S nákladem pum letěli na Berlín a zřítili se v Černíkovicích. Osud jednoho amerického bombardéru
Za pár týdnů si budeme opět připomínat konec druhé světové války. Dnešní povídání bude také o tom, co se těsně před jejím koncem na východočeském nebi odehrálo. Našimi hosty jsou dnes archeoložka Muzea a galerie Orlických hor Martina Beková a badatel a iniciátor jednoho velkého hledání a pátrání Libor Pařízek z Rychnova nad Kněžnou.
Den, který nás dnes bude hlavně zajímat, to byl 24. březen roku 1945. Byl to prý tenkrát, jak jsem se dočetl, moc hezký jarní den. Tak co se to tenkrát, pane Pařízku, nad obcí Černíkovice na Rychnovsku odehrálo?
Ten den havaroval u Černíkovic, to je poblíž Rychnova, jenom asi 5 kilometrů, americký bombardér B-17 s desetičlennou posádkou, která z letounu v poslední chvíli vyskákala a všech 10 mužů se na padácích zachránilo.
Letoun byl z formace, která letěla z letiště Cellone v Itálii. Pro zajímavost, šlo o nejdelší trip v historii letectva Spojených států, bylo to 1 500 kilometrů tam a 1 500 kilometrů zpátky.Libor Pařízek, badatel
Jaký měl ten bombardér úkol?
Letoun byl z formace, která letěla z letiště Cellone v Itálii, patřila k 15. letecké armádě, která tam operovala, k 463. bombardovací skupině. A ten den letělo 150 bombardérů B-17 bombardovat Berlín, speciálně továrnu na výrobu tankových motorů Daimler-Benz. A byl to, jenom pro zajímavost, nejdelší trip v historii letectva Spojených států, bylo to 1 500 kilometrů tam a 1 500 kilometrů zpátky.
Takhle daleko se tenkrát nelétalo, tohle byla výjimka.
No, nebyla to úplná výjimka, létalo se přes 1 000 kilometrů, ale tohle byl skutečně nejdelší trip.
Ten letoun se jmenoval Laetitia?
Ano, ten se jmenoval Laetitia, protože tak se jmenovala matka prvního pilota.
A kde se vzal nad tím Rychnovem, nebo nad Rychnovskem? Protože letěli nad Berlín z Itálie, jak se mohlo stát, že se vše odehrálo tady u nás?
Ano, to se dá velmi jednoduše vysvětlit. I když v té době už Německo nemělo žádné velké válečné prostředky, myslím tím konkrétně třeba stíhací letectvo, tak co tehdy fungovalo do posledních dnů války, to bylo protiletadlové dělostřelectvo. Ten obrovský svaz 150 letounů letěl přes Jaderské moře, Maďarsko, Rakousko a nelétalo se rovně, létalo se podle azimutů tak, aby se svaz vyhýbal místům, kde se očekávalo napadení protiletadlovým dělostřelectvem.
To znamená, že se vyhýbali hodně obydleným městům.
Ano, přesně tak. Pravděpodobně, i když to nikdy nikdo nepřiznal, došlo k chybě hlavního navigátora a ten svaz byl zaveden nad město Most, tenkrát Brüx, kde byla rafinérie benzinu a tam došlo k napadení protiletadlovým dělostřelectvem a zásah tam dostalo celkem 5 letounů. Jeden z nich se zřítil k zemi, tam zahynula i posádka a ty ostatní 4 volily různé cesty k návratu.
A Laetitia tedy?
Laetitia měla zasažený motor číslo 3, takže odhodili pumy, otočili zpátky, odhlásili se ze sestavy a když přilétali směrem na jih zpátky do Itálie, když byli někde pod Prahou, tak zjistili, že jim hoří i další motor, že to nezvládnou. A v té době už bylo možné přistávat za ruskou frontou. Takže oni zatočili směrem na východ a letěli směrem na Polsko.
Než se Laetitia zřítila, tak se všem letcům podařilo vyskočit, tedy všech 10 přežilo?
Ano. Oni dlouho vzdorovali a domnívali se, že se jim podaří přistát, tak jako se podařilo přistát u Třebnice v Polsku, tenkrát Trebnitz, jejich spřátelené posádce, která byla taky zasažena. Ale bohužel, jak jsme se potom dozvěděli od letců, kteří v roce 1996 navštívili místo havárie, tak v letounu už de facto hořela i elektroinstalace, zadýmený byl celý prostor. Takže oni museli vyskákat, ale čekali do poslední chvíle, až se objeví prostor, kde nejsou velká města.
Vy jste po tom pátral vlastně celý život, viďte, pane Pařízku?
No, já jsem po tom pátral skutečně celý život.
Kdy jste o Laetitii, o tom bombardéru, tedy slyšel vůbec poprvé? Vzpomenete si?
No určitě. O tom jsem věděl už jako malý chlapec, protože také doma bylo v kůlně pár věcí z toho letadla. Tak jak si to lidé rozebírali, tak tam byly nějaké plechy a náboje, takže mě to samozřejmě jako kluka zajímalo. A někdy, když mi bylo asi 16, 17, tak jsem začal intenzivně pátrat po výpovědích svědků, kteří viděli zřícení toho letadla a znali trošku ty okolnosti. Pak jsem do toho zapojil i kronikáře a archivy, ve kterých toho tedy bohužel moc nebylo, protože ten konec války byl zřejmě tak chaotický, že se ani nezaznamenávaly žádné protokoly.
Vaše pátrání nebylo jednoduché ani za minulého režimu, kdy tenkrát režim asi nechtěl moc slyšet o americkém letadle.
No tak samozřejmě. Minulý režim nechtěl vůbec slyšet o americké armádě a tím méně o amerických letcích, a tak se nedařilo. Já jsem shromažďoval úplně všechno, dokonce jsem si vytvářel takové, řekl bych, hypotetické teorie. Co se mohlo stát. Se zakreslováním doma. Což je tedy zajímavé, že potom se to potom ukázalo poměrně jako objektivní. Nakonec jsem se k té celé věci vrátil až po roce 1989 a tam už se mi potom začalo dařit.
Co samotné trosky toho letadla? Ono explodovalo těsně před tím, než dopadlo, tedy vybuchlo.
Přesně tak, ano. Trosky jsou a byly rozesety docela na velkém území. Archeologové se zapojili v podstatě v souvislosti se současnou oblibou chození s detektorem kovů, protože k Černíkovicím zájemci o historii chodili pořád, byť to letadlo bylo z větší míry odvezené, protože Němci všechno po té havárii, co mohli jednoduše posbírat, tak odvezli. Jestli se snažili ještě zachránit tím nasbíraným materiálem neúspěšný konec války, nevím, asi jim to moc nepomohlo, nicméně bylo jasné, že detaily nesbírali. A my jsme vstoupili do kontaktu s hledači, kteří tam začali trošku bezcharakterně něco otvírat. Nicméně všechno se úžasně napravilo a skutečně se podařilo najít místo, kde zbýval válec ještě z jednoho motoru a otevřel se tam archeologický výzkum. Dělal to kolega Čech z Archeologického ústavu v Praze, částečně Vojenský historický ústav a my. A podařilo se najít trosky, které těm Němcům unikly, které vlastně hořely. Našli jsme místo, kde k tomu požáru došlo a postupně sbíráme pozůstatky toho motoru i nějaké pozůstatky kabiny. A ta historie se otvírá úplně z druhé stránky, ze stránky nějakých materiálních pozůstatků.
Budou ty trosky někde vystaveny? Budou je moci vidět lidé, kteří se zajímají o leteckou techniku a historii?
Ano. Rozhodli jsme se, teď je taková výstava k 125. výročí našeho muzea, tak vybíráme takové to top, co jsme schopni najít. A tuto výstavu bude právě otevírat letadlo, něco, co se sehnalo na obci, něco, co měli soukromníci doma, kteří to vlastně sesbírali ještě v době přímo havárie letadla, a to, co se podařilo vykopat. Myslím si, že to je úžasné, protože i z těch drobnějších kousků se nechá určit, co to bylo, jestli to jsou součásti kabiny, součásti motoru, nějaké elektroinstalace a bude to určitě pro fandy letectví úžasný zážitek. Výstava se otevírá už 7. dubna v Rychnově na zámku v expozicích muzea.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.