Přítel je jedna duše ve dvou tělech aneb Svědectví plyšových medvědů Míšů! Příběh Věrky Drozdové

18. říjen 2026

„Život je buď odvážné dobrodružství, nebo vůbec nic," napsala americká spisovatelka Helen Kellerová. Dvaadevadesátiletá Věrka Drozdová je toho živoucím příkladem. 

Období druhé světové války prožila jako malá v Persii, v Československu se později vyučila zednicí a své paměti a vzpomínky vydala knižně. Dvaadevadesátiletá Věrka Drozdová má za sebou celou řadu neuvěřitelných životních zvratů a osudových setkání. Hradecká rodačka ve svém vyprávění otevírá komnatu plnou dramatických okamžiků, které formovaly celé dvacáté století.

Čtěte také

Její příběh začíná v rodném Hradci Králové. Otec, stavitel Richard Heim, odcestoval v roce 1936 do Íránu za prací pro společnost Société Iranienne Skoda (SIS). O několik let později ho s dětmi následovala i maminka. Malá Věrka tak prožila dětství v Teheránu, kde navštěvovala americkou školu, setkávala se s krajany a naučila se anglicky.

Idylu však vystřídaly tragické události, když se rodina přestěhovala do Tabrízu. V rychlém sledu zemřel na záškrt její bratr Petr a na břišní tyfus i tatínek. Sama Věrka si těžkou nemocí rovněž prošla.

S dětstvím v cizině se pojí také vzpomínky na hračky. Zatímco v našich končinách byli tehdy všichni zvyklí na klasické plyšové medvídky typu Teddy, v Teheránu dostala od spolupracovníka svého tatínka zcela odlišného, ručně vyrobeného medvídka, kterému říkala Míša.

Příběh přátelství a medvídků z Persie

Druhého medvídka s láskou opatrovala její kamarádka Asta. S těmito hračkami si obě dívky v pokojíčku hrály a medvídky si s sebou nesly jako symbol vzájemného přátelství po celý svůj další život.

Čtěte také

Po válce se s maminkou vracely do vlasti - měsíc a půl dlouhá cesta speciálním vlakem, parníkem a nákladními dobytčáky přes zdevastovaný Sovětský svaz byla nesmírně náročná. Po návratu čelila Věrka kádrovým překážkám, kvůli kterým nemohla studovat vysněnou učitelskou dráhu. Vyučila se proto v nově zřízeném oboru pro ženy-zedničky v Opavě.

Jako ukázková zednice se stala symbolem doby, vystavovala na vzorkovém veletrhu a pracovala na velkých stavbách. Později vystudovala stavební průmyslovku a v oboru projektantky působila až do důchodu v roce 1990. Své bohaté vzpomínky a zážitky dnes předává dál prostřednictvím knižních publikací a přednášek.

Když nedávno navštívila rodný Hradec Králové, přivezla s sebou kromě množství, téměř neuvěřitelných, zážitků i plyšového medvídka, který ji přes osmdesát pět let byl tichým společníkem v těch nejtěžších chvílích, nejen během války.

Čtěte také

Stejného celý život opatrovala i její letitá přítelkyně Asta. Ta sice už nežije, ale jejího plyšového kamaráda přivezla do Galerie Dotek starých časů nevlastní dcera Eva.

Symbolické setkání dvou starožitných hraček, na kterých sice zub času zapracoval, přesto, i po letech dýchají životem, tak dalo nový impulz k osobnímu vzpomínání, o které se paní Věrka podělila s redaktorem Michalem Klokočníkem.

Na pořadu dále spolupracovali mistr zvuku Tomáš Dražek a dramaturg Jaroslav Pokorný.

Poslechněte si nový díl pořadu Neobyčejné příběhy obyčejných lidí. Příjemný poslech!

(Další díl projektu Českého rozhlasu Hradec Králové s názvem: Neobyčejné příběhy obyčejných lidí)

autoři: Michal Klokočník , baj
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.