ale v něčem mi to opravdu připomíná zmatené mumlání ze záhrobí někoho, kdo na svět pohlíží jako na něco, co padá do pekel,“ dodává ponuře Tonda.

V rozhlasové zádušní mši moderátoři pokračují recenzí filmu Vdovy, se kterými se pochopitelně pojí mrtví manželé. Na závěr se podívali na film Tři dny v Quiberonu o Romy Schneider a o posledním rozhovoru, který před svou smrtí poskytla. Příběh se odehrává ve francouzském letovisku Quiberon. Romy Schneider, hvězda evropského formátu a představitelka císařovny Sissi, se ve svém soukromí zoufale plácá ve stavech smutku a sebelítosti. „Deprese, alkoholismus, složitý vztah s vlastními dětmi, prostě všechno, co má obrovská hvězda za zenitem mít,“ říká Aleš. „Ten tragický podtón je tam celou dobu jemně cítit. Je to ve zručnosti a v tom, jak jsou postavené jednotlivé scény. V kontextu to na člověka může dopadnout až drtivě. Marie Bäumer a její transformace do Schneider je velmi povedená a režisérka Emily Atef s ní pracuje velmi chytře,“ říká Aleš. Thomas W. Kiennast v práci s kamerou pracuje s autentickými fotografiemi Roberta Lebecka. „Je to film sevřený časem a prostorem, ale má zvláštní rozlet a volnost v tom, jak můžete soucítit s figurami. V té malosti je něco ohromujícího, protože mě popravdě Romy Schneider vůbec nezajímá,“ doplňuje Vítek. Všichni na závěr ocenili vedlejší roli Denise Lavanta. „Ten oživí všechno, tento svatý motor,“ kvituje Aleš. Vítka však mrzí, že v tom neúčinkoval Godard.