Sběratelská vášeň pomohla na svět knížce Bartošovice v Orlických horách na starých pohlednicích

17. srpen 2020

Budeme se toulat po Orlických horách. Zamíříme do Deštného, také do skanzenu Villa Nova v Uhřínově a především představíme novou knížku, další díl ze série publikací o krásných místech Orlických hor. A to vše s ředitelem muzea v Deštném, archeologem Bohumírem Dragounem. A je tu s námi i Pavel Gebouský, spoluautor nové knihy.

Pane Dragoune, můžeme vysvětlit ono spojení s panem Gebouským?
Když jsme začali připravovat první řadu těchto historických publikací, tak jsme hledali do týmu lidi, protože rádi pracujeme v partě, je to větší legrace. A úplně náhodně jsme narazili na Pavla. Ona to tedy nebyla náhoda, byl to osud. Protože Pavel sbírá přesně onu oblast, kterou my řešíme v našich publikacích, takže se naše zájmy protly. Dneska většinu pramenů, které máme, těch historických pohledů, máme z jeho sbírky.

Jak to celé vzniklo? Vy jste si dali závazek, že vydáte devět publikací o krásných koutech Orlických hor.
Sedloňov, Deštné a Olešnice už jsou na světě. A teď vyšly Bartošovice, také na starých, historických pohlednicích. Je takřka nová, ještě neoprášená.

Práce na knihách mne úplně pohltila, mohu v nich prezentovat část své sbírky. A také se dovídám spoustu přínosných informací o dané oblasti.
Pavel Gebouský, spoluautor knihy Bartošovice v Orlických horách na starých pohlednicích

Kde jste ony pohlednice všude sháněli a jak to bylo těžké? Kde jste pátrali a co jste našli při hledání pohlednic a fotografií?
Máme základní materiál, to je Pavlova sbírka. A snažíme se získat i kontakty v místě, takže nám pomohl pan Petr Zámečník. A pan starosta Wolf, zase z pozůstalosti svého tatínka, poskytl fotografie. My děláme takové předváděčky. Vždy něco nasbíráme, pak se představíme, aby lidé věděli, co chceme, na čem pracujeme. Obejdeme vesnici, obtěžujeme tam starousedlíky a chalupáře. Tak krásně se nám ten materiál daří dát dohromady.

Čtěte také

Pavle, jak vám se pracovalo na této knížce?
Já jsem hrozně rád, že jsem do onoho týmu mohl naskočit, protože, jak už bylo řečeno, dlouhodobě sbírám pohlednice. A už jsem cítil, že toho materiálu mám tolik, že by byla škoda ho sbírat jen do krabice a do šuplíku. Ale necítil jsem se na to dělat nějakou výstavu. Knížka je přesně situace, kdy si mne to úplně našlo. Práce na těch knihách mne úplně pohltila, protože mohu prezentovat část své sbírky. Na druhou stranu se také dovídám spoustu dalších informací o dané oblasti a to je nesmírně přínosné.

Listuji vaší knížkou. Vidím kostel, ten se asi nejvíc na starých fotografiích a pohlednicích objevuje.
Samozřejmě, pohlednice se vždy snažily ukazovat nějakou atraktivní část vesnice, takže to jsou kostely a další významné budovy v obci. Škola nechybí, nechybí hospody, nechybí celkové záběry na obec, takové ty panoramatické. A někdy jsou na pohlednicích zachyceny i významné události, které se konaly v dané obci.

Můžeme zmínit jednu významnou událost? Protože jedna až neuvěřitelná se v Bartošovicích kdysi odehrála.
My jsme věděli, že se v Bartošovicích roku 1929 konala velká hospodářská výstava. Měli jsme nějaké materiály, podařilo se nám získat starého průvodce, takže jsme věděli, že to opravdu byla velká akce. Ale až při přípravě této knihy jsme zjistili, jak o významnou akci šlo. Během týdne se přišlo podívat 30 000 návštěvníků. Byla to skutečně veliká akce pro Bartošovice a široké okolí. 30 000 tisíc návštěvníků přijelo do Bartošovic v roce 1922.

Při vzniku knížky jsme narazili na spoustu zajímavých lidí, kteří jsou s Bartošovicemi spojeni. A také na kouzelné, až neuvěřitelné příběhy.
Bohumír Dragoun, ředitel muzea v Deštném v Orlických horách

To si vůbec nedokážu představit.
Dnes, když si představíte Bartošovice. Je to vesnice o 250 lidech a najednou 30 000 návštěvníků.

