Příběh Líby a Petry! Do pomoci druhým bez nároku na odměnu se loni zapojil každý třetí dospělý Čech

Čtěte také

Jaký je život ve tmě - v rodině, v práci, v hudbě, v přátelství? Příběhy nevidomých ve světle života

Řada dobrovolníků pomáhá lidem s postižením. Je mezi nimi například i žena, která v Hradci Králové doprovází na procházky nevidomou.

Okrajová část Hradce Králové. Před jedním z panelových domů se potkávám s Líbou. O zrak přišla před 40 lety. Miluje procházky, manžel ale má zdravotní problémy a se svým vodícím psem si Líba troufne jen po sídlišti. „Jen po těch naučených trasách umím.“

Několik let tak trávila hlavně doma mezi čtyřmi stěnami, loni v létě ji ale v místním Tyflocentru seznámili s Petrou. „Pro člověka, který miluje pohyb, to prostě bylo úplné vysvobození. že se našel někdo, kdo se mnou na ty vycházky chodí.“

Příběh Líby a Petry|foto:Václav Plecháček, Český rozhlas

Petra se stala dobrovolnicí náhodou, na několikahodinové procházky s Líbou chodí pravidelně. „Mě oslovilo to, když mi říkali, že Líba hledá někoho, kdo chce chodit. A to mne naplňuje, protože to mě baví.“

Čtěte také

Rozkoukala jsem se v barevné tmě, usmívá se Renata Moravcová, Žena regionu Královéhradeckého kraje

Petra s Líbou mají nejen společného koníčka, ale rozumí si i lidsky. Mají si tak o čem povídat. „O politice ne, ale o rodinách, o takových běžných všedních záležitostech.“

Petra přitom bydlí v 16 kilometrů vzdálených Sezemicích, ani to ji ale od pomoci neodrazuje. Cestu autem i čas strávený s Líbou bere jako relaxaci. „20 minut si za volantem odpočinu, pak se s Líbou dvě nebo tři hodinky projdeme, a potom zase mám 20 minut ticho a klid. A vrátím se do reality, protože máme tři děti. Pořád byly doma nějaké starosti, takže je to pro mě i takové vyčištění hlavy.“

Dnes obě ženy míří podél řeky Labe, cílem je jedno z turisticky oblíbených bister. Tam je ale čeká zklamání. „Tak Libu, máme smůlu. Protože otevírají až v 15. hodin. A teď je teprve 14. hodin.“

Čtěte také

Matesův pohled! Matěj Žaloudek svými videi na YouTube radí lidem, jak správně pomáhat nevidomým

Obě ženy to berou sportovně, zavřené bistro jim náladu nezkazilo. Zpátky z procházky se vrací spokojené. „Za tři kroky bude takový maličký schod. A jsme na lávce. Už se vracíme, brzy budeme doma.“

V Královéhradeckém kraji využívají pomoc neziskových organizací stovky nevidomých nebo slabozrakých. Dobrovolníků by tak bylo potřeba víc, říká Pavla Tomášková z Tyflocentra v Hradci Králové. „Na věku dobrovolníka nezáleží. Ale musí mít trošku fyzickou zdatnost, přeci jen, doprovází člověka nevidícího.“

Dobrovolníky ale shání i jinde, například v Charitě, dětských domovech, nemocnicích nebo domovech pro seniory.

Příběh Líby a Petry|foto:Václav Plecháček, Český rozhlas