Psi a musheři se neprohání jen v Aljašce! Náš nejdelší závod psích spřežení opět hostí Orlické hory

Zimní krajinu Orlických hor si budou musheři a jejich čtyřnozí kamarádi užívat od úterý 20. ledna do soboty 24. ledna, kdy proběhne slavnostní vyhlášení výsledků.

Kateřina Dismanová a Dana Koňáková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jak to vypadá v Orlických horách se sněhem, to nám přijely říci Kateřina Dismanová za organizátory a za mushery Dana Koňáková.
Kateřina Dismanová: Já začnu za organizátory a musím říci, že co se týče sněhu, úplně ideální to není. Věříme ale, že zabezpečíme trať natolik, aby to byla pohoda.
Dana Koňáková: Sníh malinko odtál, ale doufám, že na hřebenech bude sněhu dostatek, abychom se mohli pořádně sklouznout.

Já se přiznám, asi se budou všichni smát, ale jsem taková holka pro všechno. Co je potřeba, k tomu se dokážu postavit. I k lopatě.
Kateřina Dismanová, organizátorka Šediváčkova longu

Jak bude letošní, již 28. ročník závodu vypadat?
Kateřina Dismanová: Jsme asi nejtradičnější závod, protože jsme museli bohužel jediný ročník vynechat za doby covidu. Každopádně neočekáváme nějaké velké změny. Zítra se bude opět efektně startovat do sjezdovky v Deštném v Orlických horách za tmy od 17:00.
Dana Koňáková: Těším se na to už hrozně moc. Ta noční etapa je krásná, ve tmě se projíždět po horách je perfektní. Povinný bivak je ale až ze čtvrtka na pátek a potom z pátku na sobotu. Pro třístovkáře jsou dva povinné bivaky a pro dvoustovkáře jen jeden.

Čtěte také

Do Orlických hor se sjelo na 50 psích spřežení. Vyrazí na nejdelší závod u nás, Šediváčkův long

Každý si může vybrat, jak dlouhou trasu pojede?
Dana Koňáková: Každý si může vybrat a připravit se na to, jestli pojede pět dní a 300 km, nebo čtyři dny a 200 km. Bivak mají všichni povinný z pátku na sobotu a ti, co jedou delší trať, tak mají ještě bivak už ze čtvrtka na pátek.

Jaké to je, takový bivak v zimní přírodě?
Dana Koňáková: Je to úžasné, já to mám moc ráda. Je krásné spát venku se psy na sněhu, nemá to chybu.

Opravdu se spí, nebo je to spíše jen takový polospánek?
Dana Koňáková: Pár hodin na sněhu opravdu spíme. Ani mráz nevadí, je to možná lepší na spánek venku, když je teplota kolem nuly a mokrý, vlhký vzduch. To se spí špatně nám i psům. Takže když je teplota kolem mínus 10 stupňů, spí se mnohem lépe.

Šediváčkův long, náš nejdelší závod psích spřežení se jede Orlických horách|foto:archiv Šediváčkova longu

A jak to tedy vypadá?
Dana Koňáková: Povídáme si, sedíme a kolem půlnoci chodíme spát. Přeci jen ne všichni dokáží spát dlouho ve sněhu, ale na druhou stranu to nemá chybu. Ani stan si někteří z nás nestaví, uděláme si záhrab. Když je dost sněhu, tak se zahrabeme do sněhu. Máme lopatku, vyhrabeme pelíšky pro pejsky, nanosíme jim tam slámu, pak si vyhrabeme pelíšky pro nás a nafoukneme si tam karimatku. Dáme si tam žďárák se spacákem a koukáme na hvězdy. Pokud je velká zima, tak nekoukáme, jsme zarytí čenichy do spacáku, abychom neumrzli. Ráno se probudíme, obstaráme pejsky, dáme jim pořádně napít, uděláme jim takovou polívku a vyrážíme na trať. Zabalíme to a jedeme. Je to romantika.

Pejsci mě dovedli správně po stopách, přestože jsem v mlze nic neviděla. Ale pejsci jsou skvělí a vědí, kudy jet dál.
Dana Koňáková, musherka

Kolikrát už jste Šediváčka jela?
Dana Koňáková: V roce 2016 jsem jela poprvé a od té doby jezdím každý rok. Kromě jednoho ročníku, kdy byl covid, a jednou, když jsem měla břicho tak velké, že jsem jet nemohla. Byla jsem těhotná, tak jsem nejela. Jinak jezdím každý rok.

