Saxofonistku Kateřinu Janečkovou fascinuje, jak se může jeden člověk na druhého napojit díky hudbě

8 fotografií

Jak to bylo s tím saxofonem v dětství? Opravdu vás nebavilo na něj hrát?
Zkusím říct nějakou verzi pro rádio. V době, kdy jsem začínala hrát na saxofon v náchodské zušce, tak jsem začínala hrát i na příčnou flétnou a ta mě chytla prostě víc. I to hraní na flétnu mi šlo lépe, prostě jsem neměla k saxofonu vztah. Bylo pro mě vyloženě nepříjemné na něj hrát. Strkáte do pusy bambusový plátek, který je občas nepříjemný než se pořádně navlhčí, a spousta dalších věcí. Ale podívejte se, je kolem nás spousta saxofonistů, saxofonistek zase tolik není. To byl i důvod, proč mě rodiče pořád přemlouvali, abych na saxofon hrála, ovšem já preferovala příčnou flétnu.

Nejoblíbenějším nástrojem studované multi-instrumentalistky a vocalistky Kateřiny Janečkové je alt saxofon. S bravurou ovsem zvládá i baryton saxofon, kytaru a klavír. Kromě vlastních projektů byla také baryton saxofonistkou seskupení Police Symphony Orchestra. Pro svoji multi-instrumentálnost a přirozený šarm, patří k nejvíce žádaným hudebníkům.

Pojďme zmínit Police Symphony Orchestra, protože to je mládežnický orchestr, který všichni znají a všichni ho chtějí slyšet. Jak vzpomínáte na 12 roků s tímto ansámblem?
Byla jsem u toho opravdu úplně od samého začátku, a když jsem PSO opouštěla, tak tam těch zakládajících členů už zase tolik nebylo. Ale bylo těžké opouštět kamarády. Ježkovy voči, takových zážitků, co tam člověk prožil, byla to opravdu má druhá rodina.

Hrála jsem u moře v Tenerife a v tu chvíli jsem ucítila neuvěřitelnou vděčnost za to, že se můžu rozhodovat v každém okamžiku podle sebe.
Kateřina Janečková, saxofonistka

Na druhou stranu, člověk se vyvíjí a v orchestru nemáte zodpovědnost jen sám za sebe, ale i za dalších 50 nebo 60 členů. Tedy musela jsem k sobě být upřímná a říct si, že je potřeba udělat krok stranou. Ale člověk nikdy neví, třeba se tam někdy vrátím, protože opravdu PSO zbožňuji a mám obrovskou radost z toho, že má velký úspěch.

Čtěte také

Kateřina Janečková z Náchoda vymyslela projekt Atelierof a rozdává s kamarády radost seniorům

Jaká je v takovém orchestru atmosféra? Musí to být uvnitř něco výjimečného.
Když se mě na to teď ptáte, tak mi došlo, že v orchestru musí člověk cítit, podobně jako třeba v partnerském vztahu, onu dobrovolnost. Ta je strašně důležitá. Jakmile tam je dobrovolnost, tak je tam potom i pocit opravdové radosti. Děláte to, protože vás to baví, vidíte v tom smysl a chcete do toho dávat kus sebe. A to je na tom hraní velmi cítit, ona energie. Ty lidi to neskutečně baví a naplňuje, výměna energií mezi pódiem a hledištěm tam úžasně funguje. A to i na zkouškách. Je to prostě nádherné.

Každý hráč je těší na koncert i na zkoušku?
Tak zkoušky samozřejmě už taková sranda nejsou. Petra Soukupová, v uvozovkách máma orchestru, vždy říkala, že nejdřív musí být tvrdá práce, abychom potom na koncertě slízli smetanu. Tedy zkoušky byly kolikrát opravdu náročné, soustředění tři dny po sobě, celý den. Ale absolutně to stálo za to.

Čtěte také

Lucie Houdková: Na trombon musíte mít fyzičku i dobrý sluch. Ne každý u něj vydrží

Kapitolu Police Symphony Orchestra jste po 12 letech uzavřela a vydala se na svoji sólovou dráhu. Rozjela jste se spolu se saxofonem do světa. Tedy z jistoty jste vyšlápla do nejistoty.
Dá se to tak říct, ano. Ale já jsem toho vyzkoušela opravdu hodně, protože mě baví životní barevnost a zkoušet, co všechno je možné. Hrát různé role v životě. Když jsem byla teď asi před měsícem na Tenerife, tak jsem s sebou měla svůj deník a našla jsem tam kapitolu, která se jmenuje Nejšílenější scénář mého života. A tam jsem psala o tom, že kdybych měla tu možnost, tak dám výpověď v práci, začnu cestovat a živím se jen hraním na saxofon. A teď jsem seděla na Tenerife a říkala si: wow, počkat, já jsem tohle udělala před 14 dny. To se stalo. V tu chvíli jsem tomu nemohla uvěřit, protože ten nejšílenější scénář se buď vůbec nikdy neměl stát nebo třeba za desítky let. To je síla myšlení nebo afirmace, když si člověk vysloví nějaké přání nahlas, tak si to přitáhne.

Takže máte saxofon a jezdíte po světě.
Hrála jsem v Puerto de La Cruz, což je na Tenerife, bylo to přímo u oceánu, nádherné místo, kde po třech dnech konečně svítilo sluníčko, po propršených dnech. Hrála jsem a opravdu jsem z toho měla slzy v očích, protože mi došlo, že jsem si udělala svoji cestu. Byla jsem tam sama, jen se svým přítelem, se svým saxofonem. Viděla jsem lidi, jak jsou na mě napojeni a společně si užíváme hudbu, krásný oceánský vzduch, cítíme slunce ve tváři. A v tu jsem ucítila neuvěřitelnou vděčnost za to, že se můžu rozhodovat v každém okamžiku podle sebe.

Čtěte také

Děti neví, co je nervozita, dokud jim to někdo neřekne, směje se houslistka Ludmila Pavlová

Dá se tím uživit?
Překvapivě ano. Já bych to možná nečekala, ale musím říci, že ano. Dokonce jsem si udělala takovou výzvu, když jsem byla v Portugalsku, tak jsem plánovala svoji další cestu a říkala jsem si, že bych se ještě ráda vrátila na Tenerife. Byl to trošku bláznivý nápad, protože to samozřejmě stojí nějaké peníze a Kanárské ostrovy nejsou nejlevnější, a tak jsem si říkala: dobře, dám si výzvu, jestli během toho týdne, kdy se na Tenerife vrátím, se mi podaří vydělat si na letenky a na ubytování. Někdo si možná řekne, tak co, tak si tam prostě vytáhne saxofon a začne hrát. Ale já do toho dávám opravdu celou sebe, neskutečně si to užívám, dávám do toho spoustu energie, takže je to možná náročnější.

Tak nás už nenapínejte, jak to dopadlo?
Po třech dnech se mi opravdu podařilo vydělat na ubytování i na letenky. Je to samozřejmě o lidech, kteří tam zrovna jdou kolem, ale já jsem měla štěstí a vyšlo to.

Jaké máte plány? Zase vyrazíte někam do světa?
Měla jsem obrovské plány, měla jsem letět do Švýcarska, ale při své poslední cestě do Řecka jsem dostala angínu, ze které se dostávám už asi tři týdny. Tak jsem si říkala, že bych měla trošku zvolnit. Budu si prostě teď užívat krásné léto v Česku.

Celý rozhovor Jakuba Schmidta se saxofonistkou Kateřinou Janečkovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.