Rád kombinuji záležitosti umělecké a hmatatelné, usmívá se herec, spisovatel i písničkář Petr Kult

Jak se to tak člověku stane, že dělá v životě tolik věcí?
Kdybych na to nahlížel astrologicky, tak by se dalo říci, že jsem Blíženec. Tedy, že ono blíženectví mi to umožňuje. A pak mě skutečně baví dělat více věcí najednou, nějakým způsobem je propojovat a hledat v nich společného jmenovatele.

Herectví mne baví, ale stojí mě současně strašně moc úsilí a stresu. A proto se rád uchyluji také k psaní nebo k autoškole.
Petr Kult, herec, spisovatel a písničkář

A současně rád kombinuji, když mám věci, který jsou, řekněme, umělecké nebo kulturní a současně, když mám věci, který jsou více exaktní a založené na tom, co je hmatatelné. Tohle potřebuji mít v životě zastoupené rovnovážně.

Čtěte také

I když nehrajeme, zákulisí je stále živé! Smějí se Petr Kult a Martin Sedláček z Klicperova divadla

Když jsi dostudoval DAMU, částečně jsi nastoupil do Hradce Králové do kamenného divadla a tvrdil si, že to nechceš mít na plný úvazek. Že nechceš hrát žádné Hamlety a chceš si udržet odstup. Změnilo se za tu dobu něco?
Na plný úvazek nejsem, pravdou je, že se mi trochu ten úvazek zvedl, to uznávám, ale já mám k divadlu a k herectví odjakživa ambivalentní vztah. Je to součástí nějaký mých pochyb, které mám už úplně od začátku, co jsem začal herectvím zabývat před 10 lety, když jsem nastoupil do divadla Jesličky v Hradci Králové.

Uvědomuji si, že nevím, jestli je to úplně pro mě. Do jisté míry mne to baví, ale stojí mě to současně strašně moc úsilí a stresu. A proto se rád uchyluji také k psaní nebo k autoškole. Takže se vlastně nic se nezměnilo a trvá to. Pořád mě divadlo v Klicperáku baví, je mi tam moc dobře, ale říkám si, jestli je to vlastně pro mě.

Takže co je na tom to wow? A co je na tom to utrpení a někdy i stres?
To wow je, speciálně pro mě, ona komediálnost. Pro mě je komediální herectví základ, to mě vyloženě baví. A kontakt s publikem. I práce s kolegy je skvělá. Ovšem stres divadla spočívá v tom, že je to pomíjivé a že to opravdu skončí. A opakuji také velké klišé, že je to špatně placené. Řekl bych, za hodně muziky málo peněz.

Čtěte také

Ochotník, amatér nebo ochotný amatér? Kateřina Fikejzová Prouzová má ráda výraz amatérské divadlo

Člověk investuje obrovské množství energie, zkoušení samo o sobě je opravdu velký nápor jak na hlavu, tak na tělo. A já si postupně říkám, jestli nepotřebuji něco klidnějšího navzdory tomu, že odměna v podobě reakcí publika je nádherná.

Zase na druhou stranu člověk odchází s čistým stolem z práce, protože tak, jak se to odehrálo, tak se to odehrálo a už se to nedá vzít zpět.
Je to pravda, ale zase na druhou stranu, když člověk zkouší, tak si tu práci nosí domů každý den a je těžké to odlišovat. A myslím si, že riziko toho, kolik věcí mám, spočívá v tom, že mě ty věci baví, pro mě to jsou koníčky a zábava. Tím, že kombinuji zábavu a práci, tak se mi těžko rozlišuje, co z toho je více zábava a co je víc práce.

Proto potřebuju mít něco, co je naprosto můj koníček a co ani trochu není práce. A to je například jóga, kterou jsme zatím vůbec nezmínili.

Petr Kult a Kateřina Prouzová Fikejzová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Pavla Kindernayová, Český rozhlas

Celý rozhovor Kateřiny Fikejzové Prouzové s Petrem Kultem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.