První zrcadlovku dostala za dvě krávy. Fotografka Pavla Kurková žije v Norsku za polárním kruhem

8 fotografií

Co vás přivedlo teď zpátky do Čech? Prázdniny?
Prázdniny a přezkoušení dětí ve škole. Vlastně současně navštěvují norskou školu a i tady českou, takže hlavním důvodem byla opravdu škola.

Pavla Kurková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Před rokem jste se do Norska podívala poprvé právě kvůli fotografování?
Ano, za to mohou pižmoni. Jela jsem tam fotografovat v zimě pižmoně. A potom jsem si to tak nějak vyslala do vesmíru, poznala jsem, že tam chci žít se vším všudy, na dřeň. A to se povedlo. Přišla mi do cesty práce na letní farmě kozí, kam jsem měla možnost vzít i svoje děti. A tam jsem zjistila, že tam nechci zůstat jen tři měsíce, ale napořád. Být součástí Norska a jeho přírody. Ale improvizace to byla velká. Letní farma, ač jsem si tam myslela, že to je na dřeň, tak letošní zima byla fakt hustá. Ale to je něco, co člověk nemůže jako turista nikdy zažít.

Je to těžké, protože tam je za polárním kruhem málo obyvatel. Já jsem tři čtvrtě roku viděla pohromadě tak pět lidí a z toho tři mé děti.
Pavla Kurková, fotografka

Takže vaše první norská zima byla drsná.
Drsná, protože děti přišly ze školy: mami, kolem školy letěl obytňák. To byl tak silný vítr. Ale tam to prostě pokládají, že se nic neděje. Že prostě tři dny nejdou děti do školy a že jsou zavřené cesty. A prostě takové věci. Co se týče bydlení, zaopatření si dřeva, všechno bylo hodně náročné. Protopíte třeba kubík dřeva za 14 dní. Tamní klimatické podmínky musí zkrátka člověk zažít. Byla to taková zatěžkávací zkouška, připadala jsem si tam jak blondýna. Ale prostě tam úplně přepnete v rámci polární nocí, kdy jsem podcenila i vitamin D, to šero vás v jeden moment dožene. A chovala jsem se docela nestandardně. Takže jsem si tam podpálila své auto.

Čtěte také

Miluju snímky, co vypráví příběhy a mají duši, usmívá se fotografka Pavla Kurková, žijící v Norsku

Jak to?
Protože jak se tam topí dřevem, tak jsem úplně nesmyslně, kdyby mi to někdo vyprávěl, nebudu věřit, že je to vůbec možné, si dala do auta popel v domnění, že když už je 14 dní v kbelíku, že už vychladl. Pustila jsem si větrání a odešla jsem na farmu. Pak farmářka přiběhla, že se mi kouří z auta. Úplně vypálená sedačka, všechno. A když zjistíte, že vám končí za 14 dní platnost karty, a tam je karta prostě všechno, protože hotovost se už vůbec nepoužívá. Takže takové drobnosti.

Musíme zdůraznit, že vy jste se tam rozhodla žít hodně nahoře za polárním kruhem. Takže půl roku světlo a půl roku tma?
Dopoledne jedete na nákup, v půl jedenácté vychází slunce. A když se vracíte zhruba za hodinku, tak už zase zapadá. To jsou ale momenty nádherné, protože nasávají úžasné světelné situace, kdy jsou osvícené jen vrcholky hor, to je prostě kouzelné.

Norové jsou velcí srdcaři, a když zjistí, že tam nejste vyloženě primárně za výdělkem, ale že tam dáváte své srdce, tak se vám otevřou.
Pavla Kurková, fotografka

Pavlo, vy jste toho ale o fotografování ještě nedávno moc nevěděla. Není to tedy vaše celoživotní láska, že byste třeba jako malá holka fotila?
Ne, ani jsem to neměla po kom zdědit. Ale prostě objevení fotografie bylo v rámci Instagramu. A potom i s dětmi, protože foťák jsem mohla vlastně vzít kamkoliv a kdykoliv a mohla jsem i při dětech fotit a zkoušet si to.

8 fotografií

Prý jste si první zrcadlovku dostala za dvě prodané krávy od manžela?
Dostala jsem pár hodin před odjezdem na workshop od manžela první zrcadlovku za dvě prodané krávy, ano. Bylo to úplně úžasné. Takže jsem na workshop vezla v originálním balení foťák a tam jsem teprve vlastně zjišťovala, jak se vůbec zapíná. Já jsem totiž vůbec ani nevěděla, že zrcadlovka se skládá z několika částí, jako je objektiv a tělo. Ovšem cesta do Norska byla primárně za fotografií. Ale je to těžké, protože tam je za polárním kruhem málo obyvatel, já jsem tři čtvrtě roku viděla pohromadě tak pět lidí a z toho tři mé děti. I prosadit se tam profesně je docela náročné. Norové jsou velcí srdcaři, a když zjistí, že tam nejste vyloženě primárně za výdělkem, ale že tam dáváte své srdce, tak se otevřou.

Příroda, klid, ticho, ta rozloha tam, to je tak uzdravující, že se to nedá úplně ani popsat. To se prostě musí zažít. Ty hory a světlo.
Pavla Kurková, fotografka

Jsou uzavření a musí vás prostě poznat.
Ano. A vůbec je nezajímá okolní svět. Oni tam mají to své a jsou šťastní. A musím říct, že si tam tak plynou. Jsou součástí přírody a mě fascinuje jejich klid. Oni vždy říkají: no stress, no stress. A i když budu dělat na 50 procent, tak jsem pro ně crazy. Pořád to je prostě na ně moc.

Čtěte také

Fotografka Ludvida: Líbí se mi, když lidé na první pohled nepoznají, co vlastně na snímku je

Léto a prázdniny tedy strávíte doma v Čechách?
Ano, protože zase tady mají děti kamarády, takže to tak nějak nechávám otevřené. Prostě jak to vyplyne, jak to člověk nacítí, protože plánování je svazující. Takže vždy jen tak vystřelíme.

Co je tedy na tom drsném Norsku nejkrásnější? Co tam máte ráda?
Jednoznačně jejich příroda. A když jsem hodně dole, a měla jsem tam takovou ledovou jeskyňku, kam jsem si chodila pobrečet a říkat: já jsem tady asi určitě špatně, ale uvnitř, hluboko uvnitř víte, že to je správná cesta. Příroda, klid, ticho, ta rozloha tam, to je tak uzdravující, že se to nedá úplně popsat. To se prostě musí zažít. Ty hory a světlo.

Takže to už vidíte na celý život v Norsku? Nebo třeba až se vám jednou zase hodně zasteskne...
Tak to mám nastavené. Prostě žiju teď a i tam přivítám ráda přátele, protože máme dům, kde je prostor na provedení přátel. Ale nechávám to prostě plynout.

Pavla Kurková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tak ať jste hlavně šťastná a spokojená. Fotografka Pavla Kurková, která bude mít ve čtvrtek 18. července i přednášku v Novém Městě nad Metují, byla naším hostem.