Rybářům se na Náchodsku nedaří zastavit úbytek raků z tamních vod. Na vině jsou nemoci a predátoři

3. červen 2021

Raků je ve vodách v Královéhradeckém kraji rok od roku méně. A pokusy o jeho odchov a návrat do přírody se třeba rybářům ve Stárkově na Náchodsku zatím nedaří podle představ. Z tisíců vysazených kusů jich přežívá jen minimum - a populace raka říčního je tak přes veškerou snahu v ohrožení.

Čtěte také

„Zkusím nějakého vytáhnout. Ale dnes tady není ani jeden."
A takto je to v posledních letech čím dál častěji, říká u rybníku Buchťák trochu smutně Luboš Grunt, pro kterého se raci stali celoživotním koníčkem.
„Tam dole máme další rybníček. Dali jsme tam už 580 raků asi od roku 2010. Loni jsme rybník vypouštěli a raků jsme slovili jen 14."

Důvodem úbytku raků v přírodě jsou podle rybářů různé nemoci a predátoři, především vydry.

Rybáři ve Stárkově byli podle vlastních statistik zvyklí odchovat kolem tisíce raků ročně. Když se před 15 až 20 lety vydry objevily, klesl podle záznamů Luboše Grunta tento počet o víc než 60 procent.
„A to byli spočítaní raci, které jsme opravdu vysadili. A potom jsem v roce 2005 zjistil, že nám to najednou začalo klesat a koukám podél potoků je objevily stopy. Někdy byl zbytek ryby a jinde rozkousaná klepeta a už to prostě bylo pryč."

Čtěte také

Statistiky východočeského územního rybářského svazu podobná čísla potvrzují.

Situace se nelepší a škody jsou obrovské, říká svazový hospodář Jan Pohl.
„Ze zhruba 1 600 generačních raků, které jsme měli nasazeny, tak jsme slovili 6 kusů. Netýká se to jen raka říčního, ale také raka kamenáče, který žije ještě ostrůvkovitě po některých horních tocích v Krkonoších."

S vydrami, vzhledem k jejich ochraně, asi rybáři nic neudělají. Snaží se proto budovat různé račí úkryty a vůbec těmto krásným zvířatům pomáhat i jinak.

Čtěte také

Luboš Grunt je jedním z těch, kteří rakům obětují svůj čas, úsilí i vlastní peníze. Na potoce u své chalupy vybudoval několik komor, do kterých se po zakrytí drátěnou sítí vydry nedostanou.

A raci tam snad budou mít šanci přežít.
„Když sem dám 50 oplodněných samic a jedna má až 300 vajíček, a budou zde mít ještě úkryty, aby se mohli schovat, tak si myslím, že by tu mohla tisícovka vyrůst. Ale ještě jsem to tady nezkoušel. Všechno jsem nechával na přírodě."

Snaha o záchranu raků je pro Luboše Grunta jak sám říká i životním koníčkem. Ovšem koníčkem s nejistým výsledkem, který občas přináší i menší nepříjemnosti.

„A tohle bolí!" Kolikrát už ho stisknutí račího klepete zabolelo nespočítá. Vnitřní bolest ale ze situace v jaké se raci nachází podle vlastních slov Luboš Grunt cítí každý den.

autoři: Tomáš Lörincz , baj
Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.