Příběh Ariny Ilemské. Ve 13 letech přišla do Česka, dnes studuje Krkonošské gymnázium v Hostinném

Arina byla dokonce zvolena do funkce předsedkyně tamního studentského parlamentu. Dnes je naším hostem. Odkud pocházíte, kde jste prožila dětství na Ukrajině?
Jsem z Ukrajiny, bydlím asi 100 km pod Kyjevem, město Cerkva. Moc krásné historické město.

Pro mě je moc důležitá komunikace, jsem komunikativní člověk. Tak jsem se hodně snažila co nejrychleji naučit češtinu.
Arina Ilemská, studentka Krkonošského gymnázia v Hostinném a předsedkyně školního parlamentu

Co dělají vaši rodiče?
Moje mamka je právnička, byla v Top 10 nejlepších právniček Kyjevské oblasti. Otce nemám, mám babičku, bráchu, malinkou ségru a nemocného strejdu, o kterého se staráme s mamkou a s babičkou.

Čtěte také

Některé dětí uprchlíků z Ukrajiny studují souběžně hned dvě školy. Českou i tu ve své rodné zemi

Kdo vám zůstal na Ukrajině?
Zůstal mi tam děda a moji spolužáci, holky se kterými jsem dělala balet.

Slyšel jsem, že jste odmalička tancovala. Tancujete i tady?
Tancovala jsem, ale kvůli škole, protože jsem nestíhala dojíždět, tak jsem se rozhodla, že balet ukončím. Abych se mohla soustředit na školu.

Jak vzpomínáte na 24. února v roce 2022, den, kdy začala válka?
Ráno jsem se probudila a myslela, že jsou ohňostroje nebo něco takového. Že někdo něco slaví. Ale pak ke mně do pokoje vlétla maminka a začala říkat, že začala válka. Pak mi přišly zprávy, houkaly sirény, bylo toho spoustu. Přiletěly dvě rakety, tak jsme si říkali, co máme dělat. Šli jsme vybrat peníze do banky, všude byly obrovské fronty, nemohli jsme peníze vybrat. Také v obchodech byly fronty a nebylo tam skoro už vůbec nic, protože lidé nevěděli, co bude, co nás čeká.

To vám bylo 13 roků?
Ano.

Čtěte také

Ukrajinka Olga studuje v Hradci Králové a teď za ní z válkou zkoušené Ukrajiny přijela část rodiny

Vy jste potom prý odjeli na chvíli na chalupu?
Ano, byli jsme na chalupě a mysleli, že bude bezpečnější místo. Ale u chalupy bylo malé letiště, kam přiletěli Rusáci, střílelo se tam. Tak jsme se po týdnu rozhodli, že se přestěhujeme do Užhorodu na hranicích se Slovenskem, tam jsme měli známou, u který jsme byli asi pět dnů. Potom jsme se rozhodli přestěhovat do Česka. Nejdříve jsme bydleli v Říčanech u Prahy. Pak jsme bydleli v Praze asi dva měsíce a potom jsme potkali známé z našeho města, kteří bydleli kousek od Trutnova. Takže jsme se přestěhovali do Trutnova.

Tam jste začala chodit zase do školy?
Ano. Do školy jsem nastoupila už v Praze, tam jsem chodila do školy pro Ukrajince, kde jsem se učila základy češtiny. Pak jsem v září s novým školním rokem nastoupila do Základní školy Rudolfa Frimla v Trutnově.

Co pro vás bylo na začátku nejtěžší? Byla to jazyková bariéra? Mimochodem hovoříte moc hezky česky.
Děkuji moc. Pro mě je moc důležitá komunikace, jsem komunikativní člověk a moc mi vadilo, že nemohu mluvit jako ostatní. Že jsem něco jiného. Tak jsem se hodně snažila co nejrychleji naučit češtinu. Měla jsem i doučování, musela jsem se naučit česky.

Bála jsem se, že se nezapojím do kolektivu třídy, že mě nebudou brát. Ale spolužáci mě přijali, za to jsem byla moc ráda.
Arina Ilemská, studentka Krkonošského gymnázia v Hostinném a předsedkyně školního parlamentu

Kdo vám s češtinou pomáhal? Jak jste se učila?
Na základní škole jsme měli doučování, protože tam chodili tři Ukrajinci. Jedním jsem byla já, potom můj brácha a ještě jeho kamarád. Měli jsme doučování a učili se základy jazyka. Snažila jsem se všechno dohnat. Hodně také v češtině čtu. Literaturu ve škole a mimo školu čtu nejrůznější články, zprávy, dopisy a tak.

Čtěte také

Hradec Králové poslal další peníze na Ukrajinu, partnerskému Černihivu přispěje na opravu školky

Jak vás tenkrát přijali spolužáci? Neuměla jste moc česky, takže to bylo asi složitější.
Bála jsem se, že se nezapojím do kolektivu třídy, že mě nebudou brát. Ale spolužáci mě přijali, začali mne brát do takových svých skupinek ve třídě. Za to jsem byla moc ráda.

Jste studentkou Krkonošského gymnázia ve Vrchlabí, pobočky v Hostinném, se zaměřením na ošetřovatelství. Proč jste si ho vybrala?
Je to sociální činnost. Ošetřovatelství je o péči o lidi, což je moc důležité v současné době. Většina lidí si myslí, že to je práce pro chudé lidi, ale já si to nemyslím. Věřím, že při této práci musí být člověk empatický, aby pomáhal lidem. Nejde jen umýt pacienta a nepromluvit s ním. Musíme mu být oporou, musíme mu nějak pomoci.

Vy prý teď budete přestupovat?
Udělala jsem přijímačky, chci přestoupit na maturitní obor sociální činnost.

Čtěte také

Členy mnoha ukrajinských rodin rozdělila válka. Neviděli se měsíce a ve spojení jsou jen telefonicky

A jste dokonce také předsedkyní studentského parlamentu. Jak jste se jí stala?
Můj kamarád Matěj založil studentský parlament u nás ve škole. A mě baví mít něco na starosti, organizovat akce. Cílem je prostě zlepšit naši školu.

Hodně tedy komunikujete s pedagogickým sborem, s učiteli. Co třeba řešíte?
Komunikace mezi žáky a učiteli je moc důležitá. U nás ve škole s tím moc problémů nemáme, protože máme moderní učitele, kteří nám vždy, když něco nechápeme, pomohou. Oni jsou pro nás oporou i podporou.

Byla jste se od té doby, co začala válka, už také podívat na Ukrajině?
V roce 2023 jsme tam byli s mamkou. Bylo to moc těžké, protože jsme přijeli, vystoupili z autobusu v Kyjevě a hned začala houkat siréna. Báli jsme se a nevěděli, co máme dělat. Za 15 minut se zklidnilo, tak jsme jeli k nám do města Cerkvy. První noc byla, dá se říci, klidná. Byli jsme tam týden, byla jsem se podívat také do své školy, začala zrovna matematika a začala houkat siréna. Celá škola musela jít do sklepů, tam je také kabinet, takže jsme se učili i tam.

Arina Ilemská ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Chtěla byste se vrátit zpátky na Ukrajinu, až skončí válka?
To je moc těžká otázka. Protože beru Česko jako svůj druhý domov. Takže pro mě to bude těžké rozhodování, až skončí válka.

Naším hostem byla šestnáctiletá studentka Krkonošského gymnázia v Hostinném Arina Ilemská. Moc děkuji za rozhovor a ať se vám daří, jste moc šikovná.
Já bych chtěla zejména poděkovat své mamince a svojí rodině, že mě podporují. A také panu učiteli Dvorskému. Děkuji vám všem moc.