Shodit, nechat narůst a vytlouct dotvrda. Kvalitní parohy bez práce nenarostou
Na konci února shazují jeleni parohy, zato srncům už v této době rostou nové. Trvá to tři až čtyři měsíce. Zajímavé je, že parohatá zvěř parohy vytlouká a podle toho, o jaké větve je vytlouká, získávají na barevnosti. A k čemu je ta jejich nápadná ozdoba dobrá?
„Paroh vyrůstá na pučnicích, které jsou na lebeční kosti parohaté zvěře. Paroh je tedy produktem kosti. Na druhou stranu roh je produktem kůže a není nikdy shazován. Paroh jako produkt kosti je shazován každým rokem. A každým rokem obdivujeme to, co příroda umí. Je neuvěřitelné, že ten paroh naroste za tak krátkou dobu do obřích rozměrů,“ vysvětluje Jan Velík, předseda Okresního mysliveckého sdružení Žďár nad Sázavou.
Dobře rostlý jelen může podle něj nosit na hlavě až patnáctikilovou ozdobu. „Takoví dobře rostlí jeleni jsou v Maďarsku. Tohle nosit na hlavně, to je šílené, ale svědčí to o tom, že tam mají na rozdíl od nás skvělé podmínky,“ říká myslivec.
Vápník a fosfor jsou pro parohy zásadní
Parohatá zvěř potřebuje spoustu minerálů, nejdůležitějšími složkami jsou vápník a fosfor. „Paroh, když roste, tak je chrupavčitý a je obepnutý lýčím, které vyživuje paroh. A když paroh dozraje, tak lýčí začne svědit a zvíře ho začne vytloukat. Parůžek je v době ronění plný krve a jakékoliv poranění může způsobit deformaci,“ popisuje myslivec Velík.
Doba, kdy parohatá zvěř shazuje parohy, je různá. Ale růst trvá vždy tři až čtyři měsíce. Srnci shazují parohy v listopadu a nové jsou hotové v březnu. Staří jeleni shazují na konci února, mladí až na přelomu března a dubna, daňci ještě o něco později.
Vytloukání parohů ovlivní jejich barvu
Když je tvorba parohů u konce, parohatá zvěř se snaží lýčí odstranit. „Hledají větve a vyhledávají ty slabé a tenké. Když si zvíře vybere olši, paroh je zabarven do tmava, u borovice také. Ale když vytlouká srnec polní někde na bodláku, tak je to světlý paroh, on ho nezabarví. Ale to lýčí musí z parohu dostat, protože ho svědí. Nikdy ho ale nenajdete pohozené někde v trávě. Je totiž plné živin a zvíře ho vždy sežere,“ doplňuje myslivec Velík.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.