Setkání s (ne)známým

29. červenec 2008
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Čím je člověk starší, čím má slabší zrak a paměť, tím více při setkání s náhodným povědomým kolemjdoucím přemýšlí, kam ho zařadit. A slušný člověk cizího neodhání, ale snaží se společně dojít k nějakému vzpomínkovému cíli.

0:00
/
0:00

Stál jsem včera na opuštěné zastávce, když se vedle mě daly do hovoru dvě starší paní. Ten vzájemný kontakt mezi nimi začal větou: " Jste to vy, paní?". A ta druhá odpověděla :"Ano jsem to já, taky jsem si říkala, jestli jste to vy, ale nebyla jsem si jistá." Ty dvě dámy měly štěstí, poznaly se, a i když asi netušily jak se ta druhá jmenuje, prostě se znaly od vidění.

A teď něco ze života. Náhodný kolemjdoucí nemusí být starým známým, ale například podvodníkem. Před časem řádil v Praze jistý Josef Živnéř z Havířova. Byl to sympatický elegantní důchodce, který lehce navazoval náhodné známosti s úplně cizími lidmi, aby si potom od nich, pod různými vymyšlenými záminkami, půjčil peníze, které nikdy nevrátil. Podvedených bylo nakonec několik stovek. Ale to není podstatné, důležité je, jak to dělal. Prostě si jen tak šel ulicí a když uviděl roztomilou babičku , tak jí povídá : "Ahoj Mařenko, to jsem já Pepíček". A ta paní mu vysvětlila, že není Mařenka, on se chytil za hlavu a omlouval se, že to ta skleróza , ale že spolu přece byli před léty v lázních. Jenže kdo z lidí ve věku okolo sedmdesáti let nebyl nikdy v lázních? To je finta! A tak začali vzpomínat, paní se přiznala, že byla ve Františkových lázních, Pepíček si vzpomněl, že ji zná právě odtamtud a hned poprosil, jestli náhodou bydlí někde poblíž, že má prostatu a potřeboval by na záchod. A paní byla ráda, že může starému známému pomoci, dali kafíčko, povídali si o všem možném a on si v tom nejlepším vzpomněl, že musí zaplatit zálohu za sekačku, jinak mu jí ještě dnes prodají. A paní mu ty dva tři tisíce, nebo jindy třeba jiná paní pět tisíc korun, ráda půjčila. Osud Josefa Živnéře, havířovského podvodníka bytem v Praze, se nakonec završil smutným útěkem před soudním přelíčením a ukrytím se mezi ostravské bezdomovce. A když jednoho zimního rána prochladl a onemocněl, stačilo málo, aby ve vítkovické nemocnici vydechl naposledy. Byl to elegantní podvodník, který nikoho nepřepadl, ale nemilosrdně obral o poslední úspory koho potkal.

Možná vám tato příhoda pomůže být nad věcí, až se k vám dnes nebo zítra bude hlásit neznámý známý a tvrdit, že vás zná třeba z lázní. Může to být další elegantní podvodník, ale samozřejmě nemusí. Vyzkoušejte ho svou vlastní vymyšlenou povídačkou. Třeba se sám odhalí. Pěkný den s Českým rozhlasem Ostrava přeje Artur Kubica

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.