Pro pravnučku slavného architekta, spisovatelku Kláru Gočárovou, je tvorba životodárnou energií

14. květen 2021

Klára Gočárová žije s početnou rodinou v Čerčanech, kde vyučuje cizí jazyky. První knihy životních vzpomínek psala pro své děti. Když ale její knihy příběhů žádalo stále víc rodinných přátel, rozhodla se je vydat. V roce 2014 nejprve vyšla vlastním nákladem trilogie Voslí můstky a úspěch ji inspiroval k další tvorbě.

Pravnučka slavného architekta Josefa Gočára, spisovatelka a učitelka jazyků Klára Gočárová, byla spolu se svým manželem, režisérem Jaroslavem Hanušem, hostem Lady Klokočníkové v pátek 14. května po 10. hodině v pořadu Páteční host.

Čtěte také

Klára Gočárová vyrůstala ve velmi umělecky založené rodině. V nejtišší místnosti domu si zřídila pracovnu, kde vyučovala cizí jazyky a po chvilkách psala své vzpomínky. Bylo rozhodně na co vzpomínat. Její maminka, Lucie Gočárová, vnučka slavného architekta Josefa Gočára, organizovala výstavy a muzejní expozice a byla stále v kontaktu s předními umělci své doby.

Klára se už v dětství běžně setkávala s významnými osobnostmi přímo doma v kuchyni, kam často chodívali na přátelské a pracovní návštěvy.

Z dětství měla mnoho cenných vzpomínek například na výtvarníka Theodora Pištěka, vynikajícího malíře Bedřicha Dlouhého, spisovatelku Ivu Hercíkovou, a různé další osobnosti vědy a kultury… mimo jiné na geologa Pavla Sekeru, který prý byl doma „od Sahary až po Antarktidu“.

Najít si nějaký způsob vlastního tvoření doporučuji každému. Tvorba jako taková je totiž podle mne životodárná.
Klára Gočárová, spisovatelka

Jsou to nejen vzpomínky na významné osobnosti, ale také na jejich zajímavé lidské osudy. A právě příběhy „ze života“ ji začaly zajímat a postupně se stávaly ústředním tématem její tvorby.

Deník babičky Emy

Jakkoliv z jedné strany paní Kláru formovalo umělecké prostředí, ve kterém vyrůstala, jiný rozměr přinesla babička, spisovatelka Ema Řezáčová. Vybranou češtinou si totiž psala velmi podrobně svůj deníček a kdykoliv si v něm dnes paní Klára listuje a čte, má pocit, že má babičku vedle sebe. Chtěla jednou zanechat podobný odkaz i svým čtyřem dětem. Aby si jednou mohly její vzpomínky a zážitky kdykoliv přečíst a měly na ní krásnou památku.

Čtěte také

Vedle péče o rodinu zvládala vyučovat také francouzštinu, angličtinu, němčinu, ruštinu a španělštinu a po chvilkách postupně objevovala svůj spisovatelský talent. O to více se musela v krátkém čase soustředit. Podomácku sešité první spisy příběhů našly rychle zájemce a paní Klára Gočárová začala zvažovat jejich výtisk na vlastní náklady. Jak dnes vzpomíná, měla štěstí.

Rychle se jí totiž podařilo sestavit tým, se kterým své knihy k vydání připravuje - spolehlivá kamarádka ze studií Renata Hronová se zhostila korektur a rychle doporučila i skvělou designérku Evu Hradilákovou, která navrhuje grafickou úpravu.

Po trilogii „Voslí můstky“ postupně s velkým úspěchem přibyly další knihy, ve kterých se vypráví o zajímavých lidských osudech - Učitelčin snář, Na tichou počtu - aneb román nejen pro ženy, Puzzlení aneb cizími jazyky snadno a rychle a zatím poslední Číbabí psíběhy, o tom, že vše na světě má mít svou harmonii, která se nejlépe tvoří ve dvou.

Čtěte také

Dnes je o knihy paní Kláry Gočárové takový zájem, že se rozhodla vlastní tvorbě věnovat více. Psaní ji nejen těší, ale jak zjistila, má na ni i blahodárný účinek. Když si sedne do klidu své pracovny a začne psát, vžije se naplno do příběhů svých hrdinů. To ji velmi obohacuje a psaní jí tak přináší i velkou radost.

Celý rozhovor s Klárou Gočárovou a jejím manželem, režisérem Jaroslavem Hanušem, si můžete poslechnout v našem audio-archivu:

Spustit audio

Související