Řídím se heslem nikdy nic nevzdávat. Ráda bych si zatančila milovanou sambu na karnevalu v Riu
Pohyb, energie, radost z tance a dokonalá, smyslná latino hudba. To je svět Veroniky Lálové. Studovala hispanistiku na Karlově univerzitě a zároveň vede kurzy samby, salsy a latiny v Hradci Králové. V osmé řadě televizní taneční soutěže StarDance byla Veronika partnerkou herce Zdeňka Piškuly. Spolu soutěž vyhráli.
Tanec, samba, Brazílie, také Španělsko, možná i Srí Lanka. To všechno jsou velké lásky našeho dnešního hosta, tanečnice Veroniky Lálové. Asi ji ani nemusím představovat. Každý ji zná a vzpomene si na StarDance. Kdy jste se Zdeňkem Piškulou vyhráli?
Je to tři roky zpátky. A s Davidem Svobodou to také byla super StarDance. Já jsem si obě dvě soutěže užila. Byla to pro mě nezapomenutelná zkušenost.
Takže na to vzpomínáte ráda.
Moc ráda. Teď bude vlastně další StarDance, tak se těším, že to zase uvidím z jiného pohledu. Protože jsem se vždy dostala až do finále, tak jsem nikdy neměla možnost si sednout do publika, letos to bude poprvé. Vzpomínám si, že to byly nádherné, ale i náročné okamžiky, protože to byla tvrdá práce. Ovšem jak Zdeněk Piškula, tak i David Svoboda byli úžasní parťáci. Takže na to ani nejde nevzpomínat v dobrém.
Karnevalová samba, to je moje vášeň. A taky mě hrozně baví učit ji tančit další ženy.
Veronika Lálová, profesionální tanečnice
Vy letos nebudete ve StarDance tančit?
Letos nebudu tančit. Letos je taková novinka, protože je jubilejní 10. ročník, takže byli vybráni úplně noví tanečníci. Na jednu stranu si myslím, že je to fér, protože dostanou příležitost i nováčci, mladí tanečníci. A já se právě těším, že tu soutěž uvidím jinak. Zase nový pohled na celou věc.
Vaší velkou životní láskou je kromě tance také Španělsko. Vy umíte výborně španělsky, studovala jste hispanistiku na vysoké škole.
Přesně tak, protože jsme jezdili už od malička s rodiči do Itálie, tak mě zaujaly románské jazyky, italština, španělština, teď i portugalština, protože jezdím do Brazílie. Tedy to je taková jedna má životní láska. Asi za tři týdny se chystám ještě za kamarádem do Španělska na takový poslední zahraniční odpočinek. A potom už začnou kurzy, začne práce. Mám ráda obzvlášť jih Španělska, tam se strašně ráda vracím.
Čtěte také
Bylo tedy nejdříve Španělsko a potom teprve tanec nebo to bylo naopak?
Ono to bylo všechno tak nějak dohromady. Od malička mě zajímaly cizí jazyky a někdy v sedmi letech jsem začala tančit. Takže se to vše prolíná, jazyk, tanec, i ty cizokrajné země, jejich kultura. Ten temperament mě baví, to mám ráda.
Snad babičce prý vděčíme za to, že tancujete.
Ano, je to tak. Ona pomáhala, když byly velké taneční tady v Hradci Králové na Střeláku. Já jsem tam s ní jako malinká vždy chodila a koukala se na ty tanečnice. Měly krásné šaty, takže mě to jako holčičku zaujalo. Já mám ráda šaty, sukně, kamínky jak se třpytí. Tak jsem doma poprosila, že bych také chtěla mít takové kamínkové šaty. A rodiče byli tak úžasní, že mi to splnili a přihlásili mě do kurzu. A vydrželo mi to. Já jsem od malička dřela a až doteď mě tanec pěkně drží.
Už tenkrát ve vás byla touha po tom být první? Protože i zdravá soutěživost asi musí v tom tanci být, ne?
Musí. A jí ji měla už od malička. Myslím si, že o hodně víc než dnes. Dnes už jsou zase jiné priority, ale jako malá jsem zničila pár partnerů (smích), protože jsem chtěla dřít na parketě a hodně tančit. Oni to měli třeba jako koníčka, já jsem to už měla opravdu jako takovou svoji dětskou profesi. Už jsem i jako malá vystupovala a doopravdy na tom parketě strávila hodně hodin. Ovšem nelituji toho.
Nemáte vůbec čeho, protože jste několikanásobnou mistryní republiky v párové i sólové salse.
Je to tak. Já jsem vlastně soutěžila ve společenském tanci a potom přišel takový zlom, kdy můj partner odešel do Prahy, takže jsem asi na půl roku skončila. A řekla jsem si, že to tak nemůže být, protože tako se mi můj život vůbec nelíbil. Takže jsem začala tančit sama salsu a začala se věnovat sólo dráze. Jezdila jsem na soutěže v sólo tanci a hrozně mě to začalo bavit. A pak jsem začala i dámy učit takto tancovat samotné. Kdo nemá partnera, tak i taková varianta pro něj existuje.
Často se stává, že se tanečníci do sebe zamilují?
Může se to stát. Ti lidé spolu tráví opravdu hodně času, řeší věci jako jsou šaty, soutěže, pořádně někde jezdí dohromady, takže se to může stát. Mně se to tedy nestalo, ale věřím, že to je docela jednoduchá záležitost. (smích)
Já jsem se hned na začátku zapomněl Veroniko zeptat, jak se máte?
Mám se výborně, skvěle. Před týdnem jsem se vrátila z Brazílie, kde jsem měsíc trénovala oblíbenou sambu. Takže to bylo naprosto úžasné. Dokonce jsem s sebou vzala i na 14 dní rodiče. Takže konečně poznali tuhle dalekou a hlavně úplně jinou, exotickou zemi. Jsem strašně ráda, že tam mohli být chvilku se mnou.
Nebyli hrůzou bez sebe, pustit do temperamentní Brazílie takové krásné děvče?
Děkuji mockrát. Tak poprvé z toho byli samozřejmě zděšeni, protože je to nebezpečná destinace. Ale měla jsem vždy štěstí, i teď napotřetí. Kristus, stojící na Riem, mě asi musí chránit, jinak si to nedokáži vysvětlit. Protože nemám žádnou špatnou zkušenost, naštěstí tedy teď ani rodiče. Takže asi pochopí, že se tam chci zase vrátit. Protože ten tanec je tam něco úplně jiného. Karnevalová samba, to je moje vášeň. Našla jsem se v ní, sedí mi.
V tom krásném kostýmu.
To je přesně ono. Je to rychlé, dynamické, má to energii. Neskutečně mě to baví. A baví mě i jejich kultura, život, který tam žijí. Je to něco úplně jiného.
To se nebojte, já umím i lenošit. A mám to ráda! Hrozně si to užívám.
Veronika Lálová, profesionální tanečnice
Vy jste se tedy jela do Brazílie učit.
Ano, já jsem se tam jela vzdělávat. Protože pořád cítím, že je ještě na čem pracovat, takže jsem intenzivně tancovala. Měla jsem třeba jeden, někdy dva, jednou dokonce i tři tréninky denně. Takže to bylo náročné, ale úžasné. Protože potom jsem si zase trošku odpočinula na pláži. Nebudu říkat, že jsem jen trénovala a makala, ale také jsem si odpočinula. Abych měla znovu energii na všechno, co teď přijde. Užila jsem si to úplně na plné pecky.
A slavný brazilský karneval v Riu jste také viděla?
Ten jsem viděla a měla jsem i možnost si tam jednou zatančit. Ještě ne ve skupině těch nejlepších samba tanečnic, protože na to musí mít opravdu ta tanečnice velké zkušenosti. A ty jsem tam právě teď byla nabrat. Doufám, že se mi v únoru podaří zase odjet do Brazílie a vyzkoušet si roli samba tanečnice. Tam se nedostane úplně každý, což je pro mne opravdu velká výzva.
Čtěte také
Jaké je atmosféra tohoto pověstného karnevalu? Je to pět dní tance.
Je to velkolepé, protože tím karnevalem žije celé Rio. Je to neskutečná záležitost. Zejména prestiž, protože oni se opravdu na to celý rok připravují. Je to velká událost. A hodně důležitá, protože škola, která vyhraje, potom samozřejmě dostává nějaké dotace. Je to tedy opravdu veliká prestiž vyhrát soutěž na karnevalu.
Vy jste ale byla i na Srí Lance. Tam jste také tančila nebo jen odpočívala? Umíte si vůbec lehnout na 14 dní na pláž a jen tak koukat?
To já umím. To se nebojte. Já umím i lenošit. A mám to ráda. Byla jsem na Srí Lance, dá se říct, trošičku pracovně, protože jsem byla poznat jeden rezort, který tam vlastní Čech. A bylo pro mě úžasné poznat úplně jinou destinaci, než je latinská Amerika nebo Španělsko. Natáčeli jsme tam takové reportáže o výletech, které ten resort pořádá. A domluvili jsme se, že udělám i kurz tance pro dámy, to mě nejvíc baví. Kdyby tedy někdo chtěl poznat Srí Lanku, úžasné čajové plantáže a slony a nevím, co všechno, a rovnou si i zatančit, tak že v listopadu tam pořádáme desetidenní kurz. Ten resort je opravdu nádherný, je tam velký bazén. Hrozně jsem si to užila. Bylo to zase něco jiného.
Veroniko, vy máte i tady v Hradci Králové taneční kurzy?
Vedu ve čtvrtek kurzy pro dámy. Jak pro začátečnice, tak i pro pokročilé. A v neděli otvírám úplně nové kurzy tanečních. To je něco, co mě naplňuje, jak ty dámy, tak taneční. Těším se na to, že budou plné kurzy a že si to dohromady užijeme. Mě to hrozně baví učit tančit.
A co páni?
Páni mohou přijít s partnerkami v neděli do tanečních. (smích)
Veroniko, jaká je váš životní sen nebo přání?
Řídím se heslem, nikdy nic nevzdávat. Protože by mne v životě nenapadlo, že se třeba dostanu do StarDance. Nikdy jsem takovou představu ani neměla. Když jsem byla na střední škole, tak jsem StarDance pozorovala a vždy se mě ptali, jestli bych tam někdy mohla tančit a já odpovídala ne, to není možné. Ale ono je všechno možné. Když na sobě člověk pracuje a opravdu má svůj sen, tak se může splnit.
Tak to nikdy nevzdávejte, milí posluchači, stejně tak jako Veronika Lálová. Moc děkuji za rozhovor i za návštěvu.
Já moc děkuji za pozvání. Na shledanou.
Související
-
Když si dá taneční pár Martina Nela Němcová a Daniil...
Ladným, přímo tanečním krokem, vpluli do studia Českého rozhlasu Hradec Králové naši dnešní hosté. Je to jednak taneční mistr Tomáš Chmel z taneční školy TAK Dance ...
-
Tančí s nadšením, radostí a vášní. Srdce T-BASS jiskří láskou a to baví děti i jejich rodiče
Budeme si povídat o tanci. V Hradci Králové už 21 let funguje skvělá taneční skupina. Jmenuje se T-BASS a letos se jí na různých tanečních soutěžích zase hodně dařilo.
-
Tanec se vyvíjí, jako móda a hudba. Přes životní překážky až k filozofii orientálních tanců
Letošní festival Kouzlo orientu se blíží. Bude se konat od pátku 8. do neděle 10. března v královéhradeckém Adalbertinu. Zve nás na něj Dana Minaříková Sahar.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
