Pro komunisty jsem byl vlasatej šmejd, vzpomíná Jaroslav Hutka na nástup normalizace

Bylo mu devatenáct, když si koupil první kytaru. Student uměleckoprůmyslové školy si psal beatnické básničky do šuplíku a věřil, že ho čeká profese výtvarníka. Jaroslav Hutka na návštěvě u Haliny Pawlowské zavzpomínal na roky, které změnily jeho život.

„Písničkářství jsem plánoval jen na pár let a pak jsem se chtěl vrátit k výtvarnu. Jenomže přijeli Rusové,“ vypráví Jaroslav Hutka. Okupace prý dala jeho hudební tvorbě nový smysl.

„Říkal jsem si: Počkám, až mě sundaj. Nechat zpívání v tu chvíli by byla zrada. Těm amatérům to trvalo deset let, než mě sundali,“ směje se písničkář.

„Ani nevěděli, že bych mohl mít smlouvu u Supraphonu. Byl jsem pro ně jen vlasatej šmejd.“ V 70. letech vydal ještě dvě desky a pár singlů, než dostal definitivní zákaz.

Jak si do svého deníku zaznamenal události dne, kdy emigroval do Holandska? Kteří básníci ovlivnili jeho tvorbu? A co četl svým dětem? Poslechněte si celý rozhovor v audioarchivu.

Speciál Haliny Pawlowské Pokračování za chvilku: Co Čech, to Němcová poslouchejte v premiéře ve vysílání Českého rozhlasu Dvojky každý den po 12:00 anebo v repríze po 20:00. Každý díl najdete ještě týden po odvysílání na stránce pořadu zdarma. Díly nejsou ke stažení.

Spustit audio

Související