Slušnost nebude nikdy staromódní. Nad našimi písemnými projevy se zamýšlí publicista Martin Kavka

Dá se psát lidsky, přehledně a přitom slušně? Jak na to v době, kdy jsme zvyklí na zkratky, rychlé zprávy a stručnost? O tom si povídáme s publicistou Martinem Kavkou, autorem knihy Hacknutá čeština. Proč se dnes stává, že psanému textu nerozumíme i když je napsaný česky?
Mám takový pocit, že se nám trošku rozevírají nůžky mezi tím, jak mluvíme a jak píšeme. Neučíme se úplně psát užitné, praktické texty, které potřebujeme přečíst během minuty. Jako je třeba nějaké sdělení z úřadu, které bychom měli rychle přelouskat a zjistit základní sdělení.

Většina knih by měly být jen články. Většina článků by měly být esemesky a většina esemesek by nemusela existovat.
Martin Kavka, publicista, autor knihy Hacknutá čeština

Ono je většinou to základní sdělení bývá jak v detektivce ukryté až úplně na konci místo toho, aby bylo hned na začátku. Takže spoustu základních pravidel v textech nepoužíváme a to potom vede k tomu, že jim nerozumíme.

Čtěte také

Princip PPP u nenásilné komunikace s dětmi: Pocit, Potřeba a Přání. Rady zkušené psychoterapeutky

Základním pravidlem je psát spíše kratší věty, dostat jednu myšlenku do jednoho odstavce například. Nebo obrátit pointu. Obrácená pyramida je takový novinářský princip, kdy dáme to nejdůležitější na začátek a to nejméně důležité na konec. Kontext nebo nějaké detaily, které nepotřebujete tolik vědět, jsou na konci.

A když budu odsekávat ten text od konce, tak pořád ještě vím o co se jedná, protože to důležité je na začátku. To platí možná i při mluvené komunikaci. Tam jsme si schopni spoustu věcí dovodit podle toho, jak se ten druhý tváří, jak řeč doprovází nějakou gestikulací, ale to je při písemné komunikaci náročnější a o dost složitější.

Je na mladších, aby se přizpůsobili a potkali se staršími někde uprostřed. Nemusí se starší generace totálně přizpůsobit té nastupující.
Martin Kavka, publicista, autor knihy Hacknutá čeština

Není problém v tom, že pisatel chce často vypadat chytřeji?
Na tom něco bude. Myslím si, že máme trošku ze školy, že píšeme texty na nějaký počet znaků nebo stran. Často máme pocit, že čím delší je kniha, tím je odbornější. A ono vlastně platí opačné pravidlo, že většina knih by měly být jen články. Většina článků by měly být esemesky a většina esemesek by nemusela existovat.

Čtěte také

Efektivní komunikace. Jak zvládat emoce dětí, aby nám byly ochotné naslouchat? Rady psycholožky

Potom se spoustu věcí snažíme v písemném projevu natahovat zažitými frázemi. Jako jsou slovní spojení v souvislosti, s ohledem na, v rámci něčeho, to je vata, kterou vůbec nepoužíváme v mluveném projevu.

Jak vysvětlit starší generaci, že stručnost nemusí být neúcta a mladší generaci, že slušnost není staromódní?
To je velice důležité téma. Stručnost rozhodně není neúcta. Na druhou stranu přílišná stručnost také nevede k cíli. Pokud bych napsal nějakou zprávu, kde budou tři otázky a přišla by mi odpověď OK nebo dobře, tak vlastně nevím, co je dobře. Takže přílišná stručnost také není do značné míry srozumitelná.

Stručnost by měla být do té míry slušnost, kdy chci sdělit základní informaci, chci ji předat a v momentě, kdy ji předám, tak už nepíši dál. Protože už pak nepředávám žádnou další důležitou informaci. A pod pojmem stručnost myslím i formátování textu, mezititulky, titulky, nějaké otázky, tučné písmo, odrážky. To je také forma stručnosti a slušnosti.

Čtěte také

Soužití dvou generací skřípe? Hlavně spolu mluvte!

Protože tím vlastně šetřím čas adresáta, který následně nemusí luštit v dlouhém textu to podstatné. A slušnost určitě nikdy nebude staromódní.

Poslouchá nás mnoho starších lidí, myslíte si, že by bylo dobré i pro ně naučit se stručnosti a trošku ubrat od toho, co se učili v minulých letech?
Je velmi těžké měnit nějaké své zažité návyky. Myslím si, že je zase na nás mladších, abychom se trošku přizpůsobili a potkali se možná někde uprostřed. Není to tak, že se musí jedna strana nebo jedna generace totálně přizpůsobit nastupující generaci.

Spíše se potkávat někde v prostoru mezi tím. Úplně nejlepší by bylo, kdybychom už vychovávali novou generaci s novými poznatky o psaní. Už nepíšeme pro sedmdesátá nebo osmdesátá léta minulého století, ale píšeme pro novou dobu. Je tedy potřeba psát trochu jinak.

Martin Kavka ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Říká publicista Martin Kavka. Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem audioarchivu.