Prokleté hory, které jsou ovšem nádherné. Dobrodružství s historickými jasankami na divokém Balkáně

Michal Martínek nám dnes bude povídat o expedicích do vzdálených končin, které s kamarády podnikají. Kdy jste se vypravili na jasankách na Balkán?
Bylo to loni ke konci února, kdy jsme zvažovali, kam opět vyrazit na našich jasankách. Už nám přišlo dost všední vyrážet znovu na sever někam do Norska a podobně. Řekli jsme si, že vyzkoušíme něco úplně opačného a zkusíme vyrazit na jih, kam většinou lidé jezdí v létě za mořem. Vyrazili jsme na Balkán a projeli jsme Kosovo, Albánii a Černou Horu.

Na jasankách a v retro dobovém oblečení, jak jste zvyklí. Dnes jste přinesl i ukázat lyže, to je vlastní výroba?
Ano, to jsou lyže vlastní výroby, jedny z těch novějších, který jsme si vyzdobili pro své účely. Jsou to lyže trošičku širší, než se dříve dělaly, a jsou speciálně dělané do hlubokého prašanu. Abychom se v něm mohli krásně svézt a neutopili se.

Pohoří na Balkáně je srovnatelné s povahou lidí, kteří tam žijí. Je to divoký kraj, ovšem nádherný. A v zimě navíc téměř bez turistů.

Michal Martínek, výrobce historických lyží jasanek

Jak to u vás s jasankami všechno začalo?
Nebýt staré půdy u mě na chalupě, tak jsme se možná nikdy k výrobě lyží nedostali a nikdy nás ani nenapadlo jezdit na dřevěných lyžích. Ale tam jsme právě našli pár starých lyží, které vyráběl dědeček mého kamaráda. A postupně jsme se dostali až k tomu, že nás to, dá se říci, i trošičku živí.

Čtěte také

Historické lyžování na jasankách je vášeň, zábava, návrat v čase i přehlídka úžasných garderob

Vzpomenete si na svoji první expedici?
První expedice, kde jsme s sebou měli historické lyže, byla na Kavkaz. Sjížděli jsme na nich Elbrus.

To je jako docela majstrštyk, ne? Neťukali si lidé okolo vás na čelo?
Tak je pravda, spousta lidí si ťuká na čelo a ťukalo i tenkrát. Mě tam pozval tenkrát švagr, že by se rád podíval na Kavkaz a že bychom si mohli vylézt i na Elbrus. Ale mně to vždy přišlo jako jen takový choďák, nuda. A on říkal, když si tam ale vytáhneš s sebou jasanky, tak by to mohlo být vtipné, ne? A to mě výrazně zaujalo, takže jasanky na Elbrusu byly.

A co ten Balkán? Nastudovali jste si něco dopředu?
Určitě. My se vždy snažíme najít destinace, které jsou odlehlé, kde je málo lidí, o kterých se málo ví. Ale samozřejmě je tam nějaká pravděpodobnost, že to tam bude stát za to, že tam bude pěkné lyžování. A když jsem se dostal k Prokletým horám, už jenom ten název sám o sobě vás musí chytit za srdce, jedno z nejopuštěnějších pohoří v Evropě vůbec, nejméně probádané, tak to byla jasná volba.

Když to porovnáte třeba s našimi Krkonošemi nebo Orlickými horami?
Spíš by se to dalo porovnávat se slovenskými Tatrami, protože výškově to poměrně odpovídá. I reliéf pohoří je trošičku podobný. Ale zatímco v Tatrách narazíte na stovky lidí už na parkovišti pod kopcem, tak tam nenarazíte v zimě na jediného človíčka. Protože oni prostě zimní sporty a lyžování prakticky vůbec neznají. Každý je tam v zimě tak maximálně zalezlý u krbu v péřové bundě a v čepici. Do sněhu ho nevyženete.

Čtěte také

Na „jasankách“ do světa. Truhláři z podhůří Orlických hor mají lyžařskou sezónu doslova po celý rok

Jaký byl cíl vaší výpravy?
Byl to takový volnomyšlenkářský road trip, kde jsme přejížděli z údolí do údolí, z hor do hor obytným autem nebo dodávkou se stanem na střeše. A v každém údolí jsme se snažili podniknout výlet, nějaký sjezd ve volném terénu, prostě takové skialpování, freeridování, jak nás napadlo. Žádný konkrétní cíl to nemělo. Hlavním cílem bylo užít si to a otestovat destinaci.

Prostě divoký Balkán. Jak na vás místní koukali? Protože vy jste opravdu jeli i v historickém oblečení.
Jakmile vyrážíme se starými dřevěnými lyžemi, tak se snažíme i dobově vypadat. Na cestu s sebou se snažíme nebrat prakticky nic moderního. Jen staré tříčtvrťáky, nějaký svetr po babičce nebo po dědovi. A když nás zastaví na hranicích, tak už jen skrz okénko koukají, co to je za blázny. Když se nás potom zeptali, co tam chceme dělat, tak odpověď zněla, že jsme přijeli lyžovat na dřevěných lyžích. A oni dobře, tak co k nám pašujete? Drogy, alkohol, cigarety? Proběhla důkladná kontrola, kterou si nenechalo ujít i všichni ostatní pohraničníci, kteří zrovna nebyli ve službě.

Čtěte také

Pumpky, kulich nebo bekovka, kožené boty, dámy v kloboučku a šatech. Krása lyžování na „jasankách“

Je divoký Balkán opravdu divoký?
Určitě. Myslím si, že to pohoří je hodně srovnatelné s povahou lidí, kteří tam žijí. Je to hodně divoký kraj, který je ovšem nádherný. Lidé tam dokáží být neuvěřitelně srdeční, ale stačí jen malinko zaútočit na nějakou jejich slabou stránku, na jejich kulturu a podobně, a v tu ránu jsou ochotni se bránit se zbraní v ruce. Člověk tam musí našlapovat jak v minovém poli.

Prý tam mají zbraně v každé rodině.
Tam je každý schopný, když se něco zvrtne, sáhnout pod postel a vytáhnout samopal, granáty a podobně. Měli jsme možnost se zblízka setkat s nějakými zbraněmi, naštěstí je nikdo nepoužíval proti nám. Dokonce nám bylo nabídnuto, že si můžeme zastřílet. Prostě trošičku jiný kraj, než na co jsme byli zvyklí z Norska.

Čtěte také

S Kozlem na dřevěných jasankách za polárním kruhem ve stopách výpravy Roalda Amundsena

Dokonce prý dynamitem čistí a odhazují sníh.
Ano, majitel jedné horské chaty už byl loni tak deprimovaný z toho, že sníh stále padal a on ho musí odhazovat, tak ráno nelenil, vytáhl dynamitovou patronu, připálil si ji v krbu, všichni jeho hosté naskákali pod stoly a on jen zahodil onu dynamitovou patronu před vchod a měli vyhrnuto. Ale jinak jsou naprosto srdeční, nikde pod nás nechtěli nic zaplatit, spíš naopak nám zakazovali, abychom platili, bylo pro ně ctí, že nás mohou pohostit. Cítili jsme se tam jako králové a milerád se tam kdykoliv znovu podívám.

Mluvil jste o nádherných Prokletých horách, o úžasné přírodě. Kde všude jste lyžovali? Co vás zaujalo nejvíc?
Pro nás byly nejvíc ony pusté hory, ve kterých jsme nepotkali ani živáčka. Tam prostě místní lidé v zimě nechodí, byly jen pro nás. A bylo úplně jedno, jestli to jsou Prokleté hory na hranicích Albánie, Kosova a Černé Hory, nebo jsme se podívali do Durmitoru, který je už trošičku bližší, v létě to tam je poměrně turistický ráj. V zimě jsme tam ale byli sami a to pohoří je nádherné. Jsou to takové Dolomity na malém prostoru. Paráda.

Plitvická jezera jste také navštívili v zimě. Nedokážu si představit, jestli byla zamrzlá. V létě jsou nádherná, průzračná, blankytná voda.
To byl jeden z mých snů. Má první knížka, kterou jsem přečetl jako kluk, byl Vinnetou. Tak jsem se strašně těšil, že bych se tam rád jednou podíval. Ale v létě mě do Chorvatska nikdo nedostane. A tak jsme si řekli, proč se tam nestavit v zimě. A ono to bylo i zajímavější, protože jsme tam nepotkali kromě dvou rodin Čechů nikoho. Měli jsme Plitvická jezera sami pro sebe.

Co plánujete teď? Další expedici na letošek?
Nejbližší, co nás teď čeká, jsou jarní prázdniny s dětmi. A jelikož se nám na Balkáně moc líbilo, tak plánujeme, že je tam vezmeme také. Aby trošičku nahlédly na jinou kulturu. Podíváme se do onoho Durmitoru, je tam menší lyžařské středisko Žebljak. Věřím, že si to tam všichni užijeme.

A staré lyže zase berete s sebou?
Bereme i staré lyže, děti se těší, že na nich budou telemarkovat. Ale vezmeme s sebou určitě i něco modernějšího pro případ tvrdšího sněhu. Ovšem naše rodina už prakticky na ničem jiném než na jasankách nechce lyžovat.

Naším hostem byl Michal Martinek, výrobce i lyžař na jasankách. Moc děkuji za rozhovor.