Restaurace na malých obcích často bojují o přežití, doslova o každého zákazníka a každou korunu

Čtěte také

Dřív běžná věc, zajít na večeři a posedět s přáteli, začíná být problémem. Restaurací i hospod ubývá

Po covidu a lockdownech dělá hostinským problémy inflace a to, že právě obědy nebo večerní posezení u piva si už někteří lidé nemohou dovolit.

„Kde chutná, tam se člověk rád staví.“
„Ale někde je znát, že je to malinko jiná chuť, že to není takové, jaké to bylo.“ Jiří s Pavlem se stavili na oběd v jedné restauraci na kraji Hradec Králové a odcházeli spokojeni - dokázali si najít svá oblíbená místa na obědy a tam se vrací.

Takových restaurací zůstává v kraji pořád dost, jako první odpadnou podle oslovených zákazníků ty, ve kterých se šetření podepsalo na kvalitě. A svou roli hraje i cena.

Čtěte také

Správná vesnice má mít kostel, hospodu a školu

Hodně citlivě musí nastavovat pravou stranu jídelního lístku třeba i v restauraci v Konecchlumí na Jičínsku, říká tamní provozní Tomáš Kazda. „Třeba před třemi lety jsem si nedokázal představit, že budeme hotovku prodávat za 120 korun. A teď jsme na 139 korunách za porci. A víme, že bychom to potřebovali prodávat aspoň za 150. Ale to nemůžeme.“

Podobně přemýšlejí i další - pohled do účetních záznamů a obchodní logika velí zdražit, rozum a reakce zákazníků ale podobné úvahy brzdí. Provozovatelé restaurací čím dál víc přemýšlejí i o tom, jestli brát stravenky nebo ne.

Třeba Václav Vrzáň z Hradce Králové je bere pořád, protože to může znamenat další zákazníky, kteří by jinak nepřišli. Ale podmínky výhodné nejsou, říká. „Nadnárodní společnosti si berou 6 procent z té dané hodnoty, takže to už není tak zajímavé. Ale co se dá dělat. Mysleli jsme si, že když budou mít elektronické karty, tak slibovali, že z toho budou odvody menší. Ale bohužel, už je to zase jako u těch papírových stravenek.“

Čtěte také

Zdražování energií a potravin je pro malé vesnické obchůdky likvidační

Při hledání možných úspor sahají restaurace často k omezení otevírací doby. Tržby totiž nezachrání ani pivo, které je jednak v nákupu dražší než na podzim a hlavně lidé na něj už po večerech nechodí, krčí rameny Václav Vrzáň. „Na zahrádce si lidé místo pěti piv dají třeba jen dvě. A jinak jsou doma na lahvovém pivu nebo na plechovkách. Dříve jsme měli otevřeno do 23. hodiny, ale postupně jsme to snižovali, až teď je to tak, že v 18. hodin tady bývá poslední člověk a když do 20. hodiny nikdo nepřijde, tak zavíráme. A v neděli dokonce i v 19. hodin, protože tady nikdo není.“

Přesto pořád stojí za to o zákazníky a tedy i o vlastní přežití bojovat. A to přesto, že teď v zimě nemají v restauracích moc důvodů k úsměvům.

„Čekáme na sluníčko a lepší náladu. Na zákazníky, kteří vyrazí na výlety. Každá koruna je prostě znát,“ uzavírá Tomáš Kazda.