Jistě jste také narazili na zajímavé lidi, kteří jsou s Bartošovicemi spojeni. Určitě vám vyprávěli zajímavé věci.
Jde o dnešní území nejen Bartošovic, ale dalších bývalých obcí. Například pan Eduard Alliger, což byl kronikář, vyznamenaný řádem kříže od císaře pána. Byl to člověk, který se zasloužil o rozvoj textilnictví a psal kroniku. A takových osobností bychom našli spoustu. Pro nás byl z hlediska vlasteneckého velmi zajímavý pan František Teiber. Což byl člověk pocházející ze smíšené rodiny. Tatínek Němec, maminka Češka. Takže užíval oba dva jazyky. Měl bratra, který skončil za druhé světové války ve wehrmachtu. A jemu, protože byl letec, se podařilo uprchnout do Anglie. Tam bojoval s bombardérem. Tedy to je úžasný příběh. Potom, když se vrátil zpátky do vlasti, tak byl ještě několik let za hrdinu a pak za lumpa. Tak to tenkrát bylo. Kdo létal u RAF, byl potom nepřítelem státu.

Čtěte také

Pavle, mě zajímá vaše sběratelská vášeň. Proč jste vlastně začal sbírat staré pohlednice?
Staré pohlednice jsem začal sbírat zhruba před 20 lety, když jsme jezdili na Zdobnici, na Hradečanku. Jednou jsem se zatoulal do antikvariátu a tam mi padly do oka černobílé pohlednice ze šedesátých let ze Zdobnice, tak jsem si je koupil. A od té doby jsem začal po pohlednicích pátrat a snažil jsem se jich nashromáždit co nejvíc. A co mě na tom bavilo nejvíc, bylo porovnávat místa z oněch pohlednic, jak vypadaly dříve, a jak vypadají v současné době. Byl jsem velmi překvapený tím, jakým způsobem se změnila především krajina.

Vy jste to porovnával tak, že jste si ta místa sám fotografoval.
Vždy jsem se snažil najít místo, kde stál fotograf před těmi 80 či 100 lety. Někde to jde, někde už to ovšem nejde, protože tam je třeba hustý les, takže nejde vyfotit přesně stejný záběr. Takto jsem si prošel celé Orlické hory a vytvořil jsem si sám pro sebe takovou prezentaci, kterou mám pro radost.

Prý byl oříšek, co se týče Bartošovic, vůbec některé osady na pohlednicích teď najít.
Určitě, jsou to malinkaté osady, dnes i zapomenuté. Jediná kaplička svatého Huberta, jinak tam nic není. Takže najít k tomu nějaký pohled nebo fotografii, to opravdu byl problém, zápasili jsme s tím. Hadinec, to sice nebyla malá vesnice, ale zase není příliš fotogenický, tedy někdy bylo velmi těžké vydolovat správné snímky, aby něco řekly o tom místě. Ale snad se nám to podařilo. Snažili jsme se.

V knížce nejsou jen Bartošovice, ale také Neratov.
Neratovu je věnovaná velká část publikace. Tamní kostel, to je také silný příběh.

Čtěte také

Ano, s prosklenou střechou, úžasné místo. Zemská brána je tu také vidět. Kdo by měl o tuhle nádhernou knížku zájem, kde ji sežene?
Určitě v Bartošovicích na obecním úřadě nebo v tamní prodejně. A u nás muzeu v Deštném v Orlických horách je samozřejmě také k dostání. A postupně se rozšíří po celém okrese.

I ostatní předešlé knížky jsou ještě k dostání?
Jsou. Sedloňova už je tedy velmi málo, ale ještě nějaké kousky máme.

Muzeum v Deštném rozhodně doporučuji navštívit. A také samozřejmě skanzen Villa Nova, to je vaše srdeční záležitost, pane Dragoune, to je středověká vesnička.
Muzeum je přístupné. Otevřena byla výstava paní Schmidtové, což je dáma malující podmalby na skle. Tedy řemeslo spojené se sklem. Je to umělkyně z regionu, takže my jsme velmi rádi za její výstavu.

Moc děkuji za rozhovor dnešním hostům, kterými byli Bohumír Dragoun a Pavel Gebouský. Krásné léto vám přeji.
Děkujeme. Na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související