Proč byl v každé vesnici kovář a co musí umět kovářova žena?

22. září 2017

V dalším díle pořadu Profese nás baví jsme se vydali za kovářem Matějem. Ten ukázal našim malým reportérům Kryštofovi a Vandě dílnu se spoustou kladiv, kleští, kovadlinou, bucharem, utínkou, sekáči, pilníky.

Když nám Matěj ukázal uhlí a výheň, už to trochu zavánělo čertovinou. Není náhoda, že v mnoha pohádkách se čerti objevovali právě u kováře. Nejspíš proto, že sami kováři jako čerti tak trochu vypadali - ušmudlaní od sazí, možná i zamračení od těžké práce a na nohou boty jako kopyta.

Kovář nebo hejtman

Z kovářů měli lidé vždycky respekt. Když ještě nebyla žádná železářství a supermarkety, kde by si lidé nakoupili nářadí a nástroje, museli právě za kovářem. A ten vyráběl hřebíky, lopaty, motyky, kladiva… no zkrátka skoro všechno! A ještě koňům koval podkovy. A když už se vyznal v koňských nohách, uměl někdy napravovat i lidské. Byl to vlastně takový všeuměl, lidé si ho považovali a jeho postavení bylo na úrovni hejtmana nebo starosty vesnice.

Kovář a kovářka

Dnešní kováři mají už práci o něco jednodušší a můžete je často vidět na jarmarcích, jak kovou drobné předměty. Pod dohledem kováře Matěje si Vanda s Kryštofem zkusili vykovat hřebík. Aby železo bylo poddajné a tvárné (kujné), je třeba ho nejdřív pořádně rozžhavit. Naštěstí má Matěj výheň na dvorku, takže si Kryštof nemusel tak často zacpávat nos. Stačilo pár lopatek kovářského uhlí pořádně rozdmýchat a za chvíli byl kousek železné tyče rozžhavený do ruda. A pak už to jelo ráz naráz: buch, buch, buch, kladivo poskakovalo a zvonilo na kovadlině. Ale pozor - žádné otálení! Železo rychle chladne, často měl proto kovář k sobě pomocníka, který společně s ním kladivem střídavě do horkého železa tloukl. A když nebyl pomocník, zastávala tuhle funkci kovářova žena. Takže i holky mají své místo v kovárně. A jestli mohou být kovářky? Je to sice řemeslo spíš pro pořádné chlapy, ale kovat se dají i drobné šperky, takže kovářkou se mohou vyučit i holky.

0:00
/
0:00

Pořad Profese nás baví běží každou neděli od 9 hodin nebo v repríze následující sobotu v 15 hodin. Příště zjistíme, jak vypadá práce myče oken nebo třeba kováře.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?