Silvestr na horách nejsou jen lyže, grog a punč! Máme pro vás recept na „pravý kerkonošský sejkory“
„Co by si horák nedopřál, dyž má zelí naložený, bandory ve sklepě a dříví v ježku,“ říkávalo se v Krkonoších. Čas přinesl i na hory nejrůznější „roztopáč“, ale jsou i místa, kde s dobrými tradicemi nehnul. My vás právě na takové místo, za ochotníky do Vysokého, teď zavedeme.
Čtěte také
Vysoké nad Jizerou, jedno z nejvýše položených měst v republice. Je to takový ostrov národopisu, dokonce poudačky se rodí i nové.
A Martin Hnyk je jeden z nejlepších současných vypravěčů. Tak copak z toho života lidu Havlase Pavlaty se dozvíme? „Dyž sou velký bandory, tak se pečou sejkory. V hospodě se pořádaj sejkoráky a v zimě i sejkrový bály."
„To se nastrouhá syrovejch bandor, vosolí, přidá vejciště a česnek, načmíruje se šporhel špekovou kůžej a lžicej se na to těsto pleská. Na tý žhavý plotně se to dorůžova nasucho vopeče."Čtěte také
„Pak se to mastí máslem. Dřívávejc, dá rozum, nic takovýho nebejvávalo, tak se to mastilo jen vobyčejným lojem. Sejkory jsou naše kerkonošský jídlo. Pomalu tak slauný, jako kyselo."
„No a sejkorák? Ten se můž vodbejvať jen ták, při fňukně. Přiběrž harmonice nebo při flašinetu s vozembouchem. A nebo, dyž na to sou krejcary, třást celou kapelou. C o by si horák nedopřál, dyž má zelí naložený, bandory ve sklepě a koháty před baračištětem narounaný v ježku."
„Dyž sou velký bandory, tak se pěčou sejkory. Jedna dvě, tři štyry, tak se pečou sejkory."
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