Šediváčkův long, náš nejdelší závod psích spřežení se jede Orlických horách|foto:archiv Šediváčkova longu

Kateřino, jak jste se dostala k organizaci Šediváčkova longu? Vím, že máte také pejsky, je to tak?
Kateřina Dismanová: Mám dva pejsky, každopádně ti nebyli úplně popudem k Šediváčkovu longu. Léta letoucí se jezdilo, trať byla vedena za naším plotem a říkala jsem si, jací to jsou blázni. A pak jsem se potkala s Danou Konečnou, která mi říkala, tak se pojď na nás podívat a pojď nám pomoci. Byla to výzva, zkusila jsem to a od té doby mi každý rok začíná a končí Šediváčkem.

Jaká je vaše organizační role u tohoto závodu?
Kateřina Dismanová: Já se přiznám, teď se asi budou všichni smát, ale já jsem taková holka pro všechno. Co je potřeba, k tomu se dokážu postavit. Ať to jsou organizační či papírové záležitosti, když je potřeba něco zařídit. Ale dokážu se postavit i k lopatě.

Novinky velké tedy nechystáte, ale kdybychom měli jednu přeci jen zmínit, tak je to mše.
Kateřina Dismanová: Ano, v pondělí 19. ledna od 17 hodin v kostele svatého Matouše v Deštném bude mše za všechny, kteří nás opustili, ale zůstali v našich srdcích, a nejen Šediváčkova longu. Za těch 28 let jich odešlo mnoho, takže to bude taková příjemná vzpomínka. A večer od 20:00 hodin bude na chatě Lence přednáška o Špicberkách.

Čtěte také

Husky má vzhled vlka, huňatý liščí ocas a svéhlavou kočičí povahu, říká chovatelka Petra Plisková

Jak dlouho trvá, než ze štěněte vyroste pes, kterého můžete zapřáhnout do smečky, do spřežení?
Dana Koňáková: Kolem jednoho roku věku psa se mu začíná dávat postroj a začínáme s ním běhat. Ale jen na krátkých tratích a třeba na koloběžce. Zhruba v 15 měsících věku začínáme dávat psa do spřežení a učit ho. Od roku a půl věku už může běhat dlouhé závody.

Je možmé už u malého pejska vypozorovat, jestli by se mohl stát lídrem smečky? Co je nejdůležitější?
Dana Koňáková: Lídrovat se nedokáže naučit každý pes, někteří to prostě mají v sobě. Třeba Gimli se dokázal naučit perfektně běhat zatáčky, ale je velmi zvědavý na ostatní psy, takže to není úplně ideální. Ale u štěňat se dá vypozorovat, když jdeme na procházku, že je moc nezajímá okolí a klidně jdou. A musí takový pes poslouchat. Druhá má holčička, Elzina, vypadá hrozně hezky, že by mohla být šikovná. Je ale i zvědavá, tak uvidíme, co z ní bude.

Čtěte také

240 kilometrů po hřebeni Orlických hor, noční jízda a bivak na sněhu. To vše je Šediváčkův long

Musher je zkrátka na svých psech závislý. A prý vás v Alpách také jednou zachránili.
Dana Koňáková: Ano, dovedli mě správně po stopách, přestože jsem v mlze neviděla, kam mám jet. Ale pejsci jsou skvělí a vědí, kudy se dostat domů, jak jet dál, vybírají správně cestu. Nikdy nás nenechali ve štychu. Do Alp letos pojedeme jen na tréninkový kemp, chystáme se ještě do Krkonoš na závody Ledová jízda, a pokud to vyjde, tak bych se chtěla jet zase podívat do Švédska. Ne úplně závodit, ale s kamarády jsme tam loni byli jen tak jezdit pro radost. A bylo to perfektní.

Pojďme ještě na závěr připomenout důležitá pravidla pro ty, kteří se chtějí přijet podívat na závody. Je potřeba nechat čtyřnohé kamarády doma a nebrat je s sebou.
Kateřina Dismanová: To je nejdůležitější věc. Pokud už musíte vzít svého čtyřnohého chlupáče s sebou, tak by určitě měl být na vodítku. A když se půjdete podívat mezi spřežení, nechte ho nakrátko a úplně se k závodníkům nedostávejte. Pokud vezmete pejska na trať a potkáte spřežení, poprosím dejte si pejska daleko od spřežení. A pokud budete na běžkách, dejte hůlky k sobě a fanděte. A krásně si to užijte samozřejmě.

Kateřina Dismanová, Jakub Schmidt a Dana Koňáková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

My si Šediváčkův long užijeme určitě v pátek v dopoledním přímém přenosu Českého rozhlasu Hradec Králové. Lada Klokočníková a Zdeněk Novák vám báječnou atmosféru, která vždy v Orlických horách panuje, zprostředkují. Dana Koňáková a Kateřina Dismanová vás všechny zvou.