Říkávalo se: „Na Svatého Ducha, nesvlékej kožucha!" O Letnicích si povíme víc, než jen pranostiku

23. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Holubice, symbol Ducha svatého. Ten se vztyčoval na připomenutí svátku Letnic, tedy seslání Ducha svatého
0:00
/
0:00

Svatodušní svátky, neboli Letnice, patří s Velikonocemi, posvícením a Vánocemi - do čtveřice křesťanských svátků, které odedávna dělily rok. Co zajímavého s nimi bývalo spojeno, o tom s historikem Jiřím Loudou hovořila reportérka Eliška Pilařová.

Čtěte také

Moje babička říkávala, že pořádně uklízet se má čtyřikrát do roka. Posvícení, Vánoce, Velikonoce a Letnice. Takže na Svatodušní svátky se muselo vysmýčit.

„Je to svátek úzce spjatý s křesťanskou vírou. Patří do onoho celého cyklu velikonočních svátků, protože ta pohanská součást byla už cíleně potlačována od raného středověku. Takže většina zvyků, alespoň v této naší oblasti, se týkala náboženského života."

Nicméně o Letnicích se už odedávna konávaly takzvané střelby ku ptáku.
„To byla v českých zemích velmi populární zábava od 15. století, která k nám přišla z německy mluvících zemí. A ten pták, na kterého se střílelo, to byl původně symbol Ducha svatého. Ten se vztyčoval na připomenutí svátku Letnic, tedy seslání Ducha svatého."

Čtěte také

„Je to taková trošku zvláštní záležitost. Možná, že to ze začátku vzniklo i jako jakási rozvernost nebo klukovina. Vystavili holubici jako Ducha svatého a někdo jim ji sestřelil z bidla."

Ve Vrchlabí vznikl, podobně jako i v jiných městech, celý střelecký spolek.
„Vrchol střeleckého spolku ve Vrchlabí byl někdy v 60. a 70. letech 19. století. Tito sportovní ostrostřelci a městské gardy, takové polovojenské organizace, spolu někdy trochu soupeřili. Jedni byli za bohémy a druzí maličko za militaristy. Většinou to ale na malých městech stejně splynulo."

„Střelci nám zanechali pěkné dědictví v souboru střeleckých terčů. Ale střelby do těchto malovaných terčů, to byla už jen taková třešinka na dortu či nějaká slavnostní záležitost."

Čtěte také

Jiří Louda je také znalec palných zbraní. Čím se tedy do těchto dřevěných štítů pálilo?
„Původně ke k tomu ptáku střílelo nejčastěji z kuší a z luků. Až do poslední třetiny 19. století se dá říct, že střelecká zábava byla do značné míry lidovou záležitostí. Protože se mohlo střílet z jakýchkoliv zbraní, vojenských nebo loveckých."

„Na konci 19. století už to byly vesměs perkusní terčovnice. Vysloveně zbraně vyráběné k tomuto účelu. Tedy v podstatě sportovní zbraně, které už byly poměrně nákladné a střelecká zábava se pomalu stává sportem vyvolených. Protože za střelbu se také platilo."

„A po určitou dobu to byl do značné míry i hazard. Oni na sebe sázeli, takže nestříleli jen proto, aby získali titul krále střelců, ale skutečně vyhrát finanční hotovost, která byla složena jako cena k vypsanému závodu," dodává Jiří Louda.

Ostatně jako ve slavné opeře Čarostřelec Carla Marii von Webera.

autoři: Eliška Pilařová , baj
Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová