Přišel listopad a s ním i noví "Hosté do domu"
I v tomto podzimním a nevlídném počasí panovala ve studiu Českého rozhlasu 2 - Praha usměvavá a příjemná nálada. Přinesli jí s sebou naši milí hosté: skladatel Jaroslav Uhlíř, lektorka němčiny Veronika Körner-Benešová, rozhlasový a divadelní režisér Petr Mančal, odborník na kosmonautiku Antonín Vítek a ornitolog Karel Pecl. Více se dozvíte uvnitř článku (audio záznamy pořadů najdete: ZDE).
"Nejzábavnější hodina na světě". Takový přívlastek si vysloužil oblíbený pořad textaře Zdeňka Svěráka a skladatele Jaroslava Uhlíře "Hodina zpěvu". Nedávno vyšlo již 10. album jejich písní. Jaroslav Uhlíř, který přišel do "Setkání" v pondělí, je také populární interpret, který "válcuje" i rockové amfiteátry. Podle svého vlastního odhadu složil skoro 500 písní. Na otázku Vladimíra Kroce kterou z nich má nejraději nechtěl odpovědět s tím, že všechno to jsou jeho "děti". Připustil ale, že skladba "Holubí dům", v podání Jiřího Schelingera, je velice povedená a svým způsobem i výjimečná. To proto, že obvykle skládá hudbu na předem napsaný text. U "Holubího domu" to prý bylo naopak. Napadla ho melodie, která se mu líbila, problém by ale s refrénem, který se dostavil až po měsíci. Velké kouzlo písni dodává, podle jeho názoru, i neopakovatelný hlas J. Schelingera, který nazpíval i píseň "René, já a Rudolf". Ta se na počátku sedmdesátých let 20. století stala hitem a z dosud neznámého autora J. Uhlíře udělala žádaného skladatele. Tehdejší stranické orgány jí ale neměly v lásce, protože propagovala golf, který byl považován za "buržoazní" sport. Problémy měl i se skladbou "Inženýrská", která domněle povyšovala inženýry nad dělnickou třídu. Jaroslav Uhlíř se hudbě věnoval od dětství, kdy zpíval v rozhlasovém sboru Bohumila Kulínského. Komponovat začal v období dospívání, ale jak sám říká, většina těchto skladeb se naštěstí nedochovala. Zajímavostí je fakt, že úředně potvrzené hudební vzdělání získal až po mnoha letech profesionální tvorby, a to ve svých 36 letech (r. 1981), kdy dostudoval na Lidové konzervatoři. Součástí filmového světa se jeho práce stala poprvé v roce 1976, kdy složil hudbu k filmu pro děti "Ať žijí duchové". Mnoho dalších se právem řadí mezi českou filmovou klasiku, jako např. "Severní vítr" z filmu "Vrchní, prchni". Ve výčtu by se dalo dlouho pokračovat.
Veronika Körner-Benešová, rodačka z východního Berlína, je lektorkou německého jazyka. Se Zitou Senkovou hovořila v úterý o životě v bývalé NDR, nostalgii, pádu Berlínské zdi a pohnutých událostech podzimu 1989 i vzájemných vztazích mezi Němci a Čechy, o vývoji němčiny, německé kultuře i literatuře. Do Prahy, kde žije, učí a překládá, přijela před 18 lety. Zvyknout si ale pro ní ze začátku nebylo jednoduché. Žila totiž v přesvědčení, že rozdíly mezi dvěma sousedícími státy nebudou veliké. Ale mýlila se, jak sama přiznala. Nemohla si např. ze začátku zvyknout na to, že na ní přátelé v létě nemají čas, protože odjíždějí na chalupy. Na druhé straně kvitovala dodržování "akademické čtvrthodinky" a to, že Češi nežijí ve stresu. V Německu je člověk, který "nemá stres", považován za neúspěšného. Důležité pro ní bylo také postupné boření jazykové bariéry. Znalost cizích jazyků považuje Veronika Körner-Benešová za důležité. Pomáhá k pochopení života, kultury a vzájemnému porozumění mezi národy. Proto jí dělá v poslední době radost nebývalý zájem o jazykové kurzy němčiny, které pořádá Goethe- Institut v Praze. Přičítá to ekonomické krizi a snaze lidí zvýšit si vzdělání. Výuky se prý účastní různé věkové kategorie, včetně dětí. Velký zájem je i ze strany seniorů. Podle lektorky není nikdy není pozdě na to, aby se člověk začal učit cizí jazyk.
Od právničiny ke kumštu. Tak by se krátce dala nazvat životní dráha rozhlasového a divadelního režiséra Petra Mančala, který usedl před mikrofon ČRo 2 - Praha ve středu. Jak přiznal Pavlu Kudrnovi, z Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze zběhl proto, že se v budově školy necítil dobře a působila na něj odcizeně. Kromě toho, od dětství ho bavilo něco vytvářet. Už na základní škole organizoval pro spolužáky různé večírky a zábavy a snažil se přitom uplatňovat vlastní invenci. Po roce tedy odešel z právnické fakulty a byl přijat na Akademii múzických umění, obor dramaturgie a divadelní režie. Studium ukončil v roce 2002, absolvoval roční stáž na krakovské divadelní škole PWST a půlroční studijní pobyt v Londýně. Od té doby se věnuje režii a má rád, když herci přijdou na jeviště se svojí vlastní představou role. Divadlo miluje, i když každé představení je pouze záležitostí prchavého okamžiku. "Je jako růže, která rychle rozkvete a rychle zvadne", řekl ve středečním rozhovoru s Pavlem Kudrnou. Rozhlasová režie je v tomto ohledu "jiná káva". Její výsledek zůstává zaznamenán, stejně jako u filmu. Rozhlasové hry si, podle jeho názoru, budou i v budoucnu nacházet své stálé posluchače. Poslech má totiž jednu velkou výhodu: "každý si k němu může pustit v hlavě svůj vlastní film". P. Mančal inscenoval řadu divadelních představení a sám účinkoval v několika divadelních, rozhlasových a filmových rolích. V současné době pracuje jako slovesný režisér Českého rozhlasu.
Ve čtvrtek jsme se vydali na vesmírný průzkum s Antonínem Vítkem, odborníkem na kosmonautiku z AV ČR, který je mj. autorem nové publikace "Stopy na Měsíci" z edice ČRo Leonardo. Tu podepisoval tentýž den v prodejně Českého rozhlasu, která sídlí na Vinohradské ulici. Podle samotného autora nabízí kniha dramatické reportáže z letu na Měsíc na základě tehdejších dialogů kosmonautů s řídím střediskem. Jak řekl v rozhovoru s Robertem Tamchynou, čerpal z doslovných přepisů rozhovorů, které tehdy vydávalo tiskové středisko. A. Vítek byl koncem 60. let členem týmu, který v tehdejší Československé televizi komentoval přistání prvních lidí na Měsíci v rámci programu Apollo. Mohli jsme se tak vydat po stopách největšího vesmírného dobrodružství 20. století, zeptali se na současnou roli ČR v evropském kosmickém programu a aktuality z vesmírného výzkumu. A. Vítek zpracoval celou řadu hesel z oblasti kosmonautiky a je autorem specializované internetové encyklopedie SPACE-40. Mezi jeho koníčky patří obecně přírodní vědy, astronomie, fyzika a také chemie. Ze všech těchto oblastí připravuje hesla pro českou mutaci otevřené internetové encyklopedie Wikipedia. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor organická chemie. V rámci své vědecké aspirantury se začal zabývat programováním a informačními technologiemi. Přesto je dnes známý jako přední český odborník v otázkách kosmonautiky.
Celý pátek jsme vysílali z Písku. Našimi průvodkyněmi Daniela Brůhová a kolegyně z Písku Pavla Kuchtová, které si k mikrofonu pozvaly zoologa a ornitologa Karla Pecla, znalce fauny jižních Čech a spolupracovníka napž. pořadu ČRo 2 - Praha Periskop. Zúčastnil se mnoha expedicí do exotických zemí, jako je Jáva, Sumatra, Mexiko nebo Srí Lanka. Přesto rád brouzdá po jihočeské krajině, která dokáže člověka okouzlit, zvláště v době, kdy se v zrcadlech rybníků odrážejí stromy a keře v barvách podzimu. Poslechli si vyprávění o vzácných ptácích, kteří se v těchto dnech objevují kolem, a zážitcích z jeho cest po světě.
Napište nám, jestli se vám naše celotýdenní vysílání líbilo. Určitě nás zajímají vaše názory ... můžete použít internetovou diskusi hned pod tímto článkem nebo náš e-mail: praha@rozhlas.cz.
Děkujeme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka