„Ráno vstanete a jste na trati až do večera. Pět dní v kuse.“ Čeští borci na závodě Andes Pacifico

3. březen 2020

Vydáme se na cyklistický výlet do Jižní Ameriky. Spolu se dvěma českými borci, kteří se vypravili na jeden z nejtěžších závodů horských kol na světě. Startuje se v horách a končí na pláži. Jede se na prudkých tratích, které často ukrývají velmi ostré kameny. Jak to nakonec v Chile pro české barvy dopadlo nám určitě rádi řeknou František Žilák a Přemek Tejchman. 

Koukám, že jste přežili.
Přemek Tejchman: Ano, přežili jsme, vrátili jsme se v kuse a celí, takže pro nás dva to byl rozhodně úspěch.
František Žilák: Nějaké odřeniny máme, ale je to oproti loňskému roku zanedbatelné.

František Žilák a Přemek Tejchman ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Františku, vy jste ten závod jel už podruhé. Jestli se nepletu, minulý rok jste skončil třiatřicátý. Tak jak to dopadlo letos?
Pro mě to letos bylo úspěšné, velice úspěšný díl Andes Pacifico. S tím, že jsem se dobře připravil a měl jsem dobré kolo. A hlavně nám přálo počasí tím, že jsem mohl trénovat v těch podmínkách, jaké byly. Sníh u nás na Broumovsku skoro nebyl. Takže jsem se poctivě připravil a tím to potom bylo snazší. Dojel jsem nakonec na 12. místě. O tři vteřiny za 11. místem, což byla škoda.

Třeba 15 minut jedete opravdu hrot odshora dolů. Za čtvrthodinu naklesáte 1 500 metrů, což se ani u nás nikde natrénovat nedá.
František Žilák a Přemek Tejchman, závod v cyklistickém enduru Andes Pacifico

Ale stejně jste si tam vyřídil loňské účty.
Ano. Myslím, že jsem navíc neměl. Prostě ti kluci, co tam jsou, i ti místní, jsou světové hvězdy. Já s mým povoláním na ně nemám.

Čtěte také

A jak dopadl Přemek?
Já jsem moc nevěděl, do čeho jdu. Jel jsem to poprvé. Takže na začátku jsem byl takový rozpačitý. Ale pak jsem se trošku otrkal. Jel jsem tam s tím, že bych chtěl být do desítky. A vynahradil jsem si to tím, že jsem skončil na 7. místě. Což je pro mne super, ohromný úspěch. A obrovský zážitek do začátku sezony plus velká motivace v tom pokračovat.

Moc oběma gratulujeme. Když se řekne enduro, tak každého hned asi napadnou motorky a nikoliv kola. Tak co to je cyklistické enduro?
František Žilák: Enduro se jede na měřených úsecích, kdy máte nějaký okruh jako u rallye a musíte za určitý čas splnit velký, třeba 30 km úsek. Mezitím máte vyměřeny úseky od jednoho kilometru do nějakých 5 až 10 kilometrů. A doba, kterou strávíte na těchto erzetách, se vám sčítá a výsledný čas rozhodne o pořadí.

Cyklistický enduro závod Andes Pacifico

Takže je to vlastně několik měřených tratí, které se nakonec sečtou dohromady.
Přemek Tejchman: Jestli můžu ještě doplnit, zhruba čtyři pětiny se jedou z kopce a jedna pětina je šlapání. Takže my třeba máme desetikilometrovou trať měřeného úseku, z toho naklesáme 1 500 metrů a jede se to zhruba 15 minut. Prostě 15 minut se jedete opravdu hrot od shora dolů. Za tu čtvrthodinu naklesáte 1 500 metrů, což se ani v Čechách nikde natrénovat nedá.

Jakých rychlostí dosahujete v těch sjezdech?
Když jsme jeli poslední den, poslední erzetu, ta byla dost rychlá, tak jsem měl maximální rychlost 75 kilometrů za hodinu.

Přemek Tejchman a František Žilák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

To se člověk snad ani raději nekouká na tachometr, ne?
Hlavně okolo sebe abyste se nekoukl, protože tam jsou ostnaté dráty, ploty a na druhé straně keř. Tam byste asi nechtěl nikde zůstat.

Představme samotné závody v Jižní Americe. Je to jeden z nejtěžších závodů horských kol na světě?
František Žilák: Dá se říct, že ano. Ono to je specifické, každý závod má svá pro a proti. O tom jak je závod těžký rozhoduje daná situace. Ale tam jsou těžké především ony nadmořské výšky. Z výšky 4 000 metrů v horách závodíte od hranice s Argentinou. A tam když nesete kolo na zádech třeba ve 30 stupních, tak už vás to pěkně vysává, hlava se vám v té výšce motá. Tento závod je opravdu těžký tou vysokou nadmořskou výškou. Nejsme ani zvyklí na ten prach a kameny pod tím. Takže je to vážně těžký.
Přemek Tejchman: A u nás se většinou jezdí tak, že jeden den je závod a další potom trénink. Ale tady pět dní za sebou v kuse závodíte. Ráno vstanete a jste na trati až do večera.

Cyklistický enduro závod Andes Pacifico

Jak vás přivítala Jižní Amerika, Františku?
Začalo to docela drsně, protože mne rozbolel zub. Samozřejmě jsem si doma nechal před cestou zuby opravit. Ale noc před odletem mne jeden začal bolet. Říkal jsem si, že to bude dobré a letěl jsem. Ovšem už v letadle to začalo gradovat. V noci mě to opravdu bralo hodně. Na sociálních sítích si mě přidal nějaký místní člověk a po prostudování jeho profilu jsem naštěstí zjistil, že je to dentista. Tak jsem mu napsal a slovo dalo slovo. Jel jsem na kole k němu do centra Santiaga, on se na to podíval a říkal, že zub musí ven. A samozřejmě to byl moudrák. Říkal jsem si, že to asi není úplně dobré si nechat vytrhnout zub čtyři nebo pět dní před závodem. Ale dopadlo to dobře, rána se zacelila. Musel jsem mu ovšem slíbit, že dva a půl dne nebudu jezdit na kole.

Lidé jsou v Jižní Americe hrozně přívětiví. Když je na trati nějaký plot, oni vám otevřou a ukážou, kudy jet. Mile nás to překvapilo.
František Žilák a Přemek Tejchman, závod v cyklistickém enduru Andes Pacifico

Ze sportovního hlediska jste si závody užili?
Byl to neskutečný zážitek. Tratě byly sice dost podivně značené, takže že to byl sem tam takový orientační závod, ale opravdu to byl neuvěřitelný zážitek. Každému bych to chtěl doporučit. Pět nebo šest dní nocovat ve stanech, hory jsou tam obrovské a mají strašný potenciál proti těm našim. Z každého kopce vede čtyři až pět tratí, na kterých můžete vesele jezdit a nikomu to nebude vadit. Většinou jsou tam lidé hrozně přívětiví. I kdyby tam byl někde nějaký plot, tak oni vám otevřou a ještě vám ukážou, kudy máte jet. Což je úplný opak jako u nás. Takže to nás hrozně mile překvapilo.

Čtěte také

A nebezpečnost tratí? Vy jezdíte závod takzvaně na oči. Nevíte, kam jedete a prostě se jen řídíte podle očí.
František Žilák: Letos to byl opravdu trošku orientační závod. Je pravda, že trať je značena takovým červeným lýkem, které namotají někam na keř. A ono to v té velké rychlosti hodně splývá.
Přemek Tejchman: Oni dělají takové fáborky veliké třeba 30 nebo 40 cm. A když prostě jedete mezi křovím a ještě se máte orientovat a dávat pozor, abyste nenapálili nějaký velký kámen, a ty kameny jsou na každých dvou metrech, a musíte koukat zhruba 100 metrů před sebe, tak v té rychlosti je to dost náročné, ano.

Nějaký pád také byl?
Občas to samozřejmě vyběhne. To se nám stalo oběma, že jsme měli nějaký pád. Ale naštěstí to nebylo tak hrozné, aby nás to vyřadilo z boje o umístění.

Jakub Schmidt, František Žilák a Přemek Tejchman ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Pánové, já vám moc gratuluji, jste borci, krásně nás reprezentujete. Teď vás čekají určitě další závody, protože cyklistická sezóna u nás teprve začíná. Ať se vám daří. Našimi hosty byli dnes František Žilák a Přemek Tejchman.
Děkujeme moc, na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